První pastu si namíchejte v malém množství, třeba na dva až tři týdny. Vezměte dvě polévkové lžíce kaolinu, lžíci kokosového oleje a čajovou lžičku vody. Vše promíchejte v keramické misce dřevěnou špachtlí. Kovové náčiní může reagovat s minerály a pastu obarvit. Pokud je směs příliš tuhá, přidejte vodu po kapkách. Pokud je řídká, přisypte prášek. Hotovou pastu dejte do skleničky s víčkem a skladujte v chladu. Kokosový olej tuhne, proto pastu před použitím krátce prohněťte nebo naberte na kartáček v tenké vrstvě.
Pasta bez jedlé sody neobsahuje pěnidla, takže při čištění nevzniká pěna. To neznamená, že nefunguje. Kartáček navlhčete, naberte množství velikosti hrášku a čistěte dvě minuty krouživými pohyby. Poté důkladně vypláchněte. Dvakrát denně takto vyčistíte zuby i mezizubní prostory tam, kam kartáček dosáhne. Po použití pasty s jílem se nedoporučuje jíst kyselé potraviny alespoň půl hodiny, protože sklovina je přechodně měkčí.
Co žížaly skutečně sežerou a co je zabije Do kbelíku nepatří vařené zbytky, maso, mléčné výrobky, cibule, citrusy ani přehnaně solená jídla. Tyto zbytky začnou kysat, plesnivět a žížaly uhynou nebo utečou. Naopak slupky z brambor, mrkve, jablek, kávová sedlina, sáčky od čaje a rozdrcené skořápky jsou ideální. Odpad vždycky nakrájejte na menší kousky a vmíchejte ho do horní vrstvy, ne ho nechte ležet na povrchu. Přikryjte ho dvěma centimetry papíru, jinak se objeví octomilky.
Poslední krok je údržba. Jednou za čtvrt roku projděte tři místa: tiskárnu, kuchyňku a příjem zásilek. Zkontrolujte, jestli se náplně opravdu vrací, jestli se hrnky nemyjí a nevrací do skříně, jestli se obaly z dodávek nehromadí ve skladu. Když něco přestane fungovat, neházejte celý projekt přes palubu — vyměňte jen ten jeden krok. Bezodpadová kancelář není stav, ale pravidelná kontrola tří míst, kde se rozhoduje o většině odpadu.
Nejčastější chyby jsou tři: příliš mnoho potravy najednou, nedostatek papíru a umístění u topení nebo na přímém slunci. Vermikompostér v bytě nevoní, pokud je v rovnováze. Když cítíte hnilobu, něco je špatně. Když cítíte ocet, přidali jste kyselé zbytky. Když nic necítíte a žížaly se drží u dna, máte příliš suchý obsah. Začněte s malým množstvím, sledujte reakce a teprve pak zvyšujte dávky. Žížaly nejsou kompostér, jsou to zvířata, která potřebují stabilní podmínky.
Základ receptu stojí na třech složkách. První je pevný tuk při pokojové teplotě – kakaové máslo, bambucké máslo, kokosový olej. Druhá je vosk, který drží tvar: včelí vosk, kandelilový nebo karnaubský vosk. Třetí je tekutý olej, který upravuje tvrdost a mastnost: mandlový, jojobový, slunečnicový. Poměr určuje výsledek. Více vosku znamená tvrdší tyčinku, více tekutého oleje znamená měkčí, až mazlavou hmotu.
První krok je příprava bydlení. Vezměte jednu přepravku, do dna vyvrtejte několik desetimilimetrových děr pro odtok přebytečné tekutiny. Postavte ji do druhé, nepropustné přepravky. Do horní nasypte vrstvu vlhkého novinového papíru nebo lepenky, přidejte hrst písku nebo drcené hlíny a navrch nasypejte dvě hrsti kuchyňského odpadu. Teprve potom vypusťte žížaly. Nechte je dva dny v klidu, i když se rozlezou po stěnách. Je to normální.
Vlhkost je druhá nejčastější chyba. Obsah musí být vlhký jako vyždímaný hadr, ne mokrý. Když zmáčknete hrst a teče voda, přidáte suchý papír. Když je suchý, jemně postříkejte vodou a promíchejte. Přemokření zabíjí žížaly stejně spolehlivě jako horko. Pokud se v odpadní přepravce drží zapáchající tekutina, vypusťte ji, nařeďte ji vodou v poměru jedna ku deseti a použijte na zalévání pokojových rostlin. Nikdy ji nevylévejte do odpadu, ucpe se.
Kam s malým elektrem a co si předem ověř
Vermikompostování v bytě funguje, ale jen když pochopíte rozdíl mezi tím, co žížaly potřebují, a tím, co jim běžně nabízíme. Začít se dá kdykoli během roku, teplota v místnosti kolem 18–24 °C je pro kalifornské žížaly optimální. Nepotřebujete zahradu ani sklep. Potřebujete dvě plastové přepravky, víko s otvory, novinový papír, nějakou hmotu zralého kompostu nebo rašeliny a asi 250–500 kusů žížal rodu Eisenia.
Krmte jednou za týden až deset dní. Množství odpadu by mělo přibližně odpovídat hmotnosti žížal. Když jich máte půl kilogramu, dejte jim půl kilogramu potravy za týden. Když do tří dnů zmizí, přidáte více. Když zůstává, ubere. Žížaly se množí samy, ale přemnožení nehrozí, dokud nepřekrmujete. Hotový kompost poznáte podle tmavé hrudkovité hmoty bez zápachu, obvykle po třech až pěti měsících. Vysypte ho, prosejte a zbytek žížal i s kokony vraťte do čerstvě připravené přepravky.
In case you loved this informative article and you wish to receive much more information with regards to http://gm6699.com/home.php?mod=space&Uid=3298369 kindly visit our website.
