Kompas, úložné prostory v malém bytě buzola a práce s azimut
Léky v pevných blistrech, které zůstaly suché uvnitř, obvykle přežijí. Ale pozor: vlhkost proniká i mikroskopickými otvory. Pokud je blistr zvenku mokrý a papírová zadní strana nasáklá, tablety raději vyhoďte. Nikdy nepřebalujte mokré tablety do nového blistru ani je nesušte na topení. Teplo a vlhko dohromady urychlují rozklad léčivé látky víc než samotná voda.
Základem je voda a miska. Pes osvětlení v obýváku pohybu spotřebuje víc tekutin, než doma, a z potoka pít nemusí — stojatá voda bývá zdrojem parazitů. Berte alespoň dvě až tři litry podle velikosti psa a délky trasy, a to i v chladnějším počasí. Skládací miska váží pár gramů, ale pít přímo z lahve psa nenaučíte za pochodu. Napájejte raději častěji v menších dávkách, ne jednou velkou dávkou na vrcholu.
Nejčastější chyba celého dne je obléknout se příliš teple hned na začátku. Tělo se při chůzi zahřeje, přebytek oblečení vás začne potit a vy pak během přestávky prochladnete. Oblečení vrstvěte postupně, sundávejte průběžně a udržujte suchou kůži. Kdo tohle zvládne, tomu bude teplo i při dlouhém výstupu v chladném ránu.
Poslední věc: označ lékárničku zvenku tak, abys ji poznal i po tmě. Přejeď po ní prstem – má mít výrazný reliéfní prvek, třeba nalepený kus šňůrky nebo vroubkovaný proužek. Stejný znak měj i na batohu, abys věděl, na které straně ji hledat. Když ji budeš mít vždy na stejném místě a se stejným hmatovým znakem, najdeš ji i se zavázanýma očima. A to je přesně to, co v terénu potřebuješ.
Léky, které na túře řeší skutečné potíže Proti bolesti a teplotě stačí jeden přípravek s paracetamolem nebo ibuprofenem, ne oba. Ibuprofen pomůže i od zánětu u naraženého kolena, ale zatěžuje žaludek — vezměte ho s jídlem. Na průjem mějte léky dvě: jeden zpomalující střevo a druhý s probiotiky na doplnění. ORS sáčky na rehydrataci jsou důležitější než samotné tablety, protože při zvracení v horku jde hlavně o vodu a soli. Antihistaminikum na svědění po bodnutí hmyzem a jeden lék na nevolnost při výšce nebo v autě. Pokud užíváte pravidelné léky, noste je v lékárničce, ne v příručním zavazadle.
Typická chyba je snažit se lékárničku zachránit za každou cenu. Lidé nechají vyschnout obvazy, používají mast z potrhané tuby nebo polknou tabletu, která zvlhla a rozpadá se. Další častou chybou je složení mokrých věcí zpět do nepromokavého pouzdra, aniž by uvnitř zůstala vlhkost. Pouzdro pak páchne a plesniví. Po každém promočení proto pouzdro vytřete do sucha, nechte otevřené a teprve po úplném vyschnutí ho znovu naplňte.
Nejdřív lékárničku celou vysypte na suchou podložku. Papírové obaly, příbalové letáky a kartonové krabičky okamžitě vyhoďte, i když vypadají jen navlhlé. Rozmoklý papír ztrácí informace a hlavně váže vlhkost k tabletám. Skleněné a pevně uzavřené plastové obaly otřete dosucha a nechte je volně proschnout mimo přímé slunce. Fén nepoužívejte, horký vzduch může poškodit tablety i masti.
Nástroje a drobnosti, na které se zapomíná: izotermická fólie, která v nouzi nahradí přístřeší před větrem, píšťalka na přivolání pomoci, čelovka s náhradní baterií a powerbanka. Do lékárničky patří i zápisník a tužka — kdy jste lék podali, kolik a v kolik hodin. Záchranáři se na to ptají jako první. Přidejte malý šicí set a záchrannou deku, obojí váží skoro nic. Nepřidávejte naopak velké lahve dezinfekce, těžké nůžky na obvazy nebo celou domácí lékárnu. Každé kilo navíc vás na túře zpomalí a unaví.
Do budoucna se vyplatí lékárničku rozdělit: léky a obvazy do nepromokavého sáčku se zipem, nástroje zvlášť. Sáček pak vložte do pevného pouzdra, které samo o sobě vodu nepropustí. Nikdy nedávejte lékárničku na dno batohu, kde se drží vlhkost. Zkontrolujte ji před každou cestou a po návratu, ať víte, co je potřeba doplnit. Právě pravidelná kontrola rozhoduje o tom, jestli vám výbava pomůže, nebo vás v nouzi nechá ve štychu.
Nakonec obsah jednou za rok projděte a přizpůsobte konkrétní akci. Na jednodenní výšlap stačí kompaktní sada do půl kila. Na vícedenní přechod s dětmi přidejte dětské dávkování, náhradní léky na teplotu a více obvazového materiálu. Lékárničku balte tak, aby byla na vrchu batohu, ne pod spacákem. Když ji potřebujete, obvykle prší, je tma a třesou se vám ruce — v tu chvíli nechcete nic hledat. Lepší je mít méně věcí, které znáte, než plnou tašku, ve které se nevyznáte.
Turistická lékárnička má vydržet vítr, déšť i pád do řeky. Jenže právě voda dokáže během chvíle zničit to, co jste pracně skládali. Pokud promokne, nejde o to, jestli ji vysušíte, ale co z ní ještě můžete bezpečně použít. Rozhoduje obal, obsah a doba, po kterou byla vlhká.
When you loved this post and you want to receive more details relating to více na webu generously visit our webpage.
