Co tedy udělat předem? Rozdělte si trasu na úseky a v mapě si najděte místa, kde klesání nabírá na prudkosti. Typická past je dlouhé klesání po zpevněné lesní cestě, které se zdá být snadné. Po dvou hodinách se ale začnou ozývat kolena a vy zjistíte, že už nemůžete pohodlně brzdit. Vyberte si proto trasu, která klesání rozbíjí – třeba krátkými stoupáními, která přirozeně mění stereotyp pohybu. Pokud to terén neumožňuje, naplánujte si před sestupem alespoň pětiminutový strečink zaměřený na lýtka a přední stranu stehen.
Sklo nečistěte za tepla a těsnění testujte papírem Sklo kamen je první, co vás upoutá, a taky nejvíc trpí. Usazený dehet a saze se nejlépe odstraňují vlažnou vodou s trochou prostředku na nádobí. Rozhodně nepoužívejte žádné agresivní chemikálie ani drátěnku – zanechají na skle mikroskopické rýhy, do kterých se nečistoty pak ještě víc zadírají. Sklo otírejte měkkým hadříkem a kruhovými pohyby. Pokud je sklo skutečně černé, pomůže i pastový čistič určený přímo na sklokeramiku, ale vždy postupujte podle pokynů výrobce.
Pokud se rozhodnete pro výměnu sami, postupujte opatrně. Budete potřebovat novou kapalinu podle specifikace výrobce, hadičku, nádobu na odpad a klíč na odvzdušňovací ventily. Nejprve odsajte použitou kapalinu z nádržky a dolijte čerstvou. Poté postupně odvzdušněte každé kolo, začněte tím nejvzdálenějším od hlavního válce. Při tomto procesu je nezbytné udržovat hladinu v nádržce stále nad minimem, jinak se do systému dostane vzduch a budete muset začít znovu. Starou kapalinu nikdy nevylévejte do kanalizace, jedná se o nebezpečný odpad.
Abyste se nenechali odradit, začněte na lehčích cestách označených barvou nebo číslem, které odpovídá vaší úrovni. Nebojte se odpočívat na chytech a pokud vás ruce začnou pálit, raději sestupte a protáhněte se. Bolest předloktí je naprosto normální jev, který se projevuje asi po deseti minutách lezení. Pokud cítíte třes, není to ostuda – je to signál, že svaly pracují. Dopřejte si pauzu a po krátkém odpočinku se s čistou hlavou zkuste vrátit na stěnu.
Typickou chybou domácích kutilů je výměna kapaliny ve voze s rozbitým nebo zkorodovaným odvzdušňovacím ventilem. Pokud se ventil nechce povolit, nepoužívejte nadměrnou sílu, hrozí utržení hlavy. V takovém případě je lepší obrátit se na servis, kde mají speciální nářadí. Dalším častým přešlapem je smíchání různých typů kapalin – pokud neznáte historii vozu, vždy použijte nový kanystr s kapalinou odpovídající specifikaci, kterou vyžaduje výrobce. Kapaliny DOT 3, DOT 4 a DOT 5 se nesmějí libovolně kombinovat, protože mají odlišné chemické složení.
Zkontrolujte také těsnost celé soustavy. Pokud si všimnete mokrých stop na hadicích, spojích nebo kolem brzdových válců, výměna kapaliny problém nevyřeší, pouze zamaskuje únik. V takovém případě je nutné nejprve opravit netěsnosti. Pravidelná kontrola brzdové kapaliny by se měla stát součástí jarního a podzimního servisu. Nejde jen o doplnění hladiny, ale o celkové posouzení jejího stavu. Když si nejste jisti, nechte si kapalinu vyměnit v servisu – je to investice, která se vrátí v podobě spolehlivého brzdění.
Většina výrobců doporučuje výměnu po dvou až třech letech, a to bez ohledu na najeté kilometry. Pokud používáte vůz výrazně častěji, třeba pro každodenní dojíždění nebo při sportovní jízdě, interval zkraťte. Orientovat se můžete také podle stavu kapaliny – pokud má tmavou barvu, nebo v ní plavou nečistoty, je nejvyšší čas na výměnu. Kromě vizuální kontroly existuje i jednoduchý test měřením obsahu vody, který vám provede v servisu nebo si ho můžete pořídit i do domácí dílny.
Co se stane, když kapalinu nevyměníte? Nejviditelnějším projevem pozdní výměny je prodloužená dráha brzdění. Kapalina s vyšším obsahem vody má nižší bod varu, a když se v brzdové soustavě přehřeje, vytvoří se bubliny páry. Ty jsou stlačitelné, takže tlak z pedálu se nepřenáší správně na brzdové třmeny. Pedál pak může „propadnout” až k podlaze, a to ve chvíli, kdy to nejméně čekáte, třeba při sjíždění dlouhého klesání. Kromě bezpečnostního rizika zvyšujete i náklady na opravy – znečištěná kapalina může poškodit těsnění, ABS modul nebo hydraulické součásti.
Další častý problém je přecenění vlastní kondice. Sestup vyžaduje jiný typ vytrvalosti než výstup – jde o dlouhodobou práci excentrickou, při níž svaly brzdí pohyb. Pokud v běžném tréninku nezařazujete sjezdy z kopce, svaly nejsou na tuto zátěž připravené. Ideální je zařadit do přípravy pravidelné výstupy a sestupy na schodech nebo na klopeném terénu. Až budete naplánovanou túru absolvovat, pamatujte, že sestup není závod. Radši se zastavte, napijte se, dejte si pár soust – a hlavně kontrolujte, kam šlapete. Naprostá většina úrazů na sestupu vzniká z nepozornosti, když už je tělo unavené a mysl se soustředí na cíl, ne na cestu.
Should you loved this informative article and you would want to receive more information concerning Rady pro rekonstrukci i implore you to visit our internet site.
