Zimní období je nejčastější past. Od listopadu do února roste většina pokojovek pomalu nebo vůbec, spotřeba vody klesá a půda schne déle. Zalévejte tehdy zhruba o polovinu méně a vždy zkontrolujte půdu předem. Naopak v létě, při vysokých teplotách a silném světle, může být potřeba zalévat i dvakrát týdně. Nikdy nezalévejte podle kalendáře – rostlina sama řekne, kdy potřebuje vodu, jen se musíte naučit dívat se na půdu, listy a hmotnost květináče.
Na dospělce použijte lepové desky, nejlépe žluté, zapíchnuté těsně nad zeminu. Chytí ty, které právě vyletěly, a zabrání dalšímu kladení. Měníte je, jakmile jsou plné. Na larvy se osvědčila zálivka vodou s trochou mleté skořice nebo slabým odvarem z česneku, ale účinek je mírný a opakovat se musí každé tři až čtyři dny. Spolehlivější je přirozený predátor: dravé hlístice rodu Steinernema, které se prodávají jako prášek do zálivky. Namíchejte je podle návodu, zalijte a držte substrát vlhký, jinak nepřežijí.
Stonkové segmenty jsou kompromisem mezi rychlostí a spolehlivostí. Ze staršího stonku odřízneme část s jedním nebo dvěma uzly, necháme ji den zaschnout a vložíme svisle do vlhké směsi tak, aby uzel byl těsně pod povrchem. Uzly jsou místa, kde se tvoří nové hlízy i kořeny. Segmenty zaléváme opatrně, spíš rosením okolí než proléváním. Nové výhony se obvykle objeví během čtyř až osmi týdnů, což je výrazně dřív než u čistě listových řízků.
Světlo, teplota a vzduch rozhodují víc než hnojen
Zamiokulkas je vděčná rostlina, ale při množení se řada lidí zbytečně zasekne na jednom kroku: chtějířízek rovnou zasadit do země a diví se, že zahnívá. Přitom stačí respektovat dvě věci — rostlina musí mít dost zásobních látek a řezná rána musí před vložením do vlhkého prostředí zaschnout. Zamiokulkas množíme nejčastěji dělením trsů, listovými řízky a stonkovými segmenty. Každý způsob má jinou spolehlivost i jinou dobu do prvního nového listu.
Dělení trsu je nejrychlejší a nejméně riskantní. Rostlinu vytáhneme z květináče, oklepeme substrát a prsty nebo nožem oddělíme hlízy tak, aby každá část měla alespoň dvě až tři zdravé hlízy a několik listů. Místa lomu necháme hodinu zaschnout, poté je zasadíme do propustné směsi (komerční substrát pro sukulenty smíchaný s perlitem nebo hrubým pískem). Zaléváme až po několika dnech a první týdny držíme rostlinu v polostínu. Typická chyba: příliš velký květináč, ve kterém zůstává mokro a hlízy začnou hnít.
Drenáž na dně má opodstatnění ve třech situacích: květináč nemá odtokový otvor, rostlina stojí v podmisce s vodou, nebo pěstujete v nádobě bez možnosti odtoku (závěsné misky, dekorativní obaly). V takovém případě je vrstva keramzitu nebo hrubého štěrku o výšce dvou až tří centimetrů nutná – zachytí přebytek vody a zabrání přímému kontaktu kořenů s vodou. U květináčů s otvorem je ale lepší dát keramzit jen na dno jako filtr proti vyplavení substrátu, ne jako zásobník vody.
Praktický postup je jednoduchý. Nejprve si u každé rostliny zjistěte její přirozené rozmezí a zapište si ho. Potom změřte teplotu v jejím stanovišti během dne a v noci. Pokud se údaje rozcházejí, přesuňte rostlinu jinam, neupravujte celý byt. V zimě snižte teplotu u chladnomilných druhů klidně na 12 °C, ale tropické druhy držte nad 18 °C. V létě naopak pozor na přehřátí u okna orientovaného na jih; stačí rostlinu posunout o metr dál od skla.
Častou chybou je umisťování rostlin na parapet nad radiátorem. Suchý a teplý vzduch stoupá vzhůru a listy se přehřívají, i když je v místnosti přijatelná teplota. Druhou chybou je naopak postavení tropických druhů do chladné chodby nebo k netěsnícímu oknu. Rostlina sice nespadne přes noc, ale postupně ztrácí listy a přestává růst. Třetí pastí je zalévání studenou vodou v teplé místnosti: kořeny dostanou šok a mohou začít uhnívat.
Kde teplota skutečně vzniká a jak ji změřit Teplota v místnosti není totéž co teplota u rostliny. U okna může být o několik stupňů méně, zejména v noci, a naopak u topení nebo pod stropem více. Proto měřte teploměrem přímo v místě, kde rostlina stojí, a to ráno i večer. Zjistíte tak rozdíly, které pouhým okem nezachytíte. Pozor také na průvan od oken a dveří: krátkodobý pokles pod kritickou hranici dokáže poškodit listy během jediné noci.
U všech tří způsobů platí stejná pravidla: ostrý a čistý nůž, dostatek světla bez přímého poledního slunce, teplota kolem jednadvaceti stupňů a trpělivost. Množení se nejlépe daří na jaře a v létě, kdy rostlina přirozeně roste. Pokud se po měsíci nic neděje, není to důvod k panice — zamiokulkas nejdřív vytváří hlízu pod zemí a teprve pak nadzemní část. Kdo vydrží a nepřelévá, dočká se nové rostliny bez zbytečných ztrát.
If you have any issues concerning wherever and how to use více informací najdete zde, you can make contact with us at our own website.
