Základní výhoda spočívá v kompaktnosti. Čtyři obránci drží šířku vápna, čtyři záložníci pokrývají celou šířku hřiště a dva útočníci zaměstnávají stopery soupeře. V praxi to znamená, že soupeř nemá volný prostor mezi liniemi, pokud se záložníci posouvají jako jeden blok. Klíčové je, aby krajní záložníci neběhali nahoru bez míče. Jakmile jeden z nich vyjede, vznikne za ním díra, kterou soupeř okamžitě využije. Trénujte proto posun celé čtveřice do strany podle míče, ne individuální výpady.
Rozestavení 4-4-2 je nejstarší a nejčastěji používaný systém v historii fotbalu. Dvě řady po čtyřech hráčích a dva útočníci vytvářejí pravidelný obdélník, který se snadno učí a ještě snadněji čte. Právě proto ho volí týmy, které mají kádr složený z hráčů průměrných parametrů a potřebují, aby každý věděl, kde má stát. Pokud váš tým dostává góly po ztrátě míče ve středu hřiště, 4-4-2 je první systém, který byste měli vyzkoušet.
Vysoký presink vypadá efektně, ale v posledních deseti minutách zápasu se často mění v paniku. Rozdíl mezi týmem, který presuje celý zápas, a týmem, který v závěru jen stojí, není v kondici. Je v tom, jak presink spouští a kdy ho vypíná. Pokud chcete presovat bez toho, abyste v závěru tahali nohy, musíte pracovat s časováním, ne s větším úsilím.
Typická chyba je kupovat výstroj o číslo menší s tím, že se „vytáhne”. Opak je pravdou. Materiál se může mírně povolit, ale švy a střih zůstávají. Příliš těsná výstroj omezuje krevní oběh, způsobuje otlaky a v extrému i necitlivost prstů. Naopak příliš volná výstroj se zachytává o okolí, překáží v pohybu a u chráničů ztrácí funkci, protože nedrží na místě. Zlatá střední cesta je taková, že výstroj kopíruje tělo, ale nikde neškrtí.
Trénink presinku bez ztráty energie v závěru vypadá tak, že zařadíte cvičení s časovým limitem. Například šest na šest na malém prostoru, ale poslední dvě minuty se hraje jen na polovině hřiště. Hráči si zvyknou, že presink není o sprintu, ale o postavení a dorozumívání. Po každém presinku následuje krátká pauza na nadechnutí. Pokud to nedodržíte, trénujete chaos, ne presink.
Trénujte presink v malém prostoru. Postavte dvě branky třicet metrů od sebe, rozdělte tým na čtyři až šest hráčů a nechte rozehrávat. Cílem je, aby tým získal míč do pěti sekund, nebo donutil soupeře k nákopu. Po každé akci si řekněte, kdo měl jít do tlaku dřív a kdo naopak zůstat zajištěný. Bez zpětné vazby se presink nikdy nezlepší.
Základem je presink v jasně daných zónách. Místo aby se celý tým vrhal na míč, stačí určit, kde se smí presovat. Například jen v prostoru mezi postranní čárou a středem hřiště, nebo jen ve chvíli, kdy soupeř dostane přihrávku čelem k vlastní brance. Tím se sníží počet zbytečných výpadů. Každý výpad totiž stojí energii, kterou v závěru nemáte. Hráči musí vědět, že když míč opustí vymezenou zónu, presink končí a tým se stahuje do bloku.
Nakonec si výstroj nechte na sobě alespoň půl hodiny v prostředí, kde se hýbete. Není to o tom vydržet nepohodlí, ale o tom odhalit, co se ozve později. Pokud vás do té doby nic neomezuje, pravděpodobně jste trefili správnou velikost i střih. Když se ale objeví tlak, škrcení nebo posun, raději výstroj vyměňte. Ušetříte si tím bolavá místa i zbytečné návyky, které se pak těžko odnaučují.
V zápase pak střídejte intenzitu. Prvních dvacet minut presujte vysoko, dalších dvacet minut stáhněte a v závěru presujte jen na signál. Není ostuda v posledních deseti minutách presovat minimálně. Ostudou je běhat bezhlavě a nechat soupeře jít do přečíslení. Energie v závěru není o tom, kolik toho naběháte, ale kolik toho naběháte zbytečně.
Zkoušejte v pohybu, ne ve stoje Většina lidí si oblékne vestu, kalhoty nebo rukavice, udělá pár kroků a řekne si, že to jde. Jenže výstroj se chová jinak, když zvednete ruce nad hlavu, předkloníte se, dřepnete si nebo se otočíte trupem. Právě v těchto polohách zjistíte, jestli ramenní díl neškrtí, jestli pásek nevyjíždí a jestli se materiál nezařezává do podpaží. Udělejte deset dřepů, deset předklonů a několik rotací trupu. Pokud vás při tom něco tlačí, bude vás to tlačit i při hře, jen mnohem víc.
Další častá chyba je ignorování druhého míče. Dlouhý nákop často skončí odražením od hlavy nebo špatným zpracováním. V tu chvíli rozhoduje, kdo je blíž. Vysílající hráč i ostatní záložníci musí okamžitě posouvat tým dopředu a připravit se na sběr odraženého míče. Bez toho je nákop jen ztrátou míče s pomalým návratem.
If you enjoyed this short article and you would certainly like to obtain even more details concerning play56.Net kindly check out our site.
