Typickou chybou je okamžité stažení hry a zákaz. Dítě to pochopí jako trest a příště bude hru tajit. Další chybou je nahrazení jedné obrazovky druhou – místo hry pustit video. Mozek dostane stejný typ podnětu a únava se nevyřeší. Vyhněte se také tomu, abyste dítěti říkali, co si má hrát. Nabídka musí být široká, jinak se z koníčka stane další povinnost. A pozor na vlastní příklad: pokud rodič celý večer sedí u telefonu, dítě bude hru vnímat jako normu.
Zvláštní pozornost si zaslouží vstupy. Prvorepubliková kina se často vkládala do nárožních domů a jejich vstup byl součástí ulice. Pokladna bývala malá, často jen výklenek. Pokud dnes vidíte velkorysý vstup s obchody po stranách, jde o pozdější komerční úpravu. Ta sice nemusí být špatná, ale mění rytmus celé budovy. Při posuzování se ptejte, jestli dnešní podoba odpovídá původnímu provozu, nebo jen současnému využití.
Nejlepší prevencí je střídání činností během dne. Dopřejte dítěti pohyb, tvoření i chvíli nudy. Když má pestrý den, hra zůstane jednou z mnoha možností, ne jedinou útěchou. A pokud se nuda objeví, berte ji jako signál k rozhovoru, ne k dalšímu zákazu.
Prvním signálem je opakované odkládání a vracení se ke stejné hře bez nadšení. Dítě ji zapne, chvíli kouká, pak ji vypne a za pár minut znovu zapne. Nejde o hru samotnou, ale o neschopnost najít jinou činnost. Dalším signálem je podrážděnost při výhře i prohře. Když dítě nadává i po vítězství, hra už není zábava, ale povinnost. Pozor také na tělesné projevy: mnutí očí, zívání, posedávání na patě, časté chození na záchod. Tělo říká, že mozek potřebuje přestávku.
Základem je brzdový systém. U každého kočárku zkuste obě brzdy stisknout a poté s ním zkusmo zatlačit – kola se nesmí pohnout ani o centimetr. Pozor na brzdy, které se ovládají jen jednou nohou a druhá strana zůstává odjištěná; při parkování ve svahu to je riziko. Ověřte také, že se brzda sama neodjistí, když do rukojeti narazíte nebo když kočárek naložíte nákupem. U dvojčat a větších dětí se vyplatí brzda s aretací, která zůstane zajištěná, dokud ji vědomě neuvolníte.
Místo seznamu činností si rozdělte byt na zóny – kuchyň, koupelna, obývací pokoj, ložnice, chodba. Každý den vezměte jednu zónu a věnujte jí celých dvacet minut. V koupelně to znamená umýt umyvadlo, otřít baterie a zrcadlo, vyměnit ručníky a vytřít podlahu. V kuchyni setřete linky, sporák, dřez a vyneste odpad. Tento systém má výhodu v tom, že se žádná místnost nehromadí do nezvladatelného stavu a vy nemusíte každý den řešit celý byt.
Co dělat místo okamžitého zásahu První pravidlo zní: nezasahovat hned. Dítě má právo na chvíli nudy, protože právě z nudy vzniká vlastní nápad. Dejte mu deset až patnáct minut bez nabídky obrazovky. Pokud si samo najde jinou činnost, byla to jen únava. Pokud se nudí dál a otravuje okolí, nabídněte konkrétní alternativu – ne obecné „jdi si hrát”, ale třeba „postavíme spolu něco z kostek” nebo „půjdeme ven s míčem”. Důležité je nabídnout činnost, kterou lze dělat společně, ne další samostatnou hru.
Když se dítě ke hře vrací i po pauze a stále ho nebaví, je čas hru na delší dobu odložit. Není to selhání, ale přirozený vývoj. Děti rostou a mění se jim potřeby. Hru můžete za měsíc zkusit znovu, případně ji vyměnit za jinou. Rozhodně ji nevyhazujte, aniž byste se zeptali, co konkrétně dítě na hře bavilo. Odpověď vám řekne, jaký typ zábavy vlastně hledá.
Dítě sedí nad hrou, kterou si samo vybralo, a přesto se mračí. Během chvíle hru odloží, za chvíli se k ní vrátí a zase ji pustí. Rodiče to často vyhodnotí jako nezájem nebo rozmazlenost. Ve skutečnosti jde většinou o únavu, přesycení nebo potřebu změnit tempo. Rozlišit skutečnou ztrátu zájmu od obyčejné únavy je klíčové, protože každá situace chce jinou reakci.
Výška a světlo rozhodují víc než barva Útulnost nevzniká z tmavých barev, ale z teplého světla a měkkých textilií. Zavěste závěsy až ke stropu a nechte je splývat na podlahu. Tím se okno opticky zvětší a strop se zvedne. Místo jedné velké stropní lampy použijte dvě menší — jednu nad postelí, druhou u skříně. Světlo v několika vrstvách vytvoří hloubku, kterou jedna centrální zářivka nikdy nedá.
Skříň je častý viník. Pokud máte hlubokou skříň, kterou stejně nenaplníte, zbytečně vám bere půl metru. Zvažte nižší skříň s posuvnými dveřmi — nepotřebuje prostor na otevírání. Uvnitř používejte svislé dělení a věšáky na dvě úrovně, protože vodorovné hromady triček zaberou víc místa než zavěšené kusy. Sezónní oblečení uložte do vaků pod postel.
When you have just about any queries concerning where and also the best way to make use of rekonstrukce bytu, you’ll be able to e mail us on our own web-page.
