Vodítko proti tahání ve městě nefunguje jako univerzální pomůcka. Jeho délka rozhoduje o tom, jestli pes pochopí, kde má jít, nebo jestli budete celou cestu zápasit o každý metr. Na rovném chodníku mezi lidmi je ideální krátké vedení, ale na rušné křižovatce nebo v MHD potřebujete jiný režim než na parkové cestě. Než začnete vybírat, ujasněte si, kde vodítko skutečně používáte. Většina majitelů totiž koupí jednu univerzální délku a diví se, že pes tahá pořád.
Když ani po týdnech tréninku nedochází ke zlepšení, vyhledejte veterináře nebo zvířecího behavioristu. Separační úzkost může mít kořeny v bolesti, štítné žláze nebo v neurologické poruše. Vyloučit zdravotní příčinu je první krok. Teprve pak má smysl mluvit o lécích nebo o změně prostředí. Nikdy nenechávejte psa samotného celý den, pokud už při odchodu propadá panice. Krátké, opakované a klidné odchody jsou jediná cesta, jak ho naučit, že se vždycky vrátíte.
Prevence není jednorázový úkon. Je to rutina: správně zvolený přípravek, dodržený čas podání, kontrola srsti po každé procházce a sledování změn na kůži. Pes, který je unavený, odmítá jíst nebo má teplotu, může mít onemocnění přenesené klíštětem. V takovém případě nečekej a jdi k veterináři. Čím dřív se začne léčit, tím větší je šance na plné uzdravení.
Typické chyby se opakují. Lidé kupují pelíšek o dvě velikosti větší s vidinou, že pes vyroste, a výsledkem je studené a nestabilní lože. Nebo zvolí levný model s tenkým dnem, který se po prvním vyprání zkroutí a pes přestane mít pod sebou rovný povrch. Častým omylem je i pelíšek s příliš kluzkým povrchem, po kterém se pes při otáčení smeká. U stáčivých plemen se osvědčuje povrch s jemným frote nebo plyšem, který drží tlapky a zároveň se snadno pere.
Většina pelíšků, které psi roztrhají, má uvnitř drobné kuličky z pěnového polystyrenu nebo syntetické vločky. Ty se vysypou okamžitě a jsou nebezpečné, pokud je pes spolkne. Hledejte výplň z jednoho kusu molitanu, z pevné paměťové pěny nebo z ovčí vlny vložené do uzavřeného vaku. I když pes obal protrhne, výplň zůstane v celku a nic se nevysype. U výrobků s vložkou, kterou lze vyjmout, zkontrolujte, zda je vak uzavřený zipem a zda zip není v dosahu zubů. Zip na vnější straně je pro psa často první cíl.
Dotykům se věnujte postupně. Nejprve hlaďte hlavu a tváře, později hřbet a ocas. Vyhněte se břichu a tlapkám, dokud kotě samo nezačne nabízet, že si je nechá prohlédnout. Pokud při hlazení uslyšíte vrnění, je to signál, že jste na správné cestě. Když se uši stáhnou do stran nebo se ocas prudce pohybuje, přestaňte a dejte kotěti prostor. Respekt k jeho hranicím buduje důvěru mnohem rychleji než nátlak.
Vyberte délku podle trasy, kterou chodíte nejčastěji. Na rušné ulice vezměte kratší, na klidné parky delší. Naučte psa na dvě jasné pozice: u nohy a volno. Vodítko pak bude nástroj, ne překážka. Když pes pochopí, co které nastavení znamená, přestane tahat i v prostředí, kde je hodně podnětů.
Socializace nekončí ve třech měsících. Pokračujte v krátkých, příjemných setkáních i v dospělosti. Nové lidi zvěte domů postupně, dopřejte kotěti možnost odejít a nikdy ho nenásilte do kontaktu. Výsledkem bude sebejistá kočka, která se nebojí návštěv, nechá se vyšetřit u veterináře a sama vyhledává společnost. Právě tyto drobné každodenní návyky rozhodují o tom, jaký vztah mezi vámi a kotětem po celá léta vznikne.
Kotě se učí žít s lidmi od prvních týdnů života. Socializace neznamená jen to, že si kotě zvykne na přítomnost člověka. Jde o to, aby se naučilo číst lidské signály, nebálo se doteků a dokázalo v domácnosti fungovat bez stresu. Nejlepší období pro tento proces je mezi druhým a sedmým týdnem věku, ale pokračuje i později. Čím více různých zážitků kotě v mládí zažije, tím lépe se vyrovná s běžnými situacemi v dospělosti.
Před odchodem psa unavte, ale ne vzrušte. Dlouhá procházka s čicháním je lepší než hodina házení míčku, po které pes jen těžko hledá klid. Nechte mu hračku, do které se dá strčit pamlsek, ale jen když ji má rád a umí si s ní hrát. Pokud ji ignoruje, zbytečně ho dráždí. Když pes zůstává sám, nechte puštěné rádio nebo tiše běžící televizi. Některým psům pomůže i oblečení, které nese váš pach.
Pro pohyb v ulicích se osvědčuje délka mezi 1 a 1,5 metru. Kratší vedení drží psa u nohy, kde ho máte pod kontrolou, když jde kolem kočárku, koloběžky nebo cizího psa. Delší vodítko, třeba dvoumetrové, má smysl jen tam, kde není provoz a můžete psa nechat čmuchat. Pokud ho vezmete do centra, budete ho neustále namotávat na ruku nebo přešlapovat. To psa mate a tahání spíš posiluje, protože nikdy neví, kolik volnosti dostane.
If you loved this informative article and you want to receive more info regarding více na webu please visit our page.
