Čtvrtou zásadou je pravidelná kontrola a údržba. Jednou za čas zkontrolujte, zda se na balkoně netvoří plíseň, zejména v rozích a za prádelní šňůrou. Plíseň v prostředí znamená, že se vlhkost drží i tam, kde nemá. Šňůru otřete vlhkým hadrem a nechte uschnout. Prádlo nikdy neskládejte do koše, dokud není zcela suché. I malá vlhkost v koši stačí k tomu, aby se zápach vrátil během několika hodin.
Co prozradí listy a substrát Druhým ukazatelem je substrát. Když voda proteče květináčem během několika sekund a zemina se okamžitě odlupuje od stěn, je substrát vyčerpaný a zhutnělý. Zalévání pak musíte opakovat častěji než dřív, protože rostlina už nedokáže vodu udržet. Na povrchu se může tvořit bílý povlak od minerálů, případně substrát zapáchá po přemokření – to jsou známky, že kořeny nemají dost prostoru ani vzduchu.
Kam přesně umístit úložné prv
Než začnete řešit polštáře a lucerničky, vyřešte podmínky. Zjistěte, na kterou stranu balkon vede a kdy na něj svítí slunce. Pokud tam odpoledne praží, potřebujete stínění – závěsnou roletu, markýzu nebo alespoň napnutou plachtu. Bez stínu se na oběd nedá vydržet. Na větrných balkonech se vyhněte lehkým plastovým ubrusům a vysokým květináčům, které převrhne poryv. Těžší nádoby dejte ke kraji, ale ne tak, aby blokovaly odtok vody.
Dalším častým omylem je používání aromalampy nebo difuzéru jako náhrady zvlhčovače. Ty sice uvolňují vůni, ale vlhkost nezvyšují. Naopak mohou dráždit dýchací cesty, pokud je používáte v malé místnosti bez větrání. Pokojové rostliny mají na vlhkost jen minimální vliv, i když se to často tvrdí. Několik rostlin v ložnici rozhodně nestačí na to, aby vyrovnaly suchý vzduch z topení. Spoléhat na ně je ztráta času.
Trvanlivé potraviny v bytě nejčastěji končí tam, kde je zrovna místo – v horní poličce nad sporákem, v šuplíku u lednice nebo na balkoně. Právě tam se ale nejrychleji kazí. Teplo, vlhko a světlo zkracují trvanlivost i u konzerv a suchých plodin. Rozhoduje proto nejen to, kolik máte místa, ale hlavně jaké podmínky jednotlivé druhy potřebují.
Prvním signálem je stav kořenového systému. Opatrně rostlinu vyjměte z květináče – pokud jsou kořeny omotané dokola podél stěn nebo vylézají odtokovým otvorem, je to jasná zpráva. Stejně tak když kořeny tvoří hustý chomáč, který drží tvar květináče i po vyjmutí. U menších druhů stačí rostlinu nadzvednout za kmínek; pokud jde ven i s celým balem bez většího odporu, ještě chvíli vydrží.
Přesazujte nejlépe na jaře nebo na začátku léta, kdy má rostlina dost sil na to, aby zvládla zásah bez větší újmy. Nový květináč by měl být jen o dva až tři centimetry větší v průměru – příliš velký prostor vede k přemokření a hnilobě kořenů. Při přesazování jemně rozrušte obrostlý kořenový bal, odstraňte odumřelé kořeny a použijte čerstvý substrát odpovídající druhu. Po přesazení rostlinu nezalijte hned vydatně, ale nechte ji dva až tři dny v polostínu, aby se kořeny adaptovaly.
Nejčastější chybou je přesazení v době, kdy rostlina kvete nebo je oslabená suchem. Další chybou je zasypání kořenového krčku příliš vysokou vrstvou substrátu, což vede k uhnívání. Pokud si nejste jistí, zda rostlina potřebuje přesadit, raději ji nechte být a zkontrolujte ji znovu za měsíc. Rostlina, která kvete a roste, vám sama řekne, kdy je čas.
Přesazení pokojových rostlin, které tráví sezónu na balkoně, není něco, co by se mělo dělat podle kalendáře nebo pocitu. Rostlina sama dává najevo, kdy je pro ni současný květináč už těsný. Stačí vědět, na co se dívat, a nemusíte řešit žádné složité měření.
Listy napoví mnohé. U rostlin, které mají jinak sytě zelené listy, se začnou objevovat žluté, drobné nebo předčasně opadávající listy. Nové přírůstky jsou menší než ty předchozí a rostlina celkově stagnuje, i když ji pravidelně hnojíte a má dost světla. U některých druhů, například u fíkusů nebo marant, se mohou okraje listů stáčet nebo hnědnout, protože kořeny už nezvládají zásobovat celou nadzemní část.
Na balkoně je situace specifická tím, že rostliny rostou rychleji než v interiéru. Větší objem světla, vyšší teploty a častější zalévání znamenají, že kořeny přerostou květináč klidně za jednu sezónu. U rychle rostoucích druhů, jako jsou pelargonie, muškáty nebo některé bylinky, kontrolujte květináč už v polovině léta. U pomalu rostoucích sukulentů a kaktusů stačí kontrola jednou za dva roky.
If you cherished this short article and you would like to get more information with regards to podrobnosti kindly check out our web-site.
