Pomůcky držte jednoduché a opravitelné: šátky, provázky, křídy, kelímky, papíry. Vše, co se dá rozbít nebo ztratit, mějte dvakrát. U her se šátky dejte pozor na tvrdé spony a náramky; před startem je sundejte. U běhacích her vymezte hranice jasně – strom, páska, řada kamenů. Děti mají tendenci zatáčet do míst, kde je to nebezpečné. Projděte terén před hrou a odstraňte kameny, větve a sklo. Nikdy nezačínejte hru na svahu, kde se běhá dolů.
Začněte tím, že si sešit označíte. Na hřbet napište jednu větu, k čemu slouží. Tím zabráníte tomu, aby se z něj stal skladiště účtenek a poznámek z telefonu. První stránku nechte na datum a jednu otázku, na kterou hledáte odpověď. Psát začněte vždy nahoru, ne doprostřed. Prázdné místo dole není plýtvání, je to prostor pro doplnění, když se myšlenka vrátí.
Začněte tím, že hru nejprve zahrajete nanečisto. Rozdělte děti do dvojic, vysvětlete jednu jedinou akci a nechte je ji předvést. Teprve když úložné prostory v malém bytěšichni vědí, co mají dělat, přidejte druhou akci. Typická chyba je naházet na děti pět pravidel najednou a divit se, že se z toho stane chaos. Jedno pravidlo, jedno předvedení, jedno kolo hry. Až potom další.
Hra v terénu začíná dávno před prvním výstřelem startovací pistole nebo prvním přesunem na mapě. Většina problémů, které pak řešíte na místě, vzniká při plánování. Nejde o to mít všechno dokonalé, ale mít jasno v tom, kudy trasa povede, kde jsou záchytné body a co uděláte, když se něco pokazí. Bez toho se z příjemného odpoledne snadno stane telefonát na tísňovou linku.
Počítejte s tím, že první kola budou rozpačitá. Děti se budou ptát, zapomínat a občas se hádat. To není selhání, to je součást učení. Vydržte tři až čtyři kola a uvidíte zlom: hra se zrychlí, děti začnou samy připomínat pravidla a vy už jen stojíte na okraji. Pokud se pořád nedaří, v dětech, ale v pravidlech. Zkraťte je, zjednodušte nebo uberte jednu akci.
Hry, které rozhýbou tělo i představivo
Než pustíte dítě samotné, projděte zahradu očima dítěte. Zaměřte se na vodu – bazény, sudy, jezírka, ale i kbelíky s dešťovou vodou. Dále na nářadí, hrábě, vidle, sekačku, gril, chemikálie a otevřené jámy. Typická chyba je spoléhat na to, že plot je vysoký. Dítě se dostane ven, pokud je u plotu kompost, bedna nebo větev. Projděte si proto celý obvod a odstraňte vše, co poslouží jako stupínek.
Mezi časté chyby patří nedostatečný plot, ponechané nářadí, ale i přehnaná důvěra v to, že starší sourozenec pohlídá mladšího. Starší dítě není dozor, samo může zpanikařit. Stejně tak nestačí kamera – ta vám ukáže, co se děje, ale nezasáhne. Pokud máte bazén, nikdy nenechávejte dítě samotné, ani na chvilku. Stačí málo a utonutí je tiché a rychlé.
Když se pravidla vysvětlují příliš dlouho, hra umírá Největší slabina každé pohybové hry je úvodní monolog dospělého. Děti po třiceti sekundách přestanou poslouchat a začnou se ptát, kdy už se hraje. Řešení je jednoduché: vysvětlujte za pochodu. Ukažte pohyb, řekněte jednu větu a hned hrajte. Pravidla doplňujte až ve chvíli, kdy nastane situace, kterou řeší. Děti si taková pravidla zapamatují daleko lépe než ta vyřčená dopředu.
Pohybová hra s pravidly není totéž co spontánní dovádění na hřišti. Jakmile děti dostanou jasný rámec, začnou se soustředit na průběh hry, ne na dohadování, kdo je na řadě. A právě v tom okamžiku se mění hra v něco, co má hlavu i patu. Vyzkoušejte to na jednoduché hře, kterou zvládne skupina od čtyř do dvanácti hráčů bez jakéhokoli náčiní.
Dbejte na to, aby pravidla byla krátká a ověřitelná. „Nesmíš se dotknout druhého hráče” je jasné. „Hraj fair” není pravidlo, ale přání. Každé pravidlo musí mít jasný následek: když se stane tohle, udělá se tamto. Bez následku se pravidlo stává zbytečným a děti ho začnou ignorovat. Stejně tak platí, že pravidla mají být pro všechny stejná. Jakmile začnete dělat výjimky, přestane hra fungovat.
Bezpečná zahrada bez dozoru je taková, kde dítě zná hranice, umí si říct o pomoc a kde nejsou skrytá nebezpečí. Začněte malými kroky, buďte důslední a nebojte se vrátit o krok zpět, když to nezvládá. Nejde o to děti hlídat pořád, ale naučit je, aby se na zahradě chovaly bezpečně i bez vás.
Jak nastavit pravidla, která děti skutečně dodrží Pravidla musejí být krátká a konkrétní. Místo „buď hodný” řekněte: „Nesmíš k bazénu, ani když tam nic není.” Nebo: „Když uslyšíš píchnutí včely, jdi okamžitě dovnitř.” Děti si pamatují tři až čtyři věty, ne deset. Vysvětlete jim, co mají udělat, když se něco stane – komu zavolat, kam jít, kde je lékárnička. Nechte je to zopakovat vlastními slovy. Teprve pak je pusťte samotné.
In case you have any kind of questions relating to wherever and how to employ rekonstrukce koupelny krok za krokem, it is possible to contact us on our web page.
