Déšť na střeše je zvuk, který vnímáme jinak podle toho, kde spíme a jak je dům postavený. V podkrovním bytě nebo v ložnici pod plechovou krytinou může být příjemný i rušivý během jedné noci. Rozhoduje hlasitost, rytmus kapek a to, zda je zvuk pravidelný, nebo nárazový.
Druhým faktorem je tvar a sklon střechy. Mírný sklon a členitá krytina vytvářejí nepravidelné kapání, které působí rušivěji než jednotný šum. Velké plochy bez překážek naopak zvuk slévají do pozadí. U oplechovaných úžlabí a okapů vzniká rezonance, která bývá slyšet i o dvě podlaží níž. Řešením je tlumicí podložka pod plech nebo obložení okapového žlabu měkkým materiálem, který nárazy rozptýlí.
Šikmý strop vytváří dvě zóny: pochozí a nepochozí. V nepochozí zóně se nedá stát, ale dá se tam skladovat, spát nebo mít pracovní kout. Typická chyba je plánovat postel nebo skříň přímo pod nejnižší bod. Ráno vstanete, narazíte hlavou do krovu a za týden nesnášíte celý byt. Změřte si, kam dosáhnete rukou vsedě i vstoje, a podle toho rozvrhejte nábytek. Nábytek na míru je často jediné řešení, ale pozor: vestavěná skříň pod šikminou nesmí bránit větrání krovu.
Stůl postavený přímo pod střešní okno vypadá na první pohled efektně. Světlo shora, výhled na oblohu, pocit prostoru. Jenže monitor takhle umístěný vytváří dva zásadní problémy, které se projeví až po několika hodinách práce: nepříjemné odlesky na displeji a nutnost zaklánět hlavu, protože obrazovka je výš, než by měla být. Pokud u takového stolu sedíte denně, dřív nebo později to pocítíte v očích i ve krční páteři.
Střešní okno versus vikýř: co si vybrat podle orientace Střešní okno ve šikmé rovině pustí do místnosti nejvíc světla na nejmenší ploše, ale má dvě slabiny. V létě přihřívá interiér, protože je vystavené slunci pod přímým úhlem, a v zimě na něm snadno vzniká kondenzace, pokud není dobře odvětrávané. Vikýř naopak umožní postavit svislé okno s klasickou žaluzií a lepším výhledem, zabere ale víc místa v podlaze a vyžaduje zásah do krovu. Pro jižní a západní orientaci je výhodnější vikýř nebo okno s vnějším stíněním; pro severní stranu naopak střešní okno, protože měkké severní světlo je v podkroví nejstabilnější a neoslňuje.
Základní pravidlo zní: čím hlubší dispozice, tím víc světla musí přijít z více stran. Pokud je podkroví hluboké přes šest metrů a má okna jen na jedné fasádě, světlo do zadní části nedorazí, i kdyby okno bylo sebevětší. Řešením je druhé okno do protilehlé střechy, světlík ve hřebeni, nebo alespoň prosklené dveře do vedlejšího prostoru, kterými světlo prochází dál. Tmavá chodba uprostřed podkroví je typický následek toho, že se na prostup světla mezi místnostmi zapomnělo.
Kam až dosáhne ruka a co unese konstruk
Pokud se odleskům nedá úplně vyhnout, zbývá poslední praktická možnost: upravit jas a teplotu barev monitoru podle okolního světla. Vyšší jas při jasném dni, nižší večer. Automatická regulace podle okolního jasu funguje jen částečně, protože senzor bývá na monitoru, ne v místě, kam dopadá světlo z okna. Ruční nastavení je spolehlivější. A když ani to nestačí, je čas přemístit stůl. Žádná estetika výhledu na oblohu nestojí za každodenní bolest hlavy a unavené oči.
Druhý častý omyl je natočení monitoru proti oknu. Lidé si myslí, že když budou sedět zády k oknu, odlesky zmizí. Jenže pak mají okno za zády a na obrazovce se objeví odraz jejich vlastního oblečení a hlavy. Nejlepší je postavit stůl bokem k oknu, takže světlo dopadá z boku a monitor je vůči němu v pravém úhlu. Pokud to dispozice nedovolí, stočíme monitor mírně dolů a do strany, dokud odlesk nezmizí.
Podkroví má jednu zvláštnost, která rozhoduje o všem ostatním: strop se svažuje a okna se vejdou jen tam, kam je konstrukce pustí. Denní světlo se proto nedá řešit až na konci, kdy už jsou příčky postavené a rozvody vedené. Právě v tuto chvíli vzniká nejčastější chyba – okno se osadí tam, kde zbylo místo, ne tam, kde ho místnost potřebuje. Výsledkem je pokoj, který je přes den šerý a večer oslnivý, protože světlo přichází z jediného bodu pod nesprávným úhlem.
Střešní okno je zdroj světla, které přichází shora a pod úhlem. Monitor má obvykle lesklý nebo polomatný povrch, a právě tenhle šikmý paprsek se na něm odráží jako jasná plocha. Výsledkem je, že na displeji vidíte sama sebe, kus stropu nebo obrys okna, a oči musí neustále přeostřovat mezi odleskem a obsahem. To je únava, která se hromadí. Řešením není okno zavřít, ale změnit geometrii světla: doplnit do okna roletu s bočním vedením, která světlo usměrní, nebo posunout stůl tak, aby monitor nestál přímo v ose okna.
Should you beloved this information as well as you wish to acquire more details regarding discuss generously stop by the site.
