Nové Město pražské není jen Václavské náměstí a obchodní domy. Mezi nimi se skrývá řada funkcionalistických staveb, které vznikly ve 20. a 30. letech 20. století. Mnohé z nich jsou dodnes v provozu a běžně se míjejí s turisty i místními. Pokud se chcete po nich porozhlédnout, vydejte se pěšky a začněte u Národního muzea. Odtud se dá jít několika směry, ale nejzajímavější je trasa směrem k řece a pak zpět nahoru.
Snubní prsteny nosíte denně, a proto se na nich dřív nebo později usadí mastnota, mýdlo, krém na ruce i jemný prach. Nejde o vadu materiálu, ale o běžnou vrstvu nečistot, která lesk doslova rozptýlí. Dobrá zpráva je, že většinu údržby zvládnete doma za pár minut a bez agresivní chemie. Stačí znát pár zásad a vědět, čemu se vyhnout.
U starších skvrn, které už zaschly, je postup jiný. Nejdřív je navlhčete vlažnou vodou a nechte působit, teprve potom přidejte prostředek. Vyhněte se drhnutí kartáčem, který rozplete tkaninu. Místo toho použijte měkký hadřík a jemné tlaky. Pokud je pohovka z mikrovlákna nebo z přírodního materiálu, jako je len, ověřte, zda výrobce povoluje vlhké čištění. U některých potahů se doporučuje pouze suché čištění nebo speciální pěna, kterou nanesete, necháte zaschnout a poté vysajete. Vždy se řiďte etiketou na spodní straně sedačky, ne univerzálními radami z internetu.
Praktické pravidlo pro běžný dům: pokud chceš akumulovat teplo ze slunce přes prosklenou stěnu, použij na vnitřní straně masivní zdivo o tloušťce 10–15 cm s tmavým povrchem. Pro akumulační kamna stačí 12–18 cm šamotu nebo cihel v jádru a vnější plášť z plechu. Vždy měř tloušťku od zdroje tepla, ne od vnějšího líce. A nezapomeň, že vlhkost materiálu snižuje jeho tepelnou vodivost – mokré zdivo akumuluje hůř a může i praskat. Před definitivním rozhodnutím si spočítej konkrétní bilanci pro svůj dům, neboť univerzální tloušťka neexistuje.
Největší pastí je spěch. Funkcionalismus se neprozradí na první pohled, chce klid a soustředění. Druhá chyba je fotografovat jen celek. Vyfoťte si detail okna, zábradlí nebo vstupu. Třetí chyba je ignorovat okolí – právě v kontrastu se starší zástavbou vynikne, co je nové. A poslední rada: jděte dopoledne, kdy je méně lidí a lepší světlo. Odpoledne už bývá rušno a stíny kazí čitelnost fasád.
Jak si prohlídku zorganizovat, aby něco přinesla Vyhraďte si dvě až tři hodiny a jděte pomalu. Vezměte si s sebou jen malý zápisník nebo telefon, ale nepoužívejte ho jako navigaci krok za krokem. Lepší je sledovat čísla popisná a ulice. Všímejte si detailů: zábradlí, vstupní dveře, dlažba ve vestibulu. Pokud narazíte na zavřený dům, nechoďte dovnitř bez pozvání. Řada budov slouží jako kanceláře nebo školy a návštěvníci tam nemají co dělat. Respektujte to.
První zastávkou může být dům, kde žila a tvořila pěvkyně Ema Destinnová. Nenajdete na něm velkou plaketu, spíš menší upozornění. Funkcionalistický ráz ulice se nejlépe čte z oken a balkonů: hledejte ostré hrany, pásová okna a ploché střechy. Typická chyba je dívat se jen na fasády v přízemí. Právě v horních patrech se architektura projevuje nejvíc – ustupující podlaží, nárožní válce a schodišťová okna.
Poslední pravidlo: časový plán počítejte jako výstup plus sestup, ne jen výstup. A k tomu připočtěte rezervu. Pokud si myslíte, že to zvládnete za šest hodin, plánujte na osm. Sestup se nikdy nezrychlí tím, že na něj nemyslíte. Naopak, čím víc ho podceníte, tím delší a bolestivější bude. Túra, která končí plynule a bez zničených kolenou, není náhoda. Je to výsledek plánu, který počítal s cestou dolů stejně vážně jako s cestou nahoru.
Obuv a hole nejsou detail. Pevná podrážka a kotníková obuv snižují riziko podvrtnutí, které na sestupu hrozí mnohem víc než nahoru. Hole převezmou část zátěže a sníží tlak na kolena. Není to slabost, je to plánování. Stejně tak si vezměte dost vody. Na sestupu se lidé často přestanou hlídat, protože už „jen” sestupují. Jenže sestup je přesně ta část, kdy se ztrácí koncentrace a roste riziko pádu.
Než začneš počítat tloušťku, urči, jak budeš teplo dodávat. Jiné nároky má přímotopné vytápění, jiné krbová vložka a jiné podlahové topení. U krbu nebo kamen jde o to, aby zdivo pohltilo špičkový výkon a uvolňovalo ho po vypnutí. Tam se osvědčuje masivní jádro z plných cihel nebo betonu o tloušťce 15–25 cm, které je z vnější strany opatřené izolací, aby teplo neuníkalo ven. U podlahového topení naopak potřebuješ hmotu nad trubkami, obvykle 5–8 cm betonu, aby se teplo rovnoměrně rozložilo.
Typická chyba je předimenzovaná tloušťka bez izolace. Silná cihlová stěna nasměrovaná do nevytápěného prostoru nebo do venkovního prostředí akumuluje jen málo – teplo utíká dřív, než ho stihneš využít. Vždy je potřeba akumulační jádro obalit izolantem alespoň 8–12 cm, ideálně z minerální vlny nebo jiného nehořlavého materiálu. Další častá chyba je záměna akumulace za izolaci. Pórobeton má sice dobrý tepelný odpor, ale nízkou tepelnou kapacitu, takže jako akumulační vrstva neposlouží.
To find more information on michalnemec-zapisnik.Estranky.sk look into our own website.
