Turistická mapa v ruce nebo v telefonu vypadá jako jasný nástroj, ale při hledání pramenů se často mění v past. Potok, studánka nebo pramen na ní bývají zakresleny jen schematicky a v terénu pak chybí. Rozdíl mezi úspěšným a marným hledáním není v tom, jakou mapu máte, ale jak s ní pracujete předem. Základem je vybrat mapu, která prameny skutečně rozlišuje, ne jen značí modrou linku.
Častou chybou je spoléhat na měřítko 1 : 50 000 a menší. V takovém měřítku se dva blízké prameny slijí do jednoho symbolu a vy hledáte na špatném místě. Pro hledání pramenů se hodí měřítko 1 : 25 000 nebo podrobnější. U digitálních map si zapněte vrstvu vodních toků a vrstevnic. Vrstevnice prozradí, kde pramen vzniká – obvykle v údolíčku nebo na svahu pod hřebenem. Pokud mapa ukazuje pramen na rovném hřbetu, berte to s rezervou.
Jak batoh vyzkoušet, než ho koupí
Počasí v horách se mění rychleji, než stihnete dojet k rozcestí. Bouřka na hřebeni není jen nepříjemnost, je to nebezpečí. Sledujte předpověď pro konkrétní nadmořskou výšku, ne pro město v údolí, a počítejte s teplotou o deset stupňů nižší, než ukazuje obec. Ráno vyjíždějte brzy. Ne kvůli výkonu, ale protože odpoledne přicházejí bouřky a s nimi i mlha, ve které se špatně hledá cesta.
Nejprve si prohlédněte legendu. Každá mapa používá jiné symboly pro pramen, studánku, vrt a okresní vodojem. Zjistěte, který symbol znamená vydatný pramen a který jen občasné vlhké místo. U papírových map je legenda vytištěná na okraji, u digitálních ji najdete v nastavení vrstev. Pokud legenda prameny nerozlišuje, hledání bude spíš náhodné. V takovém případě si pořiďte mapu specializovanou na vodní zdroje nebo turistickou mapu vyššího měřítka.
Nejčastější příčinou, proč lidé v lese zabloudí, není nedostatek orientačních schopností, ale panika. Ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že nepoznává cestu, zrychlí se tep, zuží se zorné pole a mozek začne jednat impulzivně. První krok proto zní: zastavte se. Stůjte na místě alespoň dvě minuty, dýchejte pomalu a teprve potom začněte přemýšlet. Chůze „někam” bez rozmyslu je přesně ten mechanismus, který lidi udrží v kruhu celé hodiny a spotřebuje energii i vodu.
Základ je správná délka. Postavte se na rovinu, uchopte rukojeť tak, aby předloktí svíralo s paží pravý úhel. Tělo hole pak tvoří přirozené pokračování vaší paže. Pokud je hůl příliš dlouhá, zvedáte ramena a tlačíte do dlaní. Pokud příliš krátká, hroutíte se dopředu a namáháte zápěstí. U teleskopických holí si délku označte fixem nebo si ji zapište, ať ji příště nemusíte znovu hledat. Při stoupání hůl zkraťte o pár centimetrů, při klesání naopak prodlužte.
Jak si připravit mapu před cestou Před odchodem si na mapě vyznačte všechny kandidáty v okruhu, kterým jste ochotni jít. Nepište si jen jeden pramen, protože ten může být vyschlý nebo zarostlý. U každého bodu si poznamenejte nadmořskou výšku a orientační body v okolí – křižovatku cest, rozcestí, výrazný strom nebo skalní útvar. Právě tyto body vás v terénu navedou, když GPS selže nebo se mapa rozjede. Zároveň si označte, odkud k prameni vede cesta nebo pěšina. Přímý svah bez cesty bývá strmý a kluzký.
V terénu postupujte od známého bodu k prameni po vrstevnici, ne přímo z kopce. Sledujte, kudy vede voda. Pramen často najdete podle vlhké vegetace, mechu nebo kamenné skruže, i když mapa mlčí. Když na uvedeném místě nic není, projděte okolí ve vzdálenosti několika desítek metrů. Mapy mají odchylky a prameny se mohou posunout. Nakonec si polohu opravte do své mapy, ať příště hledáte rychleji. Bez vlastních značek se každá mapa znovu zjednoduší jen na čáry.
Pro úplný začátek je ideální trasa z obce Obecnice na Tok. Je to zhruba deset kilometrů tam a zpět, převýšení je mírné a cesta vede po zpevněné komunikaci. Na Toku stojí rozhledna, která je zdarma přístupná a nabízí rozhled na celé Brdy. Chybou, kterou lidé dělají nejčastěji, je vyrazit v botách s hladkou podrážkou. I po asfaltce se jde lépe v pohorkách, protože ráno bývá mokro od rosy a odpoledne naopak prach.
CHKO Brdy je nejmladší chráněná krajinná oblast v Česku a zároveň bývalý vojenský prostor. Právě proto tu najdete asfaltky, které nikam nevedou, ale i husté lesy bez značek. Pro začátečníka je klíčové vybrat si trasu podle značení, ne podle toho, co vypadá na mapě nejkratší. Vojenské cesty jsou sice široké, ale často se větví a chybí na nich turistické značky. První pravidlo tedy zní: držte se červené, modré nebo zelené značky a nezkracujte si cestu přes „zjevně dobré” odbočky.
Největší výzvou je okruh kolem vrcholu Praha. Přestože nejde o vysokohorskou túru, převýšení se nasčítá a terén je kamenitý. Pro tuto trasu potřebujete celý den, jídlo i vodu, protože v Brdech není žádná fungující hospoda ani obchod. Vodu si vezměte alespoň dva litry na osobu, v létě i víc. Lidé podceňují počasí: ráno svítí slunce, odpoledne přijde bouřka a cesty se změní v bláto. Pokud jdete s dětmi, volte kratší variantu a vždy se vracejte stejnou cestou, kterou jste přišli.
In case you have just about any queries concerning where along with the way to make use of Http://Viproskurnin.Ru/, it is possible to email us at the internet site.
