Potoky a říčky tečou z kopců do centra a jejich údolí bývají mírná. Stojí za to sledovat, jestli podél nich nevede asfaltová cesta nebo alespoň zpevněná polní cesta. Podobně fungují staré železniční náspy, které mají povolený sklon jen několik promile. Pokud po nich vede cyklostezka, máte vyhráno — takový sklon se dá jet i proti proudu bez výrazné námahy.
Základní pravidlo, které funguje všude: pokud je v ulici dopravní značka „Zóna s dopravním omezením” s dodatkovou tabulkou „platí pro vozidla s parkovací kartou”, pak tam bez karty zdarma nestojíte ani na minutu. Výjimku mají jen rezidenti a abonenti. Abonentní karta je přitom vázaná na konkrétní městskou část a konkrétní ulici, ne na celé město. Řada lidí si koupí abonenti na jeden obvod a pak parkuje o dva obvody dál — a dostane pokutu. Tohle je nejčastější chyba, kterou vidím.
Nakonec si po založení účtu nastavte výpisy elektronicky a zkontrolujte první tři měsíce pohyby. Právě tam se ukáže, jestli je účet opravdu bez poplatků, nebo jestli se někde objevila položka, kterou jste přehlédli. Když něčemu nerozumíte, zavolejte na infolinku a nechte si to potvrdit písemně. Praha dává možnost vybrat si, ale jen tomu, kdo ví, co hledá.
Voda patří do tašky vždycky, i když je ráno chladno. Pěší cesta přes město a zpět se protáhne, zvlášť když se u stánků zdržíš. Lahvičku s pitím ber jako samozřejmost, ne jako něco navíc. Stejně tak peníze v hotovosti. Na farmářských trzích se platí kartou jen výjimečně, a i tam, kde to jde, to zdržuje. Drobné se hodí, protože někteří prodejci nemají jak vrátit velké bankovky. Peněženku měj odděleně od tašky, kterou odkládáš, ať ji někde nepřekryje zelenina.
U soukromého stromu, který stíní vašemu pozemku, platí jiná pravidla. Vlastník musí udržovat dřevinu tak, aby neobtěžovala okolí. Pokud větve přečnívají na váš pozemek, můžete je odstranit, ale jen do výšky, kam dosáhnete bez vstupu na cizí pozemek. Nesmíte přitom poškodit strom ani vstoupit na cizí parcelu. Vždy je lepší se nejprve domluvit s vlastníkem. Když to nejde, obraťte se na stavební úřad nebo na odbor životního prostředí dané městské části.
Kdy je lepší vyrazit na sběrný dvůr Sбěrné dvory v Praze přijímají léčiva v rámci nebezpečného odpadu. Najdete je ve většině městských částí a otevírací doba bývá přizpůsobena víkendům. Výhodou je, že tam vezmete i věci, které lékárna odmítne: ostré předměty v pevném obalu, prošlé chemikálie, staré rtuti teploměry nebo větší množství léků z pozůstalosti. Nevýhodou je, že musíte jet autem nebo MHD a často narazíte na omezenou provozní dobu. Před cestou si ověřte, zda daný dvůr léčiva skutečně přijímá — některé menší stanoviště je neberou.
Co v lékárně obvykle nepřevezmou, jsou injekční stříkačky s jehlami, infuzní sety, rtuti teploměry nebo tlakové nádobky s hnacím plynem. Ty patří do sběrného dvora, případně do ordinace praktického lékaře, odkud pocházejí. Stejně tak tam nepatří obaly od léků bez zbytků — prázdné blistry a krabičky patří do běžného tříděného odpadu, případně do plastu, pokud to obec povoluje.
Nejjednodušší je cesta do kamenné lékárny. Téměř každá lékárna v Praze má k dispozici nádobu na zpětný odběr léčiv. Platí to i pro léky, které jste koupili jinde, i pro ty, které už dávno nemáte v originální krabičce. Přijímají se tablety, kapsle, sirupy, masti, kapky i spreje. Odevzdat můžete i nespotřebované léky po zemřelém příbuzném nebo prošlé zásoby z domácí lékárničky. Není potřeba nic hlásit, stačí přijít k výdejnímu okénku a odevzdat je.
Pokud si nejste jistí, kam s konkrétním přípravkem, zavolejte do nejbližší lékárny a zeptejte se předem. Ušetříte si cestu i zbytečné vysvětlování na místě. Prošlé léky doma neshromažďujte roky — čím déle leží, tím větší riziko, že je omylem užijete nebo že se stanou nebezpečným odpadem. Odevzdávejte je průběžně, ideálně při každé kontrole domácí lékárničky.
Typická chyba je vysypat tablety z blistru do nádoby a krabičku vyhodit zvlášť. Léky se odevzdávají v původním obalu, pokud možno i s příbalovým letákem. Další častá chyba je nechat léky v igelitovém sáčku volně v kabelce, kde se rozmáčknou a vysypou. Použijte pevnou krabici nebo uzavíratelnou nádobu. A pozor na tekuté léky: před odevzdáním je nerozlévejte, ale zajistěte, aby víčko drželo.
Prošlé léky nepatří do odpadkového koše, do dřezu ani do toalety. Účinné látky se z nich mohou uvolnit do půdy a vody, kde škodí ekosystému, a některé přípravky jsou nebezpečné i při běžné manipulaci. V Praze máte v zásadě dvě možnosti: vrátit je v lékárně, nebo je odnést do sběrného dvora. Obě cesty vedou ke stejnému cíli, ale liší se podle toho, co přesně odevzdáváte a v jakém stavu.
If you treasured this article so you would like to collect more info regarding celý text kindly visit our web page.
