Jak postupovat při dezinfekci prázdného kurníku Nejúčinnější je vápno použít ve chvíli, kdy je kurník prázdný. Nejprve důkladně odstraňte všechny zbytky podestýlky, trusu a prachu. Poté umyjte povrchy vodou a nechte je oschnout. Následně naneste vápenné mléko štětcem nebo postřikovačem na stěny, podlahu i hrazení. Nechte vše alespoň dva dny pořádně vyschnout a vyvětrat. Teprve pak nastelte čistou podestýlku a vpusťte slepice dovnitř. Pokud tuto proceduru provedete dvakrát ročně, výrazně omezíte množení bakterií i zápach.
Prvním krokem je úprava krmné dávky. Zvyšte podíl kukuřice, pšenice a slunečnicového šrotu, které dodají energii. K tomu přidejte vitamínové doplňky, ale pozor – ne všechny jsou vhodné. Rozpustné vitamíny ve vodě se v mrazu rychle ničí, proto je lepší sypká forma zapracovaná do teplé ranní kaše. Kaše z vařených brambor, mrkve a šrotu je ideální nosič, protože ji slepice rychle spotřebují a nezamrzne.
Obvod a střecha z toho, co je po ru
První praktický rozdíl je izolace. Chlupaté slepice mají srst hustou, ale bez struktury, která odvádí vodu. Po dešti zůstávají mokré déle než běžná plemena a snadno prochladnou. Pokud je chováte venku, potřebují krytý výběh se suchou podestýlkou a závětří. Mokrý pták se neuklidní, dokud neusychá, a v chladném období to znamená vyšší spotřebu krmiva. Typická chyba je nechat je celý den na dešti a čekat, že to „slepičí” zvládnou jako jiná plemena.
Frekvence čištění kurníku závisí na počtu slepic, velikosti prostoru a typu podestýlky. Univerzální interval neexistuje, ale základní pravidlo zní: čím menší kurník a více nosnic, tím častěji musíte uklízet. U malého hejna do pěti kusů s hlubokou podestýlkou stačí kompletní výměna jednou za měsíc. U deseti a více slepic v menším prostoru je nutné úklid dělat každý týden, jinak se rychle množí čpavek a vlhkost.
Peří a kůže slepice jsou nejlepší deník jejího zdraví. Většina chovatelů si všimne problému, až když slepice přestane nést nebo se přestane hýbat. Přitom se stačí jednou týdně postavit k hejnu, chytit každé zvíře a prohlédnout si hřbet, břicho, kloaku a okolí křídel. Právě tam se nemoci projeví nejdřív – dřív, než zasáhne celé hejno.
Typická chyba je sypat pálené vápno přímo na podestýlku za přítomnosti zvířat. Další častou chybou je použití vápna na mokré povrchy – tím se účinek sníží a vzniká kaše, která se obtížně odstraňuje. Někteří chovatelé také kombinují vápno s jinými dezinfekčními prostředky, aniž by si uvědomili, že se mohou vzájemně zneškodnit. Vždy proto nejprve vyzkoušejte malou plochu a dodržte doporučené ředění.
Zápach v kurníku nevzniká jen z trusu. Je to výsledek činnosti bakterií, které rozkládají organický materiál a uvolňují amoniak. Vápno dokáže tento proces výrazně zpomalit, ale jen za předpokladu, že se používá cíleně a ve správné formě. Ne každé vápno je totiž vhodné do přítomnosti zvířat.
Během provozu kurníku se osvědčuje posypávat podestýlku tenkou vrstvou hašeného vápna. Nikdy ho ale nemíchejte s trusem do hloubky – stačí lehce poprášit povrch. Vápno totiž reaguje s vlhkostí a amoniakem, čímž snižuje zápach. Pozor však na nadměrné dávkování: příliš mnoho vápna dráždí dýchací cesty slepic i člověka a může způsobit popáleniny na nohách ptáků.
Základem je rozlišit pálené a hašené vápno. Pálené vápno (oxid vápenatý) je silně žíravé a do kurníku se v žádném případě nesype přímo. Nejprve se musí naředit vodou na takzvané vápenné mléko, a to v poměru přibližně 1 díl vápna na 10 dílů vody. Teprve tento roztok se používá k bílení stěn, podlahy a hrazení. Hašené vápno (hydroxid vápenatý) je mírnější a dá se použít i k posypu podestýlky, ale i tady platí, že méně je někdy více.
Vápno není všelék. Funguje jako prevence a doplněk správné hygieny. Pokud kurník větráte, pravidelně vyměňujete podestýlku a máte dostatečný prostor pro slepice, zápach zmizí i bez chemie. Vápno ale dokáže podržet výsledek déle, zvláště v zimě, kdy je větrání omezené. Rozumné použití znamená: čistý kurník, správné ředění, dostatek času na vyschnutí a žádný zbytečný spěch.
Here’s more information about stránka check out the web site.
