Jakmile teplota přesáhne 300 °C, začíná vlastní hoření. Těkavé látky (metan, metanol, kyselina octová) se uvolňují z povrchu a ve směsi se vzduchem shoří. Tato fáze je nejrychlejší a vytváří sytě žlutý plamen. V tuto chvíli je důležité zajistit dostatečný přísun kyslíku. Pokud přivřete klapku příliš brzy, hoření se zadusí, vznikne oxid uhelnatý a saze. Typická chyba: lidé přihořívají na „tlumení” hned po přiložení, ale správný postup je nechat plamen plně rozhořet a teprve poté regulovat přívod vzduchu. Ideální je mít v topeništi viditelný, stabilní plamen bez kouře – to je signál, že spalování probíhá správně.
Jak poznat, že problém je v komíně nebo v samotných kamnech? Pokud jste zkontrolovali vlhkost dřeva, správně rozdělali oheň a přikládáte menší dávky, ale kouř se stále valí do místnosti, je na čase prohlédnout komín. Zkuste na dně komínového průduchu hledat usazeniny – pokud na prst zůstává mastný černý povlak, jedná se o dehet, který výrazně zužuje průřez. V takovém případě nezbývá než objednat profesionální vymetení, případně použít chemické tablety na čištění komínů, které spalují usazeniny za vysokých teplot. Dbejte na pravidelnou revizi alespoň jednou ročně, ideálně před začátkem topné sezóny.
Když měkké dřevo selže: co dělat a jaké chybě se vyhnout Nejčastější chyba je použití vlhkého dřeva. Měkké dřevo sice hoří rychle, ale pokud má více než patnáct procent vlhkosti, místo plamene produkuje páru a dým. Před použitím si ho proto vždy proklepněte: suché dřevo zní jasně a zvonivě, vlhké spíše dutě. Další častý problém je příliš velké kusy. Když dáte do kamen celé poleno měkkého dřeva, oheň se kolem něj jen obtížně rozhoří. Vždy začínejte s malými kousky a postupně přidávejte větší.
Pokud jsou saze opravdu silné, opakujte postup dvakrát. Poprvé odstraňte hrubou vrstvu, podruhé dočistěte zbytky. Na zaschlé saze nepoužívejte ostré škrabky ani drátěnku, sklo se poškrábe a příště se na něj nečistoty chytají ještě víc. Místo toho sáhněte po staré novinové stránce – papír je jemný a dobře saje. Po octovém čištění sklo přeleštěte suchým hadříkem z mikrovlákna, abyste odstranili případné zbytky vlhkosti.
Při zakládání ohně používejte výhradně suché třísky a podpalovač bez chemických přísad, který neobsahuje ropné látky. Vyhněte se novinám s barevným potiskem, které při hoření uvolňují látky usazující se na stěnách komína. Správné rozdělání ohně by mělo probíhat odshora dolů – na dno kamen umístěte větší polena, na ně menší kusy a navrch podpal. Tento způsob zajistí rychlejší dosažení vysoké teploty, při které dochází k dokonalému spalování a minimum kouře. Pokud oheň stále kouří, zkontrolujte přívod vzduchu – primární i sekundární klapky musí být během rozhořívání plně otevřené.
Teplota plamene se pohybuje mezi 600 a 1200 °C, přičemž nejvyšší je v horní části plamene, kde dochází k dokonalému spalování s dostatkem kyslíku. Právě tady se rozhoduje, zda vznikne oxid uhličitý a voda (čisté spalování) nebo oxid uhelnatý a saze. To ovlivňuje nejen účinnost, ale i bezpečnost – oxid uhelnatý je jedovatý. Proto je nezbytné mít v místnosti detektor CO, zejména pokud kamna mají nízký tah. Další praktický tip: pravidelně kontrolujte stav těsnění u dvířek a čistěte popelník – ucpaný přívod vzduchu zvyšuje riziko nedokonalého hoření.
Stejně důležité je zkontrolovat těsnění dvířek kamen. Pokud je guma poškozená nebo se netěsní správně, do kamen se dostává nadměrné množství vzduchu, které narušuje řízené spalování a způsobuje kouř. Vyměňte těsnění včas – stačí to udělat jednou za tři až pět let. Dbejte také na to, aby kamna nebyla umístěna v příliš malém prostoru s nedostatečným přívodem čerstvého vzduchu. Ve starších domech s plastovými okny může docházet k podtlaku, který brání přirozenému tahu. V takovém případě otevřete při topení alespoň ventilaci v jiné místnosti, nebo instalujte speciální vzduchový ventil do zdi.
První fáze začíná ještě před viditelným plamenem. Při teplotě kolem 150–200 °C se ze dřeva uvolňuje voda a těkavé látky. Pokud je dřevo vlhké (čerstvě pokácené, s vlhkostí nad 20 %), část energie se spotřebuje na odpaření vody, a teplota v ohništi dlouho nestoupá. Proto je klíčové používat suché dřevo, které bylo skladované alespoň dva roky pod střechou. S vlhkým dřevem se plamen dříví, kouří a vzniká dehet, který zanáší komín. Praktická rada: palivové dřevo poznáte podle charakteristického zvuku – suché kusy při poklepání zvoní, vlhké vydávají tlumený zvuk.
If you enjoyed this post and you would like to receive additional info regarding Http://qa.Doujiju.com/ kindly browse through our own web site.
