Když potřebujete, aby si děti hrály samy Postavte „stan” z prostěradla přehozeného přes dvě židle. Není to nic originálního, ale funguje to spolehlivě, protože děti milují uzavřený prostor. Do stanu dejte baterku, polštář, pár knížek a suché krekry. Vznikne čtecí nebo vyprávěcí koutek. Dbejte na to, aby prostěradlo nebylo v blízkosti radiátoru nebo svíčky. Pokud máte více dětí, určete pravidlo, kdo je zrovna „doma” a kdo „na návštěvě” – předejdete hádkám o místo.
Vyhněte se také srovnávání se sourozenci nebo spolužáky. Věty typu „podívej, jak to zvládá Anička” berou motivaci okamžitě. Místo toho oceňte postup, ne výsledek. Když dítě přečte slovo samo, i když pomalu a s chybami, řekněte konkrétně, co se povedlo: „Zvládl jsi to přečíst celé, to je posun.” Dítě tak vidí, že úsilí má smysl, a nemusí se bát neúspěchu.
Typická chyba je kompenzovat sezení jednou velkou dávkou pohybu o víkendu. Tělo na to reaguje ztuhlostí v pondělí a cyklus se opakuje. Druhá častá chyba je příliš mnoho strečinku bez posílení. Protahovat zkrácené prsní svaly má smysl jen tehdy, když zároveň posílíte mezilopatkové svaly, které vás drží vzpřímeně. Zařaďte proto dvakrát týdne jednoduché tahy s vlastní váhou nebo s gumou: přitahování lopatek, tlaky nad hlavu, mrtvý tah s lehkou zátěží. Bez toho se budete protahovat pořád dokola a stav se nezmění.
Když dáte předškolákovi do ruky kostky a stavebnici, nemusíte ho učit nic nového. On se učí sám – jen potřebujete vědět, co pozorovat a kdy do hry nevstupovat. Nejde o to koupit drahou sadu. Stačí pár desítek dřevěných nebo plastových kostek různých velikostí a jedna jednoduchá stavebnice s dílky, které do sebe zapadají.
Dezinfekce, která neštípe zbytečn
Na závěr si všimněte, kdy dítě ztrácí zájem. Nenuťte ho dokončit stavbu, kterou už nechce. Raději hru ukončete dřív, dokud je nadšené. Příští den si vezme kostky samo. A to je cíl: ne naučit ho počítat do dvaceti, ale naučit ho chtít zkoumat, zkoušet a ptát se. Kostky a stavebnice k tomu stačí – pokud u toho sedíte s ním a mluvíte.
Začněte něčím jednoduchým, co rychle přinese výsledek. Papírové loutky z ruliček: ruličku obalte barevným papírem, dokreslete obličej, přilepte vlnu jako vlasy a na špejli připevněte provázkem. Děti si pak mohou zahrát krátkou scénku. Pozor na dvě věci – lepidlo nanášejte v tenké vrstvě, silná vrstva papír zvlní a všechno se rozpadne. A nůžky nechte nejmenším pouze s tupými hroty, případně stříhejte vy. Typická chyba je, že dospělý chce mít výsledek dokonalý a začne dětem do práce zasahovat. Tím je přestane bavit.
Důležité je střídat činnosti. Po deseti minutách stavění věží přijde na řadu třídění podle barev nebo tvarů. Kostky můžete použít jako peníze v obchodě, jako zvířata v zoo nebo jako kroky na cestě. Pokaždé stačí změnit jedno pravidlo a hra má nový smysl. Dítě se tak učí přepínat pozornost a pamatovat si zadání. Vy mezitím sledujte, co ho baví – podle toho upravte další hru.
Další možností je hra na obchod nebo na kuchaře. Dítě počítá mrkve, váží, rozděluje a přitom mluví v celých větách. U psaní zkuste psát do písku, do mouky na plechu nebo prstem do vzduchu. Prsty si tak lépe zapamatují tvar písmene než při držení tužky. Na co si dát pozor: netlačte na úhlednost. V první třídě jde o to, aby dítě psalo rádo, ne aby mělo dokonalé řádky.
Kuchyňská chemie pro malé objevitele: miska s vodou, lžíce oleje, potravinářské barvivo a šumivá tableta. Děti pozorují, jak se barvy míchají a bublinky stoupají. Vysvětlete jim jednoduše, že olej se s vodou nemísí, a proto zůstává nahoře. Vždy pracujte na tácu nebo na novinách, jinak budete barvit stůl. A hlavně – všechno, co jde do pusy, musí být jedlé, protože menší děti ochutnávají. Po skončení děti zapojte do úklidu, je to součást hry.
Začněte tím, že kostky necháte volně ležet na koberci. Dítě si je samo vezme. Vaše role je sednout si vedle a komentovat, co se děje: „Ty máš čtyři červené a jednu modrou. Kolik ti zbývá do věže?” Tím se přirozeně učí počítat do deseti, porovnávat velikosti a chápat posloupnost. Neklaďte otázky typu „Kolik je tři plus dva?” – to je zkoušení, ne hra. Místo toho popisujte a nechte dítě odpovědět, až bude chtít.
Co dělat, když stavba spadne Spadlá věž je nejlepší učební pomůcka. Než ji začnete stavět znovu, zeptejte se: „Proč spadla?” Dítě může přijít na to, že základ byl úzký nebo že kostky nebyly vycentrované. Zkuste to společně opravit – přidejte širší kostku dolů, postavte věž na rovný povrch. Tím se učí příčina a následek, trpělivost a řešení problémů. Typická chyba dospělých je, že hned vezmou kostky a postaví věž sami. Dítě pak jen přihlíží a přestane zkoušet.
In the event you loved this short article and you want to receive more info about Grzegorz-Kowalski.mdwrite.net assure visit the web page.
