Mechanické usazení je jen začátek. Zdroj musí odpovídat napětí. Síťové zdroje pro 230 V mají patici E27, E14 nebo GU10 a jdou přímo do sítě. Nízkonapěťové zdroje pro 12 V mají GU5.3 nebo G4 a potřebují transformátor. Když dáte 12V zdroj do 230V objímky, zničíte ho okamžitě. Když dáte 230V zdroj do 12V okruhu, nebude svítit nebo shoří. Vždy si nejdřív zjistěte, co je ve svítidle – transformátor, nebo přímé připojení.
Nejdřív zvolte barvu a intenzitu. Nejvhodnější je oranžová, jantarová nebo červená složka spektra, protože méně potlačuje melatonin, hormon spánku. Modré a studeně bílé světlo funguje jako ranní budíček a používá se jen výjimečně. Svítidlo by mělo mít plynulou regulaci jasu nebo alespoň nejnižší stupeň, který ještě vidíte, ale který vás neoslní. Otestujte to večer: postavte se tam, kde spí dítě, a zkontrolujte, zda světlo nezasahuje přímo do očí.
Podíl světel na celkové spotřebě domácnosti se pohybuje zhruba mezi deseti a dvaceti procenty. Není to zanedbatelná položka, ale ani hlavní žrout. Většinu účtu za elektřinu obvykle tvoří ohřev vody, vaření, chlazení a vytápění. Svícení se na faktuře podepisuje menšinou, přesto se u něj vyplatí začít, protože úspora je rychlá a návratnost okamžitá. Kdo chce snížit spotřebu, měl by nejdřív zjistit, kolik skutečně svítí a čím.
Nejúčinnější a nejlevnější řešení je změna polohy světla. Místo přímého svícení na desku použijte boční světlo nebo světlo z větší výšky. Pomůže i posun lampy o půl metru do strany. U stropního osvětlení stačí desku pootočit nebo posunout stůl. Vyhněte se umístění desky přímo pod svítidlo a zároveň přímo proti oknu. Typická chyba je snaha „přesvítit” odlesk silnějším zdrojem – tím se odlesk jen zvětší a ztratí se kontrast.
Ne každé buzení vyžaduje světlo. Když se dítě v noci ozve kvůli žízni, strachu nebo potřebě na toaletu, zkuste nejdřív reagovat potmě nebo s velmi slabým světlem, které nesvítí přímo do očí. Silný zdroj v úrovni postele nebo na nočním stolku dítě probere víc než samotná příčina. Světlo umístěte tak, aby osvětlovalo podlahu a cestu, ne obličej. Ideální je nízká intenzita u země, například pod postelí nebo u dveří, a směrování mimo zorné pole dítěte.
Řešení není drahé ani složité. Stačí si místnost rozdělit na zóny – pracovní, odpočinkovou, stravovací – a ke každé přiřadit jeden až dva menší zdroje. Stropní světlo pak slouží jen jako základní orientační osvětlení, které zapnete při úklidu nebo hledání něčeho v poličce. Zbytek času si vystačíte s vrstveným světlem, které se dá stmívat, směrovat a vypínat podle potřeby. Prostor tím získá hloubku, přestane být plochý a večer se v něm dá skutečně odpočívat.
If you treasured this article and also you would like to be given more info about dobryakschool.ru kindly visit our own webpage.
