Nejprve zelí zbavte vrchních listů a košťálu. Hlávku nakrájejte na tenké nudličky, ideálně nožem nebo mandolínou na 2–3 mm. Silnější plátky se pomaleji prosolí a výsledek bývá tuhý. Poté zelí v míse prosolte hrubozrnnou solí bez jódu. Na 1 kg zelí použijte 20–25 g soli. Méně soli znamená vyšší riziko plísní, více soli zpomalí kvašení a zelí bude přesolené.
Vyberte jen zdravé kusy. Každá plodina s otlakem, řezem nebo náznakem plísně zkazí celou úrodu, protože hniloba se šíří dotykem. Brambory nechte po sklizni dva týdny v teple a temnu, aby se slupka vytvrdila a rány zacelily. Pak je přeložte do beden nebo přepravek, ne do igelitových pytlů. Dno vyložte papírem nebo slámou, vrstvy oddělte a nikdy nenasypávejte víc než třicet centimetrů vysoko. Mezi bednami nechte mezeru na vzduch.
Uspořádat spíž pro domácí zavařeniny není o estetice, ale o tom, aby sklenice vydržely co nejdéle a abyste po nich sáhli bez hledání. Základem je suché, tmavé a chladné místo s teplotou do 20 °C. Ideální je spíž na severní straně, kde není přímé slunce. Vlhkost by neměla přesáhnout 70 %, jinak se na víčkách tvoří rez a obsah plesniví. Před ukládáním sklenic spíž vymyjte, nechte vyschnout a vyvětrejte. Nikoliv policie, ale praxe: čím méně slunce a teplotních výkyvů, tím lepší.
Použijte sklenice bez kovových částí – žádné kovové spony, víčka s kovovým lemem, ozdobné fólie. Sklenice i víčka nejprve vypláchněte horkou vodou a nechte okapat. Naplňte je potravinou tak, aby hladina byla asi dva centimetry pod okrajem. Okraj otřete čistou utěrkou, nasaďte víčko a lehce dotáhněte. Sklenice postavte do mikrovlnky na tác nebo do skleněné misky, nikdy ne přímo na otočný talíř, aby se nerozklokotaly. Mezi sklenicemi nechte alespoň dva centimetry mezery.
Jak uspořádat sklenice, aby byly vidět a nezabíraly místo Sklenice neukládejte do hlubokých polic, kde je snadné zapomenout na zadní řady. Nejlepší jsou police hluboké maximálně 40 cm nebo ještě lépe nízké regály, kde vidíte všechna víčka. Zavařeniny stavějte jednou řadou za sebou, nikdy ne na sebe. Pokud máte více druhů, rozdělte je podle typu – džemy zvlášť, kompoty zvlášť, nakládaná zelenina zvlášť. Na přední okraj police dejte ty, které jste zavařili nejdříve, a ty novější posouvejte dozadu. Tím zajistíte, že se starší sklenice spotřebují první. Na každé víčko napište fixem nebo nalepte štítek s druhem a rokem. Fix se časem setře, štítek může odpadnout, proto je lepší popisovat přímo víčko – ale jen tak, aby se barva nevsákla do těsnění.
Pro efektivní využití místa se osvědčily otočné talíře nebo jednoduché dřevěné přepážky. Na polici tak vzniknou oddíly, které zabrání přemisťování sklenic při každém otevření. Pokud spíž nemá dveře, zakryjte ji závěsem z přírodního materiálu, který stíní, ale nebrání proudění vzduchu. Sklenice nikdy nestavte přímo na betonovou podlahu – podložte je dřevěnou deskou nebo polystyrénem. Beton táhne vlhkost a sklo může prasknout při manipulaci.
Víčko se dotahuje tak akorát tehdy, když při prvním otočení cítíte rostoucí odpor a v okamžiku, kdy přestane klást odpor, se ozve tiché cvaknutí nebo se guma lehce vyboulí. To je moment, kdy je uzávěr funkční. Všechno další otáčení už jen mačká těsnění, ohýbá závit nebo kroutí víčko. Poznat hranici mezi „dotaženo” a „přetaženo” je dovednost, kterou se naučíte za pár zavařovacích sezón — pokud víte, co u toho sledovat.
Lečo patří mezi nejčastější zavařované směsi, ale také mezi ty, které se nejčastěji kazí. Důvod je jednoduchý: papriky a rajčata mají rozdílnou strukturu i obsah vody, a pokud se nakládá se sklenicí jako s jednolitou hmotou, po pár týdnech se objeví plíseň nebo zákal. Základem je pochopit, že lečo není kompot. Potřebuje kyselé prostředí, dostatečnou tepelnou úpravu a správný poměr pevných složek k šťávě.
Žádné složité systémy nejsou potřeba. Stačí dodržet tři zásady: sucho, chlad a přehlednost. Když navíc budete sklenice otáčet podle data zavaření, budete mít vždy po ruce to, co potřebujete, a nic se nezkazí.
Kontrolujte zásoby alespoň dvakrát ročně. Prohlédněte víčka, zda nejsou vyboulená nebo rezavá, a obsah, zda nezakalil nebo nezačal kvasit. Podezřelé sklenice vyhoďte, i kdyby voněly. Zavařeniny, které jste otevřeli a nespotřebovali, dejte do lednice a spotřebujte do týdne. Ve spíži udržujte pořádek tak, že po každém zavařování hned zapíšete, co a kdy jste uložili. Jednoduchá tabulka na dveřích nebo na konci police vám ušetří hledání a zabrání tomu, aby se na vás za rok vyvalila zapomenutá sklenice.
If you loved this short article and you would want to receive more details about celý článek please visit our own webpage.
