Pokud hry vedete v družině, připravte si vždy variantu pro mladší a starší děti. Pro prvňáčky zkraťte dobu běhu a přidávejte více slovních povelů. Starší žáci naopak ocení, když si některá pravidla sami navrhnou. Ať už si vyberete kteroukoli hru, vždycky po ní nechte prostor na krátké zhodnocení – děti nechť řeknou jednu věc, která se jim líbila, a jednu, kterou by změnily. Tím získáte zpětnou vazbu a příště hru upravíte přesně na míru.
Základním kamenem je pistáciové máslo, které si připravíte doma. Loupané pistácie bez soli opražte nasucho na pánvi do té doby, než začnou vonět. Pak je nechte úplně vychladnout, protože teplé ořechy pouští olej nerovnoměrně a hmota se oddělí. Rozdrťte je ve výkonném mixéru na jemnou pastu – trvá to klidně deset i patnáct minut. Zastavujte mixér, stírejte stěny nádoby a pokračujte. Výsledkem má být tekuté máslo bez jediného zrnka. Pokud mixér nemáte dost silný, přidejte lžíci kvalitního oleje bez výrazné chuti, ale nikdy ne vodu – ta způsobí sražení.
Noc plná dobrodružství začíná dlouho předtím, než děti usnou. Přespání kamaráda je pro dítě velká událost, ale pro vás znamená hlavně zodpovědnost za cizí potomek. Než vyslovíte souhlas, zjistěte si od rodičů důležité informace: zda má dítě nějaké alergie, užívá léky, nebo se potýká s nočním pomočováním. Bez těchto znalostí se snadno dostanete do nepříjemné situace, která by mohla celou akci zkazit.
Konzistenci ovlivňuje i podíl tuku. Pistácie obsahují hodně oleje, který při vyšlehání ředí máslový základ. Abyste tomu předešli, použijte dvojnásobek másla oproti pistáciové pastě. Do krému nepatří bílky ani žloutky, pokud nechcete vařený pudinkový základ. Pro čistě máslový krém vám stačí máslo, pistáciová pasta, cukr a špetka soli pro zvýraznění chuti. Sůl pomáhá stabilizovat emulzi a zvýrazní oříškový charakter.
Druhá aktivita se jmenuje „Lidský uzel, ale v pohybu”. Všichni si stoupnou do kruhu, zavřou oči, natáhnou ruce před sebe a každý chytí dvě jiné ruce – nesmí to být obě ruce stejného souseda. Poté otevřou oči a úkolem je rozplést se bez toho, aby se pustili, ale s jedním bonusem: vy jako vedoucí neustále měníte pravidla. Po rozpletení na čas se hra opakuje, ale mezitím musí děti oběhnout vyznačený prostor a vrátit se na místo. Tím se z klidné logické hry stane dynamické cvičení, které nutí děti řešit problém pod tlakem. Důležité je omezit počet hráčů na maximálně deset, jinak se uzel stane neřešitelný a děti se začnou zlobit. Pokud je skupina větší, rozdělte ji na dvě menší a soutěžte, která se rozplete rychleji a přitom bezpečně, bez tahání za ruce.
Jak na to, aby hra neskončila zraněním nebo hádkou Pravidla musí být vyslovena předem, ale hlavně musí být krátká a srozumitelná. Vyhněte se dlouhým výkladům – děti je nevnímají. Stačí tři věty: co děláme, kde je hranice prostoru, a co se stane, když někdo spadne nebo se nechce zapojit. U pohybových her v družině je častým problémem přehnaná soutěživost. Když hrajete na čas nebo na vítěze, slabší děti se rychle vzdají. Řešení: hrajte na společné cíle. Například dráha se plní tak, že celá skupina musí projít za určitý čas, ale pokud někdo spadne, všichni se vracejí na start. Tím děti spolupracují a pomáhají si, místo aby se předháněly.
První hrou je „Živá překážková dráha”. Rozdělte děti do dvojic a každá dvojice dostane za úkol vytvořit ze svého těla nějakou překážku – tunel z nohou, bránu z paží nebo most, pod kterým se leze. Ostatní pak dráhu procházejí, ale pozor: každou chvíli se dvojice v jedné části dráhy promění a vytvoří úplně jiný tvar. Dítě, které zrovna prochází, se tak musí neustále rozhodovat, jak se nové překážce přizpůsobit. Vedoucí hru řídí slovními povely („tunel!”, „nízko!”, „otoč se!”). Dělá to celé živé a procvičíte tím i postřeh a orientaci v prostoru. Typická chyba: nechat děti stavět příliš složité pozice, které pak nejde rychle změnit. Držte povely krátké a jednoduché.
If you liked this posting and you would like to receive a lot more information regarding http://moderni-prostor.wz.sk kindly stop by the web site.
