Rozhodující není jen kalendář, ale i to, co se mezi návštěvami děje. Pokud se nedaří nasazovat snímatelný aparát na předepsaný počet hodin denně, ortodontista to pozná podle toho, jak zuby reagují. Stejně tak u fixního aparátu: když se uvolní kroužek, praskne drátek nebo vypadne zámeček, čekání na plánovaný termín zbytečně prodlužuje léčbu. V takovém případě je lepší zavolat do ordinace hned a domluvit se na dřívějším termínu, i když to znamená jet třeba jen na pět minut.
Typickou chybou je spoléhat na ústní příslib, že „to pojišťovna proplatí”. Pacienti pak zjistí, že hrazená je jen část, nebo že pojišťovna neuznala diagnózu jako zdravotní, ale pouze estetickou. Další častou chybou je zahájit léčbu u poskytovatele, který nemá smlouvu s vaší pojišťovnou. V takovém případě zaplatíte vše sami a zpětné proplacení je téměř nemožné. Stejně problematické je nechat si udělat snímky a plán v jedné ordinaci a léčbu dokončit v jiné – pojišťovny hradí léčbu jako celek, ne jednotlivé kroky.
Pozor na dvě typické chyby. První je používání jednoho kartáčku na všechny mezizubní prostory. Mezery kolem bracketů a mezi zuby jsou různě široké, a pokud používáte příliš tlustý kartáček, štětinky se rychle ohnou a kartáček je nepoužitelný během několika dní. Druhou chybou je čištění příliš velkým tlakem. Kartáček se tím nezlepší, jen se dřív zničí a dáseň krvácí. Stačí zavádět kartáček kolmo k zubu a pohybovat jím jemně dopředu a dozadu, bez násilí.
Prvním krokem je vyšetření u ortodontisty, nejlépe toho, který se věnuje i dospělým. Lékař změří skus, zhotoví rentgenové snímky a posoudí stav dásní a kořenů. Teprve pak lze rozhodnout, zda stačí pevný aparát, nebo je nutná kombinace s čelistní chirurgií. U skeletálního předkusu, kdy je horní čelist předsunutá vůči dolní, samotné rovnání zubů nestačí. Řešením bývá ortognátní operace, po níž následuje ortodontická léčba.
Typická chyba je přerušit léčbu v polovině, když zuby vypadají dobře. Bez dokončení a bez retenční fáze se předkus vrátí. Další chybou je zanedbávat ústní hygienu. Pevný aparát zachytává zbytky potravy a vzniká zubní kaz nebo zánět dásní, který může léčbu předčasně ukončit. Retenční fáze není volitelná. Po sejmutí aparátu se nosí drátěná retence nebo průhledná dlaha, zpočátku celodenně, později jen na noc.
Na co se vyplatí dávat pozor při odstraňován
Po sundání rovnátek se řeč obvykle rychle vrátí do normálu, ale ne vždy sama. Několik týdnů po sejmutí je vhodné pokračovat v krátkém cvičení – stačí pět minut denně. Zaměřte se na sykavky a na hlásky, které jste předtím cvičili. Pokud jste měli rovnátka dlouho, může přetrvávat mírná změna výslovnosti. Většinou ji lze upravit logopedickým cvičením. Důležité je nečekat, až se to „samo spraví”, a řešit potíže průběžně s odborníkem.
Před léčbou je nutné doléčit případné zubní kazy a záněty dásní. Ortodontista by měl spolupracovat s praktickým zubním lékařem a případně s parodontologem. Pokud se předkus řeší jen kvůli vzhledu, výsledek bývá rychlejší, ale i tak platí, že bez trpělivosti a pravidelných kontrol to nejde. Dospělý pacient má výhodu: rozumí důvodům léčby a dokáže dodržet režim. Právě ochota spolupracovat rozhoduje o tom, zda bude výsledek trvalý, nebo se skus po čase vrátí.
Co obnáší samotná léčba a kde se dá udělat chyba Nejčastější volbou je pevný aparát s kovovými nebo keramickými zámky. Někdo upřednostní samoligovací systém, který bývá pohodlnější na hygienu. U mírných případů lze zvolit neviditelné fóliové dlahy, ale ty vyžadují nošení téměř celý den a u výrazného předkusu nemusí stačit. Během léčby je nutné chodit na kontroly zhruba po čtyřech až šesti týdnech. Pacient musí počítat s tím, že po každém utažení přijde několik dní citlivosti.
Předkus u dospělých není jen estetický problém. Horní zuby příliš přesahují dolní, což přetěžuje žvýkací svaly, opotřebovává řezáky a často vede k bolesti čelistního kloubu. Mnoho lidí si myslí, že po dvacítce se už nedá nic dělat. Opak je pravdou. Kosti dospělého sice nerostou, ale zuby se dají posouvat po celý život, jen pomaleji a s větším důrazem na spolupráci pacienta.
Trvání se liší podle složitosti. U mírných případů se pohybuje kolem jednoho roku, u složitějších s operací klidně dva až tři roky. Cena závisí na typu aparátu, délce léčby a regionu. Pevný kovový aparát bývá nejdostupnější, keramický a samoligovací dražší, fóliové dlahy patří k nejnákladnějším. Operace se hradí zvlášť a většinou ji zdravotní pojišťovna nepokrývá jako běžnou estetickou úpravu. Vyplatí se proto předem probrat rozpočet a možnosti splátek.
If you have any concerns concerning in which and how to use Osvětlení V obýváku, you can speak to us at our own site.
