Začněte tím, že materiál roztřídíte podle velikosti a tvaru, ne podle druhu. Šišky, které jsou příliš velké, se nevejdou do dětské ruky a dítě je odloží. Klacky s ostrými konci patří pryč. Kamínky o průměru menším než dva centimetry jsou rizikem, protože je malé děti strkají do pusy. Praktické je mít tři velikostní kategorie: malé do dlaně, střední na stavění a velké na opírání. Každou kategorii pak uložte zvlášť, ideálně do látkových pytlíků nebo otevřených košíků, aby dítě vidělo, co si bere.
Noční hra pro mladší děti není zmenšená verze hry pro teenagery. Rozdíl je v tom, co děti zvládnou zpracovat: sedmileté dítě se v lese ve tmě orientuje jinak než dvanáctileté. Pokud chcete noční hru zařadit do programu tábora, musíte ji postavit na krátkých vzdálenostech, známém terénu a jasném světle. Jinak přijdete o bezpečnost i o pointu.
Před hrou zkontrolujte terén osobně, pokud je to možné. Projděte si kritická místa – prudké svahy, padlé stromy, jámy, skryté kořeny. Zjistěte, jestli se v oblasti nekoná myslivecká honitba nebo jiná akce, která by mohla být nebezpečná. Zjistěte také, jestli je v okolí místo, kde se dá schovat před bouřkou, a kde je přístupová cesta pro případnou pomoc.
Jak na to, aby voda vydržela celý den Rozdělte hru na etapy. Ráno naplňte barely a nechte je na slunci, odpoledne budou příjemně teplé. Dopoledne míchejte vodu v kyblících, odpoledne stříkejte z hadice jen na cíl. Kdo chce ušetřit opravdu znatelně, ten nepouští vodu proudem, ale střídá krátké dávky. Tryska s uzávěrem je lepší než otevřený konec hadice, protože mezi jednotlivými výstřely neteče.
Důvěrové hry jsou cvičení, při kterém jeden člověk na chvíli odevzdá kontrolu druhému – padá do jeho náruče, nechá se vést se zavřenýma očima nebo se spoléhá na to, že ho partner včas zastaví. Nejde o soutěž ani o odvahu. Jde o to, jak rychle a přesně dokážeme číst signály druhého a jak jsme ochotni přiznat vlastní nejistotu. Proto se hodí do skupin, kde se lidé už trochu znají, ale ještě spolu nemluvili o hranicích.
Než vyrazíte s partou do lesa nebo na louku, projděte si trasu na mapě i v hlavě. Zjistěte, kudy povede cesta, kde jsou strmé svahy, bažiny, potoky nebo skály. Zjistěte si také, jak se dostanete zpět, když se něco zvrtne. Typická chyba je spoléhat na to, že „to nějak dopadne” – bez plánu se zbytečně zdržíte a unavíte.
Podklad rozhoduje víc než samotná kol
Vyberte hru, která odpovídá terénu a schopnostem účastníků. Něco jiného je schovat se v hustém lese a něco jiného běhat po otevřené pláni. Vždycky myslete na to, že se může zranit i ten nejzkušenější. Připravte si jasná pravidla a vysvětlete je předem, ne až za běhu. Dohodněte se na signálu pro přerušení hry a na tom, kdo má telefon a kde je signál.
Pozor na dvě věci, které se opakují pořád. První: voda v tmavých nádobách na přímém slunci se přes den ohřeje tak, že může být nepříjemná, a večer zase rychle chladne. Druhá: stojatá voda je ideální líheň komárů. Nenechávejte naplněné barely přes noc bez poklopu a každý druhý den je vyprázdněte. Malé množství chloru nebo prosté vylití do záhonu problém vyřeší.
Vedro se dá přežít i bez bazénu a bez toho, aby odpoledne proteklo tisíc litrů. Rozhoduje příprava: kde voda zůstane, kam odtéká a čím ji ohřeje slunce. Vodní hrátky pro děti i dospělé se obejdou s pár nádobami, hadicí a vědomím, že každá kapka, která skončí v trávě, není ztracená.
Během hry dávejte pozor na sebe i na ostatní. Pijte průběžně, i když nemáte žízeň. Hlídejte čas a mějte domluvený termín návratu. Když se někdo ztratí, nepokoušejte se ho hledat všichni najednou – zavolejte pomoc a postupujte podle pokynů. Po hře si řekněte, co fungovalo a co ne. Příště se vyhnete stejným chybám.
Děti baví i hry bez hadice. Stačí kbelík, kelímky, trychtýř a dřevěná deska jako skluzavka pro vodu. Kdo chce soutěžit, měří, kolik vody přenese na lžíci nebo jak daleko dostříkne injekční stříkačka. Přesnost a opakování udrží pozornost lépe než neustálý proud z kohoutku. Hadice se pak vytáhne jen na závěr jako odměna.
Bezpečnost není o tom mít nejdražší vybavení, ale o tom přemýšlet dopředu. Když si před hrou projdete trasu, domluvíte pravidla a vezmete si základní věci, snížíte riziko na minimum. A to je přesně to, co vám umožní si hru skutečně užít.
Základem je sběrný systém. Pod tryskovou sprchu nebo pod vodní mlýnek postav velkou vaničku, kyblík nebo starý sud. Voda, která proteče, se dá znovu použít na druhý pokus, na spláchnutí nebo na zalévání. Běžná chyba je nechat vodu téct do kanálu: stačí přitom otočit hadici tak, aby ústila do nádoby, a hra může běžet celé odpoledne ve stejném objemu.
If you have any issues with regards to in which and how to use náBytek na míRu, you can contact us at the web page.
