Korpus postavte jako samostatný rám, který nestojí přímo na tělese. Nejlepší je vést svislé bočnice po stranách radiátoru, ne před ním. Desku sedáku dělejte z lamina o síle alespoň osmnáct milimetrů, na délku přes celou šířku okna. Pokud má lavice sloužit k sezení, musí mít uprostřed podpěru, jinak se při delší délce prohne. Úložný prostor řešte jako výsuvné zásuvky nebo výklopné víko na pantech — výklopné víko je jednodušší, ale k radiátoru se pak hůř dostává.
Montáž začněte svislou nosnou deskou u zdi. Tu vyrovnejte do vodováhy a pevně ukotvěte. Teprve pak stavte zbytek korpusu. Pokud začnete od šikminy, nikdy nedosáhnete roviny. Spoje mezi deskami dělejte na místech, kde je zakryjí police nebo dvířka. Všechny viditelné hrany olepte páskou ve stejné barvě jako deska, jinak budou po čase šednout.
Zatemnit ložnici znamená dostat pod kontrolu dvě věci: kolik světla proniká přes okno a kolik ho proniká kolem něj. První je věc samotné clony, druhá je věc provedení. Většina neúspěchů nevzniká kvůli špatnému typu rolety, ale kvůli netěsnostem po stranách, nahoře a dole. Ještě než cokoli koupíte, stůjte v ložnici v noci a všimněte si, kudy světlo skutečně jde. Teprve pak má smysl vybírat.
Rozhodující je výška. Standardní jídelní stůl má kolem sedmdesáti pěti centimetrů, klasická kuchyňská linka devadesát. Barový pult se dělá v obou rozměrech a mezi nimi je rozdíl, který pocítíte každý den. Nižší varianta ve výšce linky funguje jako prodloužená pracovní deska — dobře se u ní krájí, sedí se na běžné židli a nepřekáží. Vyšší pult, obvykle kolem sta deseti centimetrů, potřebuje barové židle s podnožkou. Vypadá vzdušněji, ale jíst polévku vsedě na barové židli po dvou hodinách nikoho nebaví. Do panelákové kuchyně proto častěji patří nižší provedení.
Typická chyba je pult, který nemá uvnitř žádné využití. Pokud jde o pevnou desku na nohách, promarníte půl metru čtverečního. Lepší je varianta s policemi, zásuvkou na příbory nebo prostorem na dvě bedny s potravinami. Další častá chyba je materiál — světlá dýha u sporáku rychle ztmavne od tuku a páry. volte laminát s jemnou strukturou nebo masiv s olejovým nátěrem, který se dá přebrousit. A nezapomeňte na zásuvku. Pult, u kterého se nedá zapojit rychlovarná konvice nebo notebook, je jen drahá police.
Před vrtáním si tužkou označte všechny otvory a zkontrolujte vodováhou vodorovnost. Stačí dva milimetry odchylky a police bude křivá. Vrtejte pomalu, zejména do obkladů, abyste nepraskli dlaždici. Do betonu použijte příklepovou vrtačku a vrták s tvrdokovovým hrotem. Prach odsávejte průběžně, jinak se vám ucpou hmoždinky.
Upevnění rozhoduje o tom, zda police spadne Nejčastější chyba je podcenění upevnění. Police se nevepírá do zdi jen tak, drží na konzolách nebo skrytých nosnících. Konzoly musí být přišroubované do hmoty, ne jen do omítky. Vruty do hmoždinek utahujte pevně, ale nepřetahujte, ať nevytrhnete materiál. U delších polic nad jeden metr počítejte se třemi nosnými body, ne dvěma. Prostřední konzola zabrání prohnutí. Do sádrokartonu použijte kovové hmoždinky, které se po utažení roztáhnou za deskou. Pokud police ponese těžší zátěž, najděte nosný profil a šroubujte přímo do něj.
Základní dělení je podle konstrukce. Harmonikové dveře mají křídla spojená panty v jedné rovině; skládají se k jedné straně a při otevření zabírají jen úzký pruh. Biforové dveře nesou dvě křídla, která se při otevírání překlopí do strany. Skládací posuvné systémy kombinují kolejnici na horním nebo dolním okraji s panty – křídla se skládají a zároveň odjíždějí do strany. Zásuvné (kyvné) dveře se při otevření zasouvají do stěny, což vyžaduje připravenou kapsu v konstrukci. Každý typ má jiné nároky na šířku ostění a prostor před dveřmi.
Materiál volte podle účelu. Na knihy stačí laminovaná dřevotříska o tloušťce 18 mm, na těžší předměty je lepší masiv nebo překližka. Desku nechte nařezat v dílně, sami doma těžko dosáhnete rovného řezu. Hrany přebruste jemným brusným papírem, jinak se vám časem odloupne dekor a budete se o ně řezat. Pokud chcete polici natírat, použijte nejdříve základní nátěr, pak dvě vrstvy vrchní barvy. Mezi vrstvami vždy lehce přebruste. U polic do vlhkých prostor, jako je koupelna, zvolte spíše plast nebo kov.
Hotovou polici osaďte až po úplném vytvrdnutí nátěru, obvykle po dvou dnech. Zatížení zvyšujte postupně, první den na ni nedávejte nic těžkého. Pokud police vrže nebo se prohýbá, povolte šrouby, podložte konzoly a utáhněte znovu. Raději si práci rozložte do dvou dnů než spěchat a předělávat. Výsledek bude pevný a přesně podle vašich potřeb.
Here is more information on více informací najdete zde take a look at the web-site.
