Značka má dvě části: barevný pruh a bílé pole. Pruh je vždy nahoře nebo vlevo, bílé pole slouží ke kontrastu. Na značce bývá i šipka, která ukazuje směr. Některé značky mají tvar písmene T nebo kříže – to jsou odbočky nebo křižovatky. Když uvidíte značku se dvěma pruhy různých barev, znamená to, že zde vedou dvě trasy souběžně a vy si musíte vybrat, kterou chcete následovat. V terénu se značky malují na stromy, kameny, sloupy nebo speciální plechové tabulky.
Při zkoušení dejte do batohu alespoň pět až sedm kilogramů. Utáhněte bederní pás tak, aby dosedl na hřebeny pánevních kostí, ne na břicho. Ramenní popruhy pak dotáhněte jen lehce, aby se batoh neodlepoval od zad. Hrudní přezka drží popruhy u sebe, ale nesmí bránit dýchání. Když se předkloníte, batoh by měl zůstat na místě a kopírovat pohyb zad. Pokud se při předklonu zvedá od zad nebo tlačí do krku, je buď špatně nastavený, nebo má nevhodnou délku zad.
Základem je správná výška hole. Postav se vzpřímeně, vezmi hůl za rukojeť a nech ji volně viset u těla. Pokud se špička dotýká země přesně v místě, kde se noha dotýká podložky, je délka ideální. Pro většinu lidí to znamená, že horní hranice rukojeti je zhruba ve výšce, kdy paže svírá v lokti pravý úhel. Univerzální tabulky podle tělesné výšky jsou jen orientační — délka nohou, poměr těla a délka paží se liší. U teleskopických holí si nastavenou délku zapamatuj a při každém použití ji zkontroluj, protože se mohou samovolně vysunout.
Materiál: hliník, nebo karbon? Hliníkové hole jsou těžší, ale odolnější. Při nárazu do skály se ohnou, neprasknou. Ohnutou hliníkovou hůl můžeš v nouzi narovnat, i když pevnost už nikdy nebude stoprocentní. Karbonové hole jsou výrazně lehčí a lépe tlumí vibrace, což oceníš při dlouhých sestupech. Jenže karbon je křehký — při pádu nebo prudkém nárazu může prasknout bez varování. Pokud často chodíš v kamenitém terénu nebo máš tendenci do holí „padat” celou vahou, hliník ti vydrží déle.
Dětská kůže reaguje na dezinfekci jinak než dospělá. Prostředky s vysokým obsahem alkoholu pálí a vysušují, proto volte jemnější variantu určenou pro citlivou pokožku. Stejně tak se vyhněte přípravkům s jódem na otevřené rány — barví kůži a ztěžuje pozdější posouzení, zda se rána nezanítí. Místo toho použijte čirý antiseptický roztok a krytí, které drží i na vlhké noze. Do lékárničky přidejte i malý krém proti otoku a chladicí gel v tubě, ne v sáčku, který se v batohu roztrhne.
Kdy vyměnit softshell za hardshell a na co si dát poz
Rukojeť bývá z pěny, korku nebo gumy. Korek skvěle saje pot a v horku neklouže. Pěna je příjemná na omak, ale po čase se rozmáčkne a ztratí tvar. Guma je vhodná spíš na zpevněné cesty, v mrazu tvrdne a může dřít. Důležitý je také tvar rukojeti — prodloužená rukojeť ti umožní chytit hůl níž při výstupu do kopce, aniž bys musel měnit délku hole. Vždy zkontroluj, že rukojeť není příliš tlustá pro tvou ruku, jinak se ti bude špatně držet.
Poslední rada: nekupuj hole na základě jedné recenze. Půjč si různé typy, projdi s nimi několik tras a sleduj, co ti sedí. Délka a materiál jsou osobní volba a to, co vyhovuje tvému kamarádovi, nemusí vyhovovat tobě.
Turistické hole nejsou jen doplněk pro starší turisty. Správně zvolená délka a materiál rozhodují o tom, zda ti hole uleví od tlaku na kolena a záda, nebo jestli se po pár kilometrech promění v nepříjemnou zátěž. Mnoho lidí si koupí hole od oka nebo podle vzhledu a pak je nechá doma ležet. Přitom stačí dodržet několik jednoduchých pravidel.
Na co si dát pozor při nákupu? Vyhni se holím, které mají plastové zámky místo kovových. Časem se vymezí a hůl se začne sama sklápět. Stejně tak se vyhni příliš levným hliníkům, které se kroutí už při běžné chůzi. Vždy si hůl vyzkoušej v obchodě — nastav ji, uchop, předkloň se a zkontroluj, zda se ti špička neposouvá. Doma pak zkrať špičky podle potřeby, ostré hroty na tvrdém povrchu kloužou a mohou ti podklouznout. A nezapomeň na sněhové košíky — bez nich se hůl v hlubokém sněhu nebo blátě boří a ztrácí oporu.
Minimalistické bydlení není jen o tom mít doma málo věcí. Jde o to, aby každý předmět měl své místo a skutečný účel. Pokud se do toho pustíte živelně, skončíte buď v prázdném bytě, kde nic nenajdete, nebo naopak v ještě větším chaosu. Začněte tím, že si projdete jeden pokoj a položíte si u každé věci tři otázky: Použil jsem to za poslední rok? Mám na to místo? Slouží to k něčemu, co skutečně dělám? Pokud je odpověď dvakrát ne, věc opustí domov.
If you cherished this short article and you would like to get extra info concerning jak zařídit malou kuchyni kindly pay a visit to our site.
