Klíč je v trpělivosti a v tom, že nereagujete impulzivně. Každá lež je příležitost k učení, ne důvod k válce. Když dítě zažije, že říkat pravdu se vyplácí, přestane potřebovat lhát. A pokud se vy sami vyvarujete trestů, které ponižují, vytvoříte prostředí, kde se chyby řeší věcně. Dítě pak nebude lhát ze strachu, ale přijde za vámi s problémem dřív, než se stane nezvladatelným.
Kreativní hraní nemusí znamenat jen malování vodovkami. Zkuste divadlo s vlastnoručně vyrobenými loutkami z ponožek nebo papírových tašek. Vymyslete krátký příběh, rozdělte si role a představení si zkuste nacvičit. Druhá možnost je vytvořit „pokladovou mapu” celého bytu a schovat malé předměty – pak je hledejte podle slovních nápověd, ne podle obrázků. Tato aktivita rozvíjí logické myšlení a spolupráci mezi hráči.
Když dítě na táboře propadne stesku po rodičích, většina dospělých okamžitě sahá k telefonu. Dovolí mu zavolat, slíbí, že ho dřív vyzvednou, nebo dokonce přijedou na návštěvu. Jenže právě tohle bývá největší chyba. Každý kontakt s domovem totiž dítěti připomene, co mu chybí, a spustí novou vlnu pláče. Místo úlevy tím stesk prodlužujete a dítě se učí, že když bude dostatečně nešťastné, rodiče ustoupí.
Pro dětské spoření si vyberte účet, který neúčtuje poplatky za vedení a umožňuje vklady kdykoli bez sankcí. Důležité je zjistit, jaká je úroková sazba, ale také to, zda je garantovaná nebo variabilní. Mnoho rodičů udělá chybu, že zvolí účet podle výše úroku, ale nesleduje podmínky pro jeho získání – často stačí měsíční vklad, ale jen do určité výše, a vyšší částky jsou úročeny nulou. Pravidelně kontrolujte, zda se podmínky nezměnily, a pokud ano, neváhejte účet změnit.
Většina vedoucích má s dětským steskem bohaté zkušenosti a ví, jak ho zvládnout. Nebojte se jim věřit. Pokud vám zavolají, že se dítě uklidnilo, nechtějte po něm, aby vám to potvrdilo do telefonu. Stačí jedna krátká zpráva od nich. Na druhou stranu pozor na přehnané reakce typu „hned pro tebe jedeme”, které slyší i dítě. To pak přestává spolupracovat a stesk se stává nástrojem, jak si vynutit pozornost.
Na co se zaměřit při výběru a jak se vyhnout nejčastějším chybám První chybou je spořit jen na jednu věc a ignorovat inflaci. Dlouhodobé spoření by mělo být s růstem cen aspoň srovnatelné, jinak reálná hodnota peněz klesá. U dětského spoření proto sledujte, zda úrok pokrývá inflaci, a pokud ne, kombinujte ho s jiným nástrojem. U stavebního spoření zase platí, že čím kratší dobu spoříte, tím nižší je efekt státní podpory, takže se vyplatí vybírat smlouvu s delší vázaností, ale jen pokud vám nevadí peníze blokovat.
Založit dítěti spoření je jedním z nejpraktičtějších kroků, které můžete udělat. Než ale podepíšete cokoli, měli byste vědět, že dětské spoření a stavební spoření nejsou totéž. Dětské spoření je flexibilní účet s možností výběru, zatímco stavební spoření je účelově vázané na bydlení a má státní podporu. Rozhodněte se podle toho, na co chcete spořit: na vzdělání, první auto, nebo na budoucí bydlení.
Pokud už k stesku dojde, nikdy dítěti neslibujte, že ho vyzvednete dřív, pokud to není opravdu nutné. Tím jen posílíte jeho představu, že tábor je trest. Místo toho mu připomeňte, co má na táboře rádo – večerní táborák, výlet, nové kamarády. Mluvte s ním klidně a krátce, ptejte se na konkrétní věci, ne na pocity. Například: „Co jste dnes dělali u řeky? Kdo seděl vedle tebe při obědě?” Tím odvedete pozornost od smutku a nasměrujete ji k zážitkům.
U stavebního spoření je hlavní výhodou státní podpora, ale pozor: je podmíněna minimální dobou spoření a také tím, že naspořené prostředky použijete na bydlení. Než smlouvu podepíšete, zjistěte si, jaké jsou poplatky za uzavření, vedení a kdy můžete peníze vybrat bez ztráty zvýhodnění. Nezapomeňte, že pokud smlouvu ukončíte předčasně, přicházíte o část výnosů a možná i o státní příspěvek, který vám bude vrácen zúčtovaný.
Nejdůležitější je vydržet. Pokud dítě zvládne první dny bez útěku domů, získá obrovskou sebedůvěru. Za týden se na tábor těší a vy můžete být hrdí na to, že jste mu pomohli překonat překážku. Až se vrátí, nechte ho vyprávět, co zažilo, a pochvalte ho za odvahu. Tím mu dáte najevo, že stesk patří k životu a že ho umí zvládnout i bez vás.
Důležité je být vzorem. Dítě neposlouchá, co říkáte, ale sleduje, co děláte. Když se před ním zmiňujete o dluzích, impulzivních nákupech a nedostatku peněz, naučí se, že s penězi je jen stres. Mluvte o penězích přirozeně – o tom, že něco stojí, že se na něco šetří, že se srovnávají ceny. Zapojte dítě do běžných nákupů, ať porovná ceny v obchodě a vybere levnější variantu. Učení o penězích je tak každodenní činnost, ne jednorázová přednáška.
If you have any questions pertaining to the place and how to use číst dál, you can call us at the web-page.
