Délka zad rozhoduje víc než znač
První túry ber jako trénink pohybu v terénu, ne jako výkon. Nauč se odhadovat, kolik ti zabere stoupání. Orientační pravidlo: na každých sto metrů převýšení počítej zhruba patnáct až dvacet minut. Po túře si zapiš, co ti sedlo a co ne. Příště přidej jen jednu novou věc — delší trasu, těžší terén, nebo vyšší cíl. Takhle se dostaneš dál bez zbytečných problémů.
Co si vzít a co nechat doma Zimní túra není letní procházka v bundě. Základem je vrstvení: funkční triko, fleece, nepromokavá bunda a kalhoty. Rukavice, čepice a šála nejsou volitelné. Obuv volte vyšší, nepromokavou, s dostatečně hrubým vzorkem. Pod ni si vezměte návleky, které zabrání tomu, aby se vám sníh dostal do bot. Do batohu přidejte náhradní rukavice, termofolii, čelovku, termosku s teplým nápojem a něco k jídlu. Naopak nechte doma těžké bavlněné oblečení, které po promočení chladí, a přehnaně velký batoh, který vás bude jen tahat dolů.
Gramáž, střih a švy rozhodují víc než znač
Poslední rada: naplánujte si konkrétní cíl, ale mějte v záloze kratší variantu. Zimní túra má být příjemná, ne přežití. Když si předem řeknete, že se v polovině obrátíte, pokud bude hůř, udržíte se v bezpečí a užijete si i krátkou procházku. Sledujte předpověď, ale i to, jak se cítíte vy. Únava a chlad se sčítají a podceňovat je je ta nejhorší chyba, kterou můžete udělat.
Technicky náročné pasáže řešte v klidu a s odstupem. Nepřelézejte místa, kde si nejste jistí, raději si pomozte rukama, použijte hole nebo si sedněte. Na exponovaných místech se vyhněte spěchu a nedělejte kroky naslepo. Když jdete ve skupině, držte rozestupy, aby padající kámen neohrozil ty pod vámi. Pokud se objeví únava nebo ztráta koncentrace, zastavte se, doplňte energii a teprve pak pokračujte. Náročný přechod hřebene se nezvládá silou, ale rozhodováním.
Důležité je také osvětlení. Místo hledání vypínače na stěně si pořiďte malou baterku, kterou budete mít neustále na stejném místě – například v levé kapse spacáku nebo přivázanou k rámu postele. Když ji potřebujete, nahmatáte ji poslepu, protože víte, že tam je. Baterku nepoužívejte na svícení po celé místnosti, ale jen na krátký záblesk, abyste si potvrdili, že jste na správné trase. Šetříte baterii i noční klid ostatních.
Před odchodem si vždy zjistěte aktuální stav sněhu a uzavírky. Stačí zavolat na informační centrum v cílové obci nebo se podívat na web horské služby. Nezapomeňte, že mnohé značené cesty jsou v zimě přerušené nebo vedou jinudy. Typická chyba: lidé jdou podle letního značení a dostanou se do míst, kde značky zmizely pod sněhem. Vezměte si mapu a umějte číst vrstevnice, případně používejte offline navigaci v telefonu, ale mějte ji nabitou a v teple, protože v mrazu baterie rychle odchází.
Zimní turistika v Česku má jedno velké úskalí: většina lidí plánuje trasu podle letních map a teprve na místě zjistí, že cesta je zavátá, rozbahněná nebo že se po ní nedá jít vůbec. Základem je vybírat trasy v nižších polohách, kde sníh obvykle nebývá tak hluboký, a kde i při brzkém soumraku stihnete dojít do cíle. Vyhněte se hřebenovkám a exponovaným partiím, kde fouká a kde se sníh ukládá do závějí. Ideální jsou okruhy do 12 kilometrů s převýšením do 300 metrů, které zvládnete i v těžším terénu.
Čas je v zimě největší nepřítel. Počítejte s tím, že se stmívá už kolem čtvrté hodiny odpoledne. Na trasu vyrážejte ráno, ne v poledne. Pokud jdete ve skupině, držte se pohromadě a tempo určujte podle nejpomalejšího člena. Děti a starší lidé potřebují častější přestávky. Nikdy nepodceňujte počasí: když začne hustě sněžit nebo foukat, otočte se a vraťte se stejnou cestou. Rozhodnutí pokračovat „ještě kousek” je nejčastější důvod, proč lidé uvíznou nebo přijdou o denní světlo.
Začněte hned po příchodu na pokoj. Než cokoli vybalíte, projděte si místnost s rukama podél těla a všímejte si, kde končí postel, kde je klika, kam vede cesta k oknu. Potom si určete tři pevné body: dveře, okno a postel. Všechno ostatní se k nim bude vztahovat. Nepřesouvejte věci podle nálady. Turistická chata není domov, ale i tady platí, že čím méně se předměty hýbou, tím menší je šance na zmatení.
Představa, že se v cizí turistické chatě nebo penzionu bez rozsvícení dostanete k lékárničce, záchodě nebo ke svému batohu, není trik pro nadlidi. Je to otázka toho, jak si místnost uložíte do hlavy ještě za světla. Většina lidí selže proto, že spoléhá na zrak i v momentě, kdy už nic nevidí. Klíčem je převést orientaci na hmat, sluch a pevný řád.
In case you have almost any inquiries about wherever and tips on how to work with proměna bytu, it is possible to call us at our own web-site.
