Nejprve změřte prostor, který křeslo skutečně zabírá. Nepočítejte jen sedák, ale i opěradla a případné područky. Kolem křesla by mělo zůstat alespoň 60 cm volné podlahy na straně, odkud se nejčastěji vstává, a 40 cm na straně druhé. Pokud křeslo stojí u zdi, nechte za ním mezeru alespoň 10 cm, aby se opěradlo neotlačovalo a vzduch mohl proudit. Tato vzdálenost také usnadní úklid.
Praktické pravidlo zní: hloubka sedu má odpovídat vzdálenosti od zadní strany kolena k zadku minus dva až tři centimetry. Tuto vzdálenost si změřte doma krejčovským metrem vsedě, ne ve stoje. Výsledek porovnejte s hloubkou vaší židle. Pokud se liší o víc než čtyři centimetry, je čas to řešit. Ať už výměnou, nebo úpravou. Tělo si na špatnou hloubku zvykne, ale nepřestane si stěžovat. Jen to bude dělat pomaleji a tišeji, dokud se neozve v podobě ranní ztuhlosti.
Pro průběžný pořádek pomůže jednoduché pravidlo: co jste přečetli a nevrátíte se k tomu do roka, opusťte hlavní polici. Na nové místo napište na krabici nebo na hřbet malý štítek s obsahem, abyste po knize nemuseli složitě pátrat. Až se police uvolní, nechte na ní jen knihy, které skutečně používáte. Místo, které vznikne, bude mít větší cenu než další regál.
Kdy je lepší police a kdy si přiznat, že knihovna nemá smy
Zásuvky a uzavřené skříně jsou vhodné pro knihy, které chcete mít v suchu a mimo prach. Pozor ale na kuchyni a koupelnu: mastnota, pára a výkyvy teplot knihám škodí. Do vlhkých prostor nepatří nic, co chcete za pár let ještě číst. Stejně tak okenní parapet vypadá lákavě, ale slunce časem vybledne hřbety a přímé světlo papír vysuší. Pokud tam už knihy máte, přesuňte je do stínu.
Přečtené knihy mají jednu nepříjemnou vlastnost: zabírají místo stejně jako ty, které teprve čekají. Hlavní police pak postupně přestává plnit svou funkci a stává se skladištěm. Řešení není složité, ale chce to rozhodnutí a trochu systému. Nejde o to zbavit se knih za každou cenu, ale přestat je hromadit tam, kde překážejí.
Přečtené knihy se hromadí rychleji, než by člověk čekal. Chvíli je odkládáte na kraj stolu, pak na parapet, nakonec skončí v komínku před hlavní policí. Než začnete uvažovat o nové knihovně, projděte domov a najděte místa, která už teď nesou nábytek, ale nic neváží. Právě tam patří svazky, které jste přečetli a už je nepotřebujete mít po ruce.
Typické chyby: klín zatlučený do příliš mělkého otvoru, otvor vrtaný vrtákem o stejném průměru, jako je klín, a zapomenutí na prach. Časté je také to, že lidé používají klín do materiálu, kam nepatří – například ocelový klín do sádrokartonu. Vždy volte materiál klínu podle podkladu: do dřeva dřevěný, do zdiva ocelový nebo plastový. U sádrokartonu použijte speciální hmoždinku, ne obyčejný klín.
Prvním krokem je třídění, ne stěhování. Vezměte knihy, které jste přečetli, a položte je na jednu hromadu. Potom je rozdělte na tři díly: ty, které si chcete nechat natrvalo, ty, které půjčíte dál, a ty, které můžete poslat do antikvariátu nebo do veřejné výměny. Bez tohoto roztřídění jen přesunete problém z police na jiné místo a za měsíc budete stát před stejným nepořádkem.
Základní pravidlo zní: hloubka zapuštění klínu má odpovídat alespoň dvojnásobku jeho viditelné části. Pokud tedy klín vyčnívá dva centimetry, musí být v podkladu minimálně čtyři centimetry. U měkkých materiálů, jako je sádrokarton nebo pórobeton, platí, že hloubka má být ještě větší – klidně trojnásobná. V tvrdém dřevě nebo plné cihle stačí dvojnásobek, ale vždy platí, že čím hlubší, tím bezpečnější. Nikdy klín nezatloukej jen do poloviny jeho délky.
Místa, která unesou knihy, aniž by překážela Dobře poslouží prostor pod postelí, pokud je dost vysoký a suchý. Knihy ukládejte naplocho do pevných krabic, ne do igelitových tašek. Vlhko je největší nepřítel papíru, takže pod postelí musí být zajištěný přístup vzduchu. Další možností je horní část skříně nebo police nad dveřmi. Tam sahejte jen po knihách, které nepotřebujete často, a vždy je podepřete tak, aby se hromada nepřevrátila. Stabilita je důležitější než úspora místa.
Hloubka není jediný parametr. Důležitý je i úhel, pod kterým klín do podkladu vstupuje. Má být kolmý, maximálně s mírným sklonem. Pokud klín zajede šikmo, vzniká páka a při zatížení se vytrhne. Stejně tak záleží na délce klínu – delší klín při stejné hloubce usazení poskytuje větší tření a lepší rozložení sil. Nezanedbávejte ani okolní materiál: prasklá omítka nebo vlhké dřevo sníží únosnost i tomu nejlépe usazenému klínu.
If you liked this article and you also would like to be given more info relating to více zde i implore you to visit the webpage.
