Kužel namiřte na horní část stránky, ne na její střed. Tím se zkrátí dráha světla k očím a sníží se riziko přímého oslnění. Výška hlavice by měla být přibližně v úrovni vaší brady, když sedíte, nebo o pár centimetrů výš. Vyšší poloha znamená větší rozptyl a větší šanci, že paprsek zasáhne obličej partnera. Nižší poloha naopak vrhá stín ruky na text.
Chrápání není jen problém toho, kdo spí. Je to problém dvou lidí. Pokud partner chrápe a vy nespíte, obvykle se to řeší špunty do uší nebo separátními ložnicemi. Přitom řada úprav pokoje dokáže hluk skutečně zmírnit, aniž by se změnilo cokoli na zdravotním stavu chrápajícího. Nejde o zázraky, ale o fyziku zvuku a kvalitu vzduchu.
Druhý problém je barva světla. Bílé podsvícení s vysokou teplotou chromatičnosti obsahuje hodně modré složky. Modré světlo potlačuje tvorbu melatoninu, což zpožďuje usnutí a snižuje kvalitu spánku. Nepříjemné je i to, že při čtení v tmavé místnosti displej svítí přímo do očí, zatímco papír byste v takové situaci vůbec nepřečetli. Oko tedy pracuje v režimu, na který není stavěné.
Další vrstva je textil a povrchy. Závěsy z těžké látky pohlcují vysoké frekvence, koberec pohlcuje střední. Holé zdi a laminátová podlaha zvuk odrážejí, takže chrápání zní ostřeji a pronikavěji. Zavěste závěsy ke zdi, ne do volného prostoru, a pod postel dejte koberec s vyšším vlasem. Akustické panely na zeď za hlavou nejsou nutné, ale pokud je partnerův chrapot opravdu silný, jeden panel za čelem postele udělá víc než drahé špunty.
Základní rozdíl je mezi plátnovou a keprovou vazbou. Plátno vzniká střídavým křížením nití jeden přes druhý, je pevné, poměrně ploché a dobře propouští vzduch. Kepr má nitě posunuté, takže látka je hladší, hustší a trochu těžší. Satén s dlouhými přesahy nití je nejhladší a nejlesklejší, ale bývá méně prodyšný, protože nitě leží těsně u sebe. Pro horké noci je proto lepší plátno, pro chladné období sáhněte po kepru nebo saténu s vyšší gramáží.
Satén je hladký, ale v horku zrádný Satén se často doporučuje jako luxusní varianta, jenže v letních nocích může být past. Jeho hladký povrch sice příjemně klouže, ale hustá vazba brzdí proudění vzduchu. U levného saténu s příměsí polyesteru se pot nedostane pryč a tělo se pod ním vaří. Pokud už satén, pak stoprocentní bavlněný s dlouhou nití, nejlépe v mercerované úpravě — ta lépe odvádí vlhkost. Stejně ale platí, že satén je vhodnější na chladnější období nebo do klimatizované místnosti. Na rozpálenou ložnici bez chlazení to není první volba.
Druhým častým problémem je matrace. Měkká matrace, do které se tělo boří, ztěžuje otáčení a posazování. Naopak příliš tvrdá matrace tlačí na boky a ramena a nutí k nepřirozeným pohybům. Vhodná je středně tvrdá matrace, která drží tvar, ale zároveň poskytuje oporu. U starších matrací, které mají proleženiny, je výměna často účinnější než jakékoli cvičení.
Len je pro horké noci nejvhodnější, i když má pověst drsného materiálu. Čím častěji se pere, tím měkčí je. Lněné povlečení dokáže pojmout až o pětinu více vlhkosti než bavlna a zároveň ji rychle odevzdat do vzduchu. Povrch zůstává chladivý, takže se tělo nepřehřívá. Počítejte ale s tím, že len se hodně mačká a prvních pár týdnů je tuhý. Před použitím ho vyperte na 40 °C s pracím prostředkem bez aviváže — aviváž ucpává vlákna a snižuje savost. Sušte v polostínu, přímé slunce látku zbytečně vysušuje a ztvrzuje.
V horké noci rozhoduje o kvalitě spánku víc než klimatizace to, co má člověk přímo na sobě a pod sebou. Povlečení ze špatného materiálu dokáže udělat z ložnice dusno i při otevřeném okně. Rozdíl mezi bavlnou, saténem a lnem není jen v omaku, ale hlavně v tom, jak látka odvádí pot, jak rychle schne a jestli se na ní tělo lepí.
Praktické pravidlo pro teplé noci: prostěradlo z lnu nebo perkalu, povlak na peřinu ze stejného materiálu a peřinu co nejlehčí, případně jen prostěradlo. Povlečení měňte alespoň jednou týdně, v horku i dvakrát. Pokud se potíte i tak, zkuste před spaním povlečení na deset minut dát do mrazničky v uzavíratelném sáčku — látka se příjemně ochladí a prvních pár minut to znatelně pomůže. A nezapomeňte: materiál je jen polovina úspěchu, druhá je větrání a vlhkost vzduchu v místnosti.
Zásadní je i poloha hlavy. Když spí člověk na zádech, měkké patro klesá a chrápání je nejhlasitější. Úprava, která tomu pomůže, je mírné zvýšení horní části postele. Stačí podložit nohy u hlavy dvěma až třemi centimetry, ne víc. Větší sklon už způsobuje sklouzávání a bolesti zad. Někomu pomůže spát na boku, ale to se nedá nařídit. Můžete ale zkusit těsnější polštář, který hlavu podrží v neutrální poloze.
If you liked this short article and you would certainly such as to obtain even more info pertaining to Rady pro Rekonstrukci kindly visit the web site.
