Rozmrazujte pomalu v chladničce, ideálně přes noc. Nikdy je neházejte do horké vody ani neohřívejte v mikrovlnce, houby by se rozvařily. Pokud spěcháte, vhoďte zmrazené houby přímo do hrnce k ostatním surovinám – u dušených a restovaných směsí to nevadí. Po rozmrazení je ještě jednou prohřejte a dochuťte. Tekutinu, která se uvolní, nevylévejte, použijte ji jako základ polévky nebo omáčky.
V borových lesích na písčitých půdách rostou hřiby smrkové, klouzci a masáci. Suché bory ale bývají chudé. Lepší je okraj lesa, kde se střídá borovice s břízou. V listnatých lesích s dubem a bukem hledejte hřiby dubové a kováře. Pod břízami roste kozák březový, pod osikami kozák osikový. Každý strom má své houby a jejich znalost vám ušetří kilometry chození.
Nezapomeňte na praktické věci. Košík místo igelitky, nůž na očištění a řez, pevná obuv a oblečení do lesa. Houby nikdy nevytrhávejte, poškozujete podhoubí. Pokud si nejste jistí druhem, nechte houbu v lese. Otrava muchomůrkou zelenou je vážná a znalost nestačí nahradit odvahou. Raději méně a bezpečně než plný koš a nejistota.
Každou houbu, kterou si nejsi jistý, vezmi do ruky, otoč ji a prohlédni si třeň i rourky. Nikdy nespolehni jen na barvu klobouku. Typická chyba začátečníků je, že vidí modravý klobouk a hned ho strčí do košíku, aniž by se podívali na spodní stranu. Pokud má houba červené rourky nebo karmínově červený třeň se síťkou, nech ji v lese. Další častá chyba je zaměnit modráka s jinými modrajícími hřiby, jako je hřib kovář nebo hřib koloděj. Ty jsou sice jedlé, ale mohou způsobit zažívací potíže, pokud se dostatečně neprovaří. Modrák se navíc při vaření chová spolehlivě, ale vždy ho tepelně uprav alespoň 15 minut.
Většina lukních druhů roste od května do října, s vrcholem po vydatných deštích, kdy teploty klesnou pod dvacet stupňů. Ráno bývá tráva vlhká, houby jsou pevnější a méně napadené larvami. Neberte každou houbu, kterou uvidíte — nejdřív si plodnici otočte, zkontrolujte spodní stranu klobouku a místo růstu. Typická chyba je sbírat houby z trávníků u silnic a v městských parcích, kde se mohou hromadit těžké kovy. Další častá chyba je vytrhávání i s podhoubím; správně houbu vykruťte nebo odřízněte u země a místo přikryjte trávou, aby nevyschlo.
Dalším znakem je barva a reakce na řez. Mnoho hřibů po rozříznutí nemění barvu, jiné modrají. Modrání samo o sobě neznamená jedovatost, ale je důležité vědět, který druh modrá. Například hřib kovář modrá velmi rychle, ale je jedlý. Naopak hřib satan má červené rourky a klobouk, a je jedovatý. Nikdy nesbírejte hřiby, u kterých si nejste jisti. Raději je nechte v lese.
Kde hřiby hledat a jak je správně vyjmout Hřiby rostou nejčastěji v symbióze se stromy. Hledejte je pod duby, buky, smrky nebo borovicemi. Nejvíce jich najdete na okrajích lesa, na pasekách, v mechu nebo na vlhčích místech. Není pravda, že rostou jen na podzim. Některé druhy se objevují už v červnu, jiné až v říjnu. Pokud najdete jeden hřib, rozhlédněte se, často jich tam roste více. Při sběru houbu nevytahujte, ale opatrně vykruťte. Pak místo přitlačte, abyste nepoškodili podhoubí. Nikdy neřežte houbu u země, zbytek zůstane v zemi a může zahnívat.
Na houby se nechodí náhodou. Většina lidí bloudí po lese a doufá, že na něco narazí. Zkušenější houbaři ale vědí, že rozhoduje druh dřeviny, stáří porostu a vlhkost půdy. Než vyrazíte, zjistěte si, jaké stromy v okolí máte. Podle toho se odvíjí, co můžete čekat.
V lese mějte děti neustále na dohled. Pokud jich jde více, rozdělte si role: jeden dospělý jde vpředu, druhý vzadu. Dítě by nikdy nemělo zůstat samo ani na chvíli, i když je to jen pár kroků za vámi. Vysvětlete jim, že se nemají vzdalovat od skupiny, ani když uvidí zajímavou houbu nebo zvíře. Dobrou pomůckou jsou výrazné barvy oblečení a domluva, že na zavolání se dítě okamžitě vrátí.
Nejčastější chyba je záměna s hořčákem. Hořčák má na řezu růžové nebo červené zbarvení a je hořký. Stačí malý kousek a celé jídlo zhořkne. Další chyba je sběr starých nebo plesnivých hřibů. Ty mohou způsobit zažívací potíže. Také si dejte pozor na hřiby rostoucí u silnic nebo v blízkosti průmyslových oblastí. Mohou obsahovat těžké kovy. Pokud si nejste jisti, použijte atlas hub nebo se poraďte s místním mykologem. Sbírejte jen houby, které stoprocentně znáte.
Vyhýbejte se mladým monokulturním smrčinám. Bývají tmavé, suché a téměř bez hřibovitých hub. Naopak prosvětlené okraje, meze, staré cesty a průseky v lese bývají nejlepší. Houby také rostou na přechodu mezi dvěma porosty, kde se mění půda i vlhkost. Tam se vyplatí chodit pomalu a dívat se pod nohy.
For those who have just about any inquiries about in which and the way to use Proect.Org, you are able to e-mail us from our own web-site.
