Do vlhké zóny dále náleží stěny do výšky, kam dosáhne odstřikující voda, tedy alespoň do výšky 1,2 až 1,5 metru od podlahy, u sprchy raději až ke stropu. Zahrnuje i rohy, kouty a místa za umyvadlem, pokud je umístěno blízko sprchy. Patří sem také veškeré prostupy: rozvody vody, odpady, elektrické zásuvky a vypínače. Každý prostup je potenciální místo, kudy voda pronikne do konstrukce. Těsnění prostupů se nesmí podcenit, jinak hydroizolace ztrácí smysl.
Nakonec myslete na odrazové plochy. Lesklý stůl, skleněná deska, lakované dveře nebo televizní obrazovka dokážou vrátit světlo tam, odkud přišlo. Pomůže matný ubrus, podložka pod lampu nebo přesunutí druhého zdroje tak, aby jeho paprsky nedopadaly na žádnou zrcadlící plochu v úhlu, ze kterého je vidět. Pokud to jinak nejde, použijte nepřímé osvětlení – světlo namířené na stěnu nebo na strop, které se rozptýlí a ztratí směrovost. Tím se protisvit rozptýlí do pozadí a přestane být rušivý.
Pozor také na index podání barev, zkráceně CRI. I světlo se správnou teplotou může barvy zkreslovat, pokud má nízký index. Pro obývací pokoj se vyplatí hledat hodnotu nad 90. Rozdíl poznáte okamžitě: látky si zachovají přirozenou sytost a přechody mezi odstíny zůstanou plynulé. Naopak levné zdroje s nízkým indexem dělají z barevných textilií ploché, vybledlé skvrny.
Do vlhké zóny patří především celá plocha, na kterou dopadá proud vody ze sprchy, včetně prostoru za hlavicí a pod ní. Počítejte s průměrem tryskající vody, ne jen s půdorysem vaničky. Dále sem spadá podlaha v okolí sprchového koutu minimálně do vzdálenosti, kam dosáhne odstřik, obvykle jeden metr na všechny strany. Právě tady vzniká nejčastější chyba: hydroizolace se udělá jen pod vaničkou a okolní dlažba se položí přímo na potěr.
U místností s oknem je situace specifická. Denní světlo z okna je měkké a plošné, takže druhý zdroj umístěte tak, aby nesvítil přímo proti oknu, ale spíš podél stěny. Pokud okno svítí zleva, druhý zdroj dejte mírně vpravo a níž, ale ne přímo proti oknu. Vznikne tak přirozený přechod a protisvit se neobjeví. Když to nejde jinak, použijte na druhém zdroji difuzér nebo clonu, která světlo rozptýlí do stran.
Barva stěn se během dne mění, i když ji nemalujete. Na vině je spektrum denního světla, které se od rána do večera posouvá od chladnějšího k teplejšímu. V praxi to znamená, že stejný vzorek barvy vypadá v osm ráno jinak než ve dvě odpoledne a úplně jinak v sedm večer. Pokud si toho nevšimnete předem, můžete po vymalování litovat.
Na co se při pozorování zaměřit Sledujte především orientaci místnosti. Okna na sever dávají chladné, modravé světlo, které z barev vytáhne šedé a zelené podtóny. Okna na jih přinášejí teplé, žlutavé světlo, které zvýrazní žluté a červené složky. Východ a západ jsou přechodné — ráno nebo večer mohou barvu posunout velmi výrazně. Všímejte si také, zda na zeď dopadá přímé slunce, nebo jen rozptýlené světlo. Přímé slunce barvu zesvětlí a oteplí, rozptýlené ji zchladí.
Pomůže vám i jednoduché pravidlo: čím větší plocha, tím výrazněji se barva jeví. Malý vzorek působí tmavší a sytější než celá stěna. Proto počítejte s tím, že výsledná barva bude na velké ploše světlejší a méně výrazná. Pokud chcete dosáhnout stejného dojmu jako u vzorku, zvolte o stupeň tmavší odstín. A naopak, pokud se vám vzorek zdá příliš tmavý, na stěně bude pravděpodobně přijatelný.
Nakonec si uvědomte, že barva stěn se mění i s ročním obdobím. V zimě je denní světlo chladnější a slabší, v létě teplejší a intenzivnější. Pokud malujete na jaře, počítejte s tím, že v prosinci bude místnost působit jinak. Nejlepší je vybrat odstín, který vám vyhovuje ve dvou až třech různých časech dne, ne jen v jednom. Tím se vyhnete překvapení, že po přestěhování nábytku nebo výměně žárovek najednou nesedí.
Typická chyba je vybírat barvu večer pod žárovkou nebo teplou LED. Tyto zdroje mají nízkou barevnou teplotu a všechny barvy posunou do oranžova. Ráno se pak divíte, že zeď je rázem studená a šedivá. Druhá častá chyba je dívat se na vzorník v obchodě, kde je jiné osvětlení než doma. Vzorek z obchodu berte jen jako orientaci, rozhodující je test na místě.
Než koupíte barvu, udělejte si vlastní test přímo v místnosti. Není to nic složitého: na zeď naneste tři až čtyři vzorky o rozměru alespoň A4, vedle sebe, nikdy ne jen malý čtvereček. Nechte je zaschnout alespoň 24 hodin, protože mokrá barva má jiný odstín než suchá. Potom je pozorujte v několika časech — ráno po rozednění, kolem poledne, odpoledne a večer za umělého osvětlení. Zapište si, kdy se vám který odstín líbí a kdy ne.
If you beloved this write-up and you would like to receive extra info about tady kindly pay a visit to our web page.
