U rovnátek platí, že opotřebený kartáček nedokáže odstranit plak z okrajů zámečků a z prostoru pod drátkem. Zbytky pak přispívají k tvorbě bílých skvrn a zánětu dásní. Proto je lepší mít v zásobě dva až tři kartáčky a střídat je, aby měly čas uschnout. Jakmile si všimnete, že se štětiny rozjíždějí, kartáček drhne nebo zapáchá, vyměňte ho bez čekání. Pravidelná kontrola a včasná výměna jsou jednodušší než řešit následky zanedbané hygieny během léčby rovnatky.
Závěrem: hygiena se neučí vysvětlováním, ale opakováním a příkladem. Děti napodobují to, co vidí doma. Když rodiče sami dodržují rutinu, mluví o ní klidně a bez odporu, dítě to přijme jako normální součást dne. Vydržte několik týdnů stejný postup a výsledky se dostaví. Pokud ne, změňte pomůcky nebo přístup, ne pravidla.
Hlídejte tři časté chyby. První: příliš mnoho pasty. Stačí malé množství s fluoridy, jinak pěna brání výhledu a dítěti se chce okamžitě plivat. Druhá: příliš dlouhé čištění rovnatkou. Dvě minuty celkem stačí, delší doba dráždí dáseň. Třetí: nasazení rovnatky na špatný typ kartáčku. Nástavec musí sedět pevně, nesmí se kývat. Pokud se uvolní, kartáček vypněte a nasaďte znovu.
Typická chyba je nasazení chrániče jen na jednu desku. Někteří výrobci dodávají chránič jako jeden díl, který se má přeložit přes obě desky, jiní jako dva samostatné kusy. Pokud použijete jen jeden kus z dvoudílné sady, vlasy se dostanou do kontaktu s holou deskou a popálí se. Vždy si přečtěte přiložený návod – i když se to zdá zbytečné, u chráničů rozhoduje o výsledku doslova milimetr.
Pomůcky, které rozhodují o úspěchu U menších dětí funguje vizuální opora. Samolepkový kalendář nebo jednoduchý seznam obrázků, kde dítě odškrtává jednotlivé kroky, mu dává pocit kontroly. U zubního kartáčku hraje roli velikost hlavy a tvrdost štětin — příliš velký kartáček dítě odrazuje, protože se mu hůře drží a dostává se do zadních zubů. Vyzkoušejte také přesýpací hodiny na dvě minuty; děti lépe vydrží, když vidí, že čas ubývá. U mýdla dejte přednost tekutému s dávkovačem, který dítě snadno zmáčkne samo. Ručník pověste do výšky, na kterou dosáhne, jinak přestane utírat ruce úplně.
Co zvážit dřív, než se rozhodnete U snímacích rovnátek je klíčová kázeň. Musí být v ústech zhruba dvacet až dvaadvacet hodin denně, jinak se léčba protahuje nebo se vůbec nerozjede. Jsou vhodná pro jednodušší posuny, mírné stěsnání nebo jako dokončení léčby po fixních rovnátkách. Výhodou je, že se sundavají při jídle a čištění, takže hygiena je jednodušší a riziko vzniku kazů pod zámečky odpadá. Zároveň ale hrozí ztráta nebo prasknutí, což léčbu přeruší a znamená další návštěvu.
Dítě, které si pravidelně nečistí zuby, nechce se koupat nebo si po použití toalety neumyje ruce, většinou nezkouší rodičovskou trpělivost schválně. Důvodů bývá několik a je důležité je odhalit dřív, než začnete trestat. Malé děti nemají vyvinutý smysl pro budoucí následky, takže „budou ti kazit zuby” je pro ně abstraktní pojem. Starší dítě naopak může hygienu odmítat kvůli tlaku na výkon, studu nebo touze po soukromí. Než tedy sáhnete po zákazech, zjistěte, co je skutečnou příčinou.
Mezizubní kartáčky pro rovnatka nejsou stejné jako ty pro přirozený chrup. Když máte fixní aparát, dráty a ligatury vytvářejí překážky, které běžný kartáček neobejde. Špatně zvolená velikost znamená, že se nedostanete k okraji dásně, nebo naopak kartáček tlačí a krvácí. Proto je potřeba začít měřením, ne odhadem.
U starších dětí a dospívajících se vyhněte kontrole, která hraničí s ponižováním. Nechoďte za nimi do koupelny ani jim nečichejte oblečení před ostatními. Místo toho mluvte o důsledcích v rovině sociální a zdravotní, ale bez strašení. „Lidé si všimnou, když někdo zapáchá” je konkrétnější než „je to nezdravé”. Nabídněte jim soukromí a vlastní pomůcky, které si vyberou sami. Pokud dítě hygienu odmítá dlouhodobě a přidávají se další potíže, jako je uzavírání se do sebe nebo zanedbávání jiných povinností, může jít o signál psychického problému. V takovém případě je vhodné poradit se s pediatrem nebo dětským psychologem.
Typická chyba rodičů je dělat hygienu za dítě. Čistíte mu zuby vy, myjete mu vlasy vy, utíráte mu ruce vy — a ono jen stojí. Tím se nikdy nenaučí odpovědnosti. Nechte ho, ať to zkusí samo, i když to bude ze začátku nedokonalé. Druhá častá chyba je trestání v podobě zákazu oblíbené činnosti. Trest vyvolá vzdor a hygienu spojí s něčím nepříjemným. Mnohem účinnější je přirozený důsledek: „Když si nevyčistíš zuby, nebude dnes večer pohádka, protože čištění je součástí večerní rutiny.” Třetí chybou je nejednotnost. Pokud jeden den trváte na koupeli a druhý den to necháte být, dítě pochopí, že pravidla neplatí.
If you cherished this informative article along with you would like to get more information relating to pokračovat ve čtení generously stop by our own web site.
