Nejspolehlivější je vrstvení lesa. V hlubokém stinném smrkovém porostu bez podrostu toho moc nenajdete. Hledejte okraje, průseky, meze, místa kde se mění druh stromů, a hlavně vlhčí údolí podél potoků. Podhoubí potřebuje stálou vlhkost, ale ne trvalé bahno. Ideální je mírný svah, kde voda odtéká, ale půda zůstává chladná. Na jižních expozicích vysychá rychleji, proto tam houby nastupují později a v menším množství.
Muchomůrka červená (Amanita muscaria) patří k nejznámějším houbám vůbec. Červený klobouk s bílými tečkami zná snad každý, kdo někdy vyrazil do lesa. Právě proto, že je tak nápadná, řada lidí podlehne dojmu, že ji nelze zaměnit a že její znalost je triviální. Opak je pravdou. Právě zdánlivá jednoduchost určování vede k otravám, protože existují druhy, které se jí v některých růstových fázích podobají.
Nejužitečnější je vlastní poznámkový sešit. Zapisujte si místo, datum, druh a znaky, které jste viděli. Postupně si vytvoříte vlastní atlas, kterému rozumíte nejlépe. Ten žádná aplikace nenahradí.
Častou chybou je záměna s hřibem kolodějem, který má rovněž červené rourky, ale na rozdíl od satana je jedlý. Koloděj má však třeň žlutý až žlutohnědý a rourky karmínově červené. Satan má třeň červený a rourky oranžově červené. Pro začátečníka je proto nejbezpečnější sbírat pouze ty plodnice, u kterých vidí žluté nebo zelené rourky a žlutý třeň s jemnou kresbou.
Základem je čistý substrát. Nejčastěji se používá pšeničná sláma, dřevěné piliny nebo kávová sedlina. Slámu je nutné pasterizovat: ponořit na 60 minut do vody o teplotě 65 až 75 °C, poté nechat okapat a vychladnout. Kávovou sedlinu stačí spařit vroucí vodou. Nikdy nepoužívejte substrát syrový, jinak vás do týdne přeroste zelená nebo černá plíseň. Očkování provádějte v uzavřené místnosti, ideálně v koupelně po sprše, kdy je vzduch vlhký a méně prašný. Ruce i nádoby otřete lihem.
Dalším vodítkem je reakce dužniny na řez. Hřib kříšť po rozkrojení modrá, někdy až do tmavě modrozelené barvy. Satan také modrá, ale pomaleji a méně výrazně. Rozdíl je i v chuťovém testu, který se však nedoporučuje u neznámých hub. Bezpečnější je naučit se rozpoznávat rourky a třeň. Modrání samo o sobě není znakem jedlosti, protože modrají i některé nejedlé druhy.
Při sběru nikdy nekombinujte houby v jednom košíku bez prohlédnutí. Každou plodnici očistěte od jehličí a listí, abyste viděli všechny znaky. Pokud houba jeví známky poškození nebo je příliš mladá, raději ji nechte růst. Uchovávejte houby v prodyšné nádobě, ne v igelitovém sáčku. Při jakýchkoli pochybnostech se poraďte s mykologem nebo zkušeným houbařem. Bezpečnost je vždy důležitější než úlovek.
Hřib kříšť, lidově nazývaný modrák, patří k nejvyhledávanějším houbám českých lesů. Roste od června do října, nejčastěji v jehličnatých porostech pod smrky a borovicemi, ale i v listnatých lesích. Sbírá se především pro svou pevnou dužninu, která po rozkrojení rychle modrá. Právě zbarvení je jedním z hlavních poznávacích znaků, ale samo o sobě k bezpečnému určení nestačí.
Základní rozlišení mezi jedlým modrákem a jedovatým satanem spočívá v barvě rourkovité vrstvy na spodní straně klobouku. Hřib kříšť má rourky nejprve žluté, později žlutozelené až olivově zelené. Satan má rourky vždy nápadně červené až oranžově červené, a to i u mladých plodnic. Tento znak je spolehlivý a viditelný na první pohled, proto houbu vždy otočte a prohlédněte spodní stranu.
Jak postupovat při sběru a na co si dát pozor Druhým rozhodujícím znakem je barva třeně. Hřib kříšť má třeň zbarvený žlutě, často s jemnou červenou nebo vínovou kresbou, která připomíná jemnou mřížku. Satan má třeň výrazně červený, zejména v horní části, a kresba bývá hrubší a tmavší. Nikdy nespoléhejte na jediný znak. Vždy zkontrolujte rourky, třeň i celkový vzhled plodnice. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese.
Prakticky to znamená vyrazit na místo ještě před rozedněním nebo hned po ní. Vezměte si košík, který dýchá, ne igelitovou tašku. Plodnice ukládejte kloboukem dolů, aby se nepolámaly a nezapařily. Na místě je nečistěte do hloubky, jen oklepejte jehličí a hlínu. Doma je pak očistíte suchým štětcem nebo hadříkem. Mytí vodou je častá chyba – nasákne do houby, urychlí hnilobu a znehodnotí chuť i texturu.
Po návratu houby zpracujte co nejdříve. Pokud je sušíte, nakrájejte je na tenké plátky a rozložte v jedné vrstvě na vzdušné místo. Nesušte je v troubě při vysoké teplotě, ztratí aroma a ztvrdnou. Pro zmrazení je nejlepší plodnice nejprve podusit a pak rychle zchladit. Ranní sběr zkrátka znamená, že máte více času na zpracování a výsledná kvalita je vyšší. Odpoledne se hodí spíše na krátkou procházku než na skutečný sběr.
If you loved this post and you would want to receive much more information with regards to http://jslt28.Com/Home.php?Mod=Space&uid=3803141 kindly visit our page.
