Další možnost je „lesní orchestr”. Najděte dvě klacíky a tlučte do různých kmenů. Každý strom zní jinak. Děti mohou hádat, který je dub a který buk, jen podle zvuku. U toho je dobré vysvětlit, že do živých stromů se neřeže a nekopá. Stačí lehce klepat. Pokud dítě začne strom poškozovat, okamžitě hru ukončete a vysvětlete proč. Les není hřiště, které se dá opravit.
4. Barvu sladěte s podlahou, ne proti ní. Pokud máte světlou podlahu, zvolte o dva tóny tmavší nábytek, a naopak. Kontrastní tmavý nábytek na tmavé podlaze vytvoří těžký dojem. U malého obýváku se osvědčilo nechat jednu dominantní dřevěnou plochu a zbytek řešit textilem nebo kovovými nohami. Typická chyba: míchat pět odstínů dřeva v jednom pokoji.
Skříňka na boty s dvířky je pohodlná, ale vlhké boty v ní plesniví. Lepší je otevřená police nebo nízký stojan s odkládací plochou. Do bot vkládejte novinový papír nebo savý materiál, který vytáhne vlhkost. Pokud máte jen jedny boty na venčení psa, řešením je miska pod stojanem, ne žádný důmyslný systém.
Typická chyba je míchat staré a mladé plodnice do jedné vrstvy. Staré houby se drolí, uvolňují vlhkost a urychlují kažení ostatních. Sbírejte proto jen mladé, pevné plodnice. Stejně tak neberte houby, které už mají plesnivý nebo nahnilý klobouk, i když jde o jinak jedlý druh. Další častá chyba: sběr na místech, kde se nedá vyloučit kontaminace. Podél frekventovaných silnic, v blízkosti skládek nebo na hnojených polích houby přijímají látky z okolí. Takový sběr nemá smysl.
Když je v lese potok, stavte přehradu z kamenů a bláta. Nejdřív zjistěte, jestli voda není příliš studená nebo prudká. Děti se zaměstnají na hodinu a vy jen kontrolujete, aby nespadly. Typická chyba: rodiče chtějí mít suché děti, a tak je od vody odhánějí. Přitom stačí přinést náhradní ponožky a nechat je mokré. Bez toho přijdete o nejlepší zábavu.
Doma houby nepřeceňujte a neodkládejte. Zpracujte je tentýž den, nejpozději do druhého dne. Před vařením každou houbu rozřízněte podélně a zkontrolujte, zda v ní nejsou larvy nebo červi. Napadené části vykrojte. Teprve potom je rozdělte podle druhu — některé se hodí na sušení, jiné na smažení, jiné do polévky. Pokud si u některé plodnice nejste jistí ani po domácí kontrole, vyhoďte ji. Vyhazovat jednu houbu je vždycky lepší než riskovat otravu u celé rodiny.
Při pozorování dalekohledem si můžeš všimnout, že krátery nejsou rozložené rovnoměrně. Některé oblasti jsou hustě poseté, jiné téměř hladké. To je dáno stářím povrchu. Čím starší oblast, tím více času na dopady. Mladší povrchy, například moře, mají kráterů méně. Typická chyba začátečníků je domnívat se, že všechny krátery vznikly najednou. Ve skutečnosti jde o proces trvající miliardy let.
Pokud chceš sám pozorovat krátery, vyber si dobu kolem první čtvrti, kdy jsou na rozhraní světla a stínu nejlépe vidět. Vyhni se úplňku, kdy jsou stíny krátké a reliéf splývá. Dalekohled o průměru alespoň 70 mm ti ukáže velké krátery jako Koperník, Tycho nebo Plato. Kresli si, co vidíš, a porovnávej s mapou. Časem se naučíš odhadovat stáří kráterů podle toho, jak moc jsou jejich valy rozpadlé a zality lávou.
Bezpečný sběr hub nezačíná v lese, ale ještě doma. Než vyrazíte, projděte si vlastní výbavu: ostrý nůž s pevnou rukojetí, košík z prodyšného materiálu a plátěná taška jako záloha. Igelitové sáčky nechte doma. Houby v nich zapaří, změknou a začnou se rozkládat, takže i jedlý druh se během cesty domů promění v něco, co do kuchyně nepatří. Košík vzduch propouští, houby se neumačkají a vy máte přehled o tom, co jste nasbírali.
Kromě dopadů se na Měsíci vyskytují i sopečné krátery, ale těch je méně. Láva před dávnými časy vyvěrala z nitra a vytvářela kruhové jámy. Ty se od dopadových liší tvarem a okolím. Pokud se chceš naučit krátery rozlišovat, začni podle tvaru: dopadové mívají ostré valy a centrální vrchol, sopečné jsou spíš mělké a bez paprsků.
Většina rodičů přijde do lesa s batohem plným míčů, karet a plastových hraček. Jenže právě tyhle věci často skončí v koši nebo se ztratí v mechu. Les sám nabízí stovky herních prvků, které nic neváží a nic nestojí. Stačí se přestat dívat na telefon a začít se dívat pod nohy.
Co dělat přímo na místě nálezu Houbu vytáhněte nebo odřízněte tak, abyste viděli celou spodní část. U některých druhů je důležité, zda má pochvu, prsten nebo vyrůstá z podzemního útvaru. Vytržením získáte informaci, kterou odříznutý klobouk nikdy neukáže. Potom houbu očistěte na místě — seškrábněte jehličí, hlínu a listí nožem, ne rukou. Zbytečně tak nezanášíte košík a zároveň si všimnete, jestli se dužnina po poranění nebarví. Právě změna barvy bývá rozhodující u mnoha dvojníků.
Here’s more info on Http://Nove-Koutek.Xf.Cz have a look at the web site.
