U psa postupujte takto: sedněte si vedle něj, jednou rukou nadzvedněte pysk a druhou veďte kartáček po vnější straně zubů krouživými pohyby. Vnitřní stranu zubů u psa čistit nemusíte, tam se plak tvoří minimálně. Stačí dvakrát až třikrát týdně, ideálně denně. U kočky je to náročnější: zkuste ji zabalit do ručníku tak, aby jí zůstala volná hlava, a čistěte jen několik zubů při jedné návštěvě. I tak je lepší krátké a časté čištění než jedno dlouhé a stresující.
Než začnete cokoli dělat, nechte zvíře vyšetřit veterinářem. Zánět dásní, zubní kámen, zlomený zub nebo absces bolí a domácí čištění by je jen zhoršilo. Teprve po kontrole a případném odstranění kamene má smysl zavádět pravidelnou rutinu. U koček navíc platí, že mnoho problémů probíhá skrytě – kočka často jí, i když má v tlamě vážný zánět.
Většina majitelů psů a koček nikdy svému zvířeti nečistí zuby. Domnívají se, že zápach z tlamy je normální nebo že kámen je jen kosmetická vada. Opak je pravdou. Zanedbaná ústní hygiena vede k zánětu dásní, úbytku zubů a nakonec k infekci, která může poškodit srdce, játra nebo ledviny. Přitom stačí pár minut několikrát týdně.
Nejprve psa zklidněte a pevně, ale šetrně ho přidržte. Otevřete mu tlamu a podívejte se, kde žihadlo vězí. Pokud je vidět na pysku, jazyku nebo vnitřní straně tváře, odstraňte ho škrabnutím nehtem, hranou karty nebo tupou stranou nože. Nikdy žihadlo nemačkejte prsty ani pinzetou — vytlačili byste zbytek jedu do tkáně. Pokud žihadlo není vidět nebo je hluboko v hrdle, nic nevyndávejte a jeďte k veterináři.
Materiál dna hraje větší roli, než se zdá. Hladké syntetické látky kloužou a pes se při otáčení posouvá, takže se nemůže usadit. Hledejte prošívané dno s protiskluzovou úpravou nebo látku, která má jemný vlas. U starších psů a plemen s krátkou srstí se vyplatí vrstva, kterou lze vyjmout a vyprat, protože stočený pes víc leží na jednom místě a pelíšek rychleji nasákne pachem.
Zápach z tlamy není jen kosmetická vada. U psa i kočky bývá prvním signálem, že se pod dásní něco děje. Zdravá ústní dutina nevoní po růžích, ale neměla by ani odpuzovat. Pokud se zvíře oblizuje, odvrací hlavu při mazlení nebo přestává žvýkat na jedné straně, je čas jednat. Stejně tak když na zubech vidíte hnědý povlak, který se nedá setřít prstem.
Ideální první kontakty probíhají s klidným, zdravým a očkovaným psem, kterého znáte. Setkání držte krátké, na neutrálním místě a pod dohledem. Štěně nechte volně se pohybovat, ale mějte ho na vodítku, aby se dalo rychle přerušit, kdyby se situace zvrhla. Typickou chybou je pouštět štěně okamžitě do velké smečky nebo na přeplněné psí hřiště. Tam hrozí nejen nákaza, ale i přepadení a následný strach z psů, který se pak těžko odnaučuje.
První věc, kterou většina lidí podcení, je vnitřní rozměr. Vnější rozměry bývají nadsazené a pes se do pelíšku nevejde tak, aby se mohl stočit. Vezměte metr a změřte dno uvnitř. Pro stočeného psa by měl být průměr nebo delší strana alespoň o třetinu větší, než je délka psa od čumáku k ocasu. Pokud je pelíšek jen o pár centimetrů větší, pes se bude tlačit a brzy ho opustí.
Pes chytá včely, vosy i sršně do tlamy často z legrace, ze zvědavosti nebo při honičce za hmyzem. Žihadlo v pysku, na jazyku nebo v hrdle je nebezpečné hlavně proto, že sliznice rychle otéká. Otok může během několika minut uzavřít dýchací cesty. Rozhoduje proto rychlost a rozvaha, ne panika.
Jak čistit zuby, aby to zvíře přežilo Kupte kartáček s dlouhým úzkým krčkem a pastu určenou přímo pro zvířata. Lidská pasta obsahuje fluor a xylitol, které jsou pro psa i kočku jedovaté. Začněte tak, že zvířeti na prst dáte trochu pasty a necháte ho ochutnat. Několik dní pak jen přejíždíte prstem po vnější straně zubů. Teprve potom přidáte kartáček. Čistěte krouživými pohyby podél dásně, vždy jen vnější plochu – vnitřní stranu zvíře jazykem udržuje samo. Dvě minuty denně stačí. Pokud to nejde každý den, zvolte alespoň čtyřikrát týdně.
Pozor na tři časté chyby. První: silou to nejde. Zvíře, které se vzpírá a vy ho držíte násilím, si čištění navždy spojí s nepříjemností. Druhá: vynecháváte zadní zuby, protože jsou hůř dostupné – právě tam se kámen tvoří nejvíc. Třetí: spoléháte na žvýkací pamlsky. Ty sice pomáhají okrajově, ale nenahradí kartáček. Stejně tak kosti jsou riziko, ne nástroj – mohou se zlomit a poškodit trávicí trakt.
Nakonec sledujte, jak pes pelíšek používá první týden. Pokud ho jen obchází, rozhrnuje nebo spí vedle, je buď moc velký, nebo moc tvrdý. Pokud v něm naopak zůstává stočený i po probuzení, trefili jste tvar i velikost. Pelíšek nemusí být drahý, musí odpovídat tomu, jak pes skutečně spí.
Here’s more information about navštívit stránku look into our internet site.
