Sušení je stejně důležité jako praní. Roztoči hynou už při teplotách nad padesát stupňů, ale pokud potah sušíte v chladné a vlhké místnosti, vytvoříte jim ideální podmínky pro návrat. Použijte sušičku na co nejvyšší stupeň, nebo potah sušte na přímém slunci. Venkovní sušení v zimě je také účinné, mráz roztoče zlikviduje, ale potah musí být před navlečením zpět na matraci zcela suchý. Vlhká tkanina je živnou půdou pro plísně, které alergikům vadí stejně jako roztoči.
Praktický postup: zjistěte svou hmotnost, určete převažující polohu, vyzkoušejte tři různé tvrdosti a vyberte tu, ve které páteř zůstává v přímce a tlak na ramena a boky je snesitelný. Matrace je investice na několik let, proto se neřiďte jedním číslem, ale vlastním tělem.
Při samotném vstávání z postele platí, že byste se neměli zvedat přímo z lehu. Nejprve se přetočte na bok, přitáhněte kolena k trupu, opřete se o spodní ruku a teprve pak tlačte do sedu. Nohy při tom spusťte z postele dřív, než zvednete trup. Zkraťte dobu, po kterou sedíte na okraji – dlouhé sezení s kulatými zády snižuje průtok krve a zvyšuje ranní ztuhlost.
Když budete potah prát v tomto režimu, snížíte množství roztočů v matraci na desetinu a ranní příznaky se výrazně zmírní. Pokud se potíže nelepší ani po měsíci pravidelné údržby, je na místě řešit i samotnou matraci a ložní prádlo. Stará matrace, která má za sebou více než osm let, už bývá plná alergenů a žádné praní potahu to nespraví.
Začněte hmotností. Lehčí spáč do zhruba 60 kg potřebuje měkčí provedení, protože menší tlak těla nepropadne do nosné vrstvy a tvrdá matrace mu pod lopatkou nebo pánví vytvoří tlakovou bodku. Střední váha mezi 60 a 90 kg zvládne střední tvrdost, která je nejčastější volbou. Nad 90 kg je potřeba tvrdší jádro, které se neprosedne a udrží tělo v rovině. Pokud vážíte výrazně více, hledejte matraci s vyšší nosností a hustší pěnou, ne jen s tvrdším povrchem.
Typická chyba je koupit pohovku podle šířky, kterou potřebujete na denní sezení, a zapomenout na rozměr ložné plochy. Dva dospělí potřebují na spaní alespoň šířku, kterou si doma změřte metrem, ne odhadem. Změřte i prostor před pohovkou, protože výsuvný mechanismus potřebuje místo na rozložení. Druhá častá chyba je spoléhat na to, že „se to časem vyleží”. Opak je pravdou — levná výplň se vyleží do stavu, kdy host raději spí na zemi. A třetí: nechat si pohovku dovézt až v den návštěvy. Rozložte ji a složte ještě předtím, než hosté přijedou, abyste zjistili, jestli mechanismus funguje a jestli něco nevrže.
Typická chyba je podložit postel jen provizorně knihami nebo složeným ručníkem. Tyto podložky kloužou, drolí se a při každém vstávání se postel posune. Stejně časté je i to, že člověk zvyšuje postel, ale zapomene na noční stolek a budík. Ráno pak sahá do prázdna, otáčí se trupem a zbytečně namáhá krční páteř dřív, než vůbec vstane.
Výška postele není univerzální číslo. Vyšší lidé potřebují vyšší lůžko, lidé s artrózou kyčlí nebo po operaci zase kompromis, kdy nohy dosáhnou na zem i s mírným předklonem. Pokud se bolesti zad při vstávání do týdne nezmírní, je na místě řešit i tuhost matrace, stav roštu a celkovou dobu sezení během dne, ne jen centimetry. Změřte, zkuste, upravte – a sledujte, co se s tělem děje druhý den ráno.
Co dělat, když výšku postele nelze snadno změnit Nejjednodušší úprava je podložení nohou postele. Použijte pevné dřevěné nebo tvrzené podložky, ideálně s protiskluzovou úpravou, a to vždy na všech čtyřech nohách, ne jen na dvou. Rozdílná výška rohů vede k naklonění rámu a matrace se pak prohýbá. Další možností je vložit mezi rošt a matraci pevnou desku, která přidá několik centimetrů a zároveň zlepší rozložení tlaku. Naopak ubírání výšky je složitější – často pomůže jen výměna příliš vysoké matrace za tenčí, nebo úprava nožiček u novějších rámů.
Většina lidí řeší tvrdost matrace a tvar polštáře, ale výšku postele ignoruje, dokud je bolí záda každé ráno. Přitom právě výška rozhoduje o tom, jakou silou a jakým pohybem se z postele zvedáte. Pokud je lůžko nízko, musíte se zvedat tlakem z rukou a přetáčením trupu, což krční a bederní páteř zatěžuje nejvíc. Pokud je vysoko, nohy nedosáhnou na zem a vzniká nepříjemný seskok, který zadní svalstvo prudce zatne.
Orientační pravidlo pro správnou výšku: vsedě na okraji postele se chodidla musí pohodlně dotknout podlahy a kolena svírají s kyčlemi úhel zhruba devadesát stupňů. Pánev je přitom výš než kolena, ne naopak. Změřte si vzdálenost od země k horní ploše matrace u vlastní postele a porovnejte ji s délkou holeně. Pokud je rozdíl větší než dva až tři centimetry, výška vám při vstávání nepomáhá.
Here’s more info on zdroj informací look at our own site.
