Zastávky dělejte krátké a častější. Dlouhá pauza na vrcholu je past: svaly ztuhnou, tělo vychladne a návrat do tempa bolí. Deset minut stačí, ale převlékněte se, doplňte tekutiny a hned jděte dál. Nepřestávejte na exponovaných místech, kde fouká. Hledejte závětří, i když je o pár metrů dál.
Když se setmí nebo přijdou mrazy, přestaňte hledat cestu a začněte se připravovat na přečkání. Najděte závětří pod hustým smrkem nebo skalním převisem, izolujte se od země větvemi a bordelem, oblečte si vše suché a zbytek uložte do batohu. Rozdělejte jen malý oheň, pokud je bezpečné místo a máte čím topit – velký oheň vás vyčerpá a v noci přitahuje pozornost zbytečně daleko. Pijte z tekoucí vody, pokud ji máte po ruce; sníh nejezte, spotřebovává teplo. Šetřete energii, ale hýbejte prsty a nohama, aby vám neprochladly končetiny.
Začněte velikostí obvazu, ne počtem položek Nejčastější chyba je vzít nůžky a zkrátit obvazy. Jenže dětská noha potřebuje obvaz, který drží na místě, ne klouže. Místo stříhání širokých obvazů na polovinu kupte užší role, které se dají omotat kolem kotníku bez přebytečné vrstvy. Do lékárničky přidejte i menší náplasti různých šířek, protože jedna univerzální velikost na dětský prst nestačí. Fixační páska by měla být lepivá, ale ne tak agresivní, aby při sundávání strhla kůži.
Zásadní je práce s vodou a jídlem v pravidelných intervalech, ne podle pocitu žízně a hladu. Na hřebeni se střídá slunce, vítr a chlad, pocit žízně se tím potlačuje. Pijte malé doušky každých dvacet minut, jezte něco energetického každou hodinu. Kombinujte rychlé cukry s pomalejšími. Vyhněte se velkému jídlu v polovině stoupání, jinak přijdou křeče a nevolnost.
Začněte tím, co zabírá místo zbytečně. Nůžky na obvazy, velké sterilní čtverce a škrtidlo pro dospělého nesou zbytečnou váhu. Naopak přidejte to, co dětská noha skutečně potřebuje: náplasti v malých velikostech, které sedí na prsty a patu, a hydrokoloidní náplast na puchýře. Puchýř na malé noze vznikne rychleji, protože dětská bota klouže, když noha roste. Noste také tenkou vrstvu vazelíny nebo ochranného balzárnu na paty a prsty — nanáší se ještě před nasazením ponožky.
Turistické značení KČT je v české krajině hustší než kdejaká silniční síť a funguje už desítky let. Základ tvoří čtyři barvy: červená, modrá, zelená a žlutá. Barva sama o sobě neznamená nic jiného než označení konkrétní trasy – červená není „hlavní” ani „nejtěžší”. Každá trasa má svou barvu a tu si drží od začátku do konce. Pokud tedy jdete po modré, držte se modrých značek, dokud nedorazíte do cíle nebo na rozcestí, kde se barva změní.
Co se týče dezinfekce, vyhněte se barevným roztokům, které barví ponožky a pletou se s podrážděním. Stačí čirý prostředek v malé lahvičce s uzávěrem, který se neztratí v batohu. Na drobná oděrky a puchýře se osvědčily hydrokoloidní náplasti, které se nemusí měnit tak často a méně bolí při sundávání. Do lékárničky patří i malý zásobník na vodu a gáza na otření, protože dětská noha v mokré botě je nejrychlejší cesta k problému.
Když se počasí změní během hodiny Hřeben má vlastní mikroklima. Nad lesem fouká jinak než v údolí a bouřka se může zvednout během třiceti minut. Sledujte mraky, ne předpověď z rána. Pokud se objeví kumulus rostoucí do výšky, hřbet opouštějte okamžitě, ne až po další vrchol. Typická chyba je pokračovat, protože je cíl blízko. Cesta dolů je vždy delší, než vypadá, a únik z exponovaného hřebene bez značení je nejčastější důvod zásahu horské služby.
Turistická lékárnička pro dospělé se na dětské nohy nehodí. Problém nebývá v tom, že by v ní chyběly léky, ale že obsah je dimenzovaný na dospělou nohu, dospělou kůži a dospělou váhu. Dětská noha má měkkou klenbu, tenčí kůži, rychleji se potí a vznikají na ní puchýře tam, kde dospělý nemá problém. Když s sebou vezmete standardní výbavu a jen ji zmenšíte, většinou to nestačí.
Většina lidí selže na dlouhém hřebeni ne kvůli kondici, ale kvůli tempu. Vyrazí příliš rychle v prvních dvou hodinách, kdy je terén ještě mírný a nohy odpočaté. Pak přijdou stupňované výstupy a sestupy a rezerva je pryč. Řešení je jednoduché, ale proti instinktu: první třetinu trasy jděte o poznání pomaleji, než byste mohli. Dýchat nosem, mluvit v celých větách. Pokud to nedokážete, zpomalte.
Před každou túrou lékárničku projděte a doplňte, co se spotřebovalo nebo vysypalo. Zkontrolujte, že lahvičky netečou a že náplasti stále lepí. Dětské nohy se mění s růstem, takže co fungovalo loni, může letos tlačit. Do lékárničky přidejte i malý sáček na mokré ponožky, abyste je mohli vyměnit dřív, než vznikne puchýř. A hlavně: naučte dítě, kde lékárnička je a co v ní najde, aby si umělo říct o pomoc dřív, než ho noha rozbolí.
If you adored this article and you would like to obtain even more info relating to Https://Musicvideo80.Com/User/Lukaszwisniewski42/ kindly see our website.
