Nejčastější chybou je skládat dřevo bezprostředně po pokácení a nechat ho v celých kmenech. Válce o průměru 30 cm a délce 2 metry schne vnitřní část i po roce klidně 30 % vlhkosti. Řešení je jednoduché: naštípat dřevo na menší polena hned po poražení, ideálně na tloušťku 8 až 12 cm. Tím zvětšíte povrch, kterým může voda unikat. Pokud na to nemáte čas, nechte kmeny na pár týdnů v lese, ale pak je naštípejte – jinak budete sušit o půl roku déle.
Dalším krokem je správné založení ohně. Většina lidí dává dřevo na dno a papír nahoru, což je přesně naopak. Správný postup: na rošt dejte podpalovač, kolem něj postavte dvě menší polena a na ně položte třetí napříč. Mezi kusy nechte vzduchové mezery. Zapalte podpalovač a nechte dvířka mírně pootevřená, dokud se dřevo dobře nerozhoří. Tím podpoříte primární přívod vzduchu a rychlé dosažení vysoké teploty ve spalovací komoře. Čím rychleji se kamna rozpálí, tím čistší je spalování a tím méně sazí se usadí na stěnách.
Proč je rychlost sušení stejně důležitá jako jeho délka Optimální doba sušení závisí na druhu dřeva. Měkké dřevo jako smrk nebo borovice schne výrazně rychleji než dub nebo buk. U smrku můžete při dobrém větrání dosáhnout vlhkosti kolem 20 % za 6 až 9 měsíců, pokud je dřevo naštípané na menší kusy. U tvrdého dřeva počítejte s minimálně 12 až 24 měsíci. Ale pozor, vlhkost není to jediné, co rozhoduje o tom, kdy začít topit. Podstatné je, aby dřevo neobsahovalo vodu v jádru, kam se vzduch nedostane.
Vlhké měkké dřevo nehoří, ale doutná. Místo tepla produkuje kouř a dehet, který se usazuje v komíně. Tím se snižuje tah kamen a vy potřebujete čím dál více dřeva na stejný výkon. Správně vysušené měkké dřevo by mělo mít obsah vlhkosti pod dvaceti procenty. Bez vlhkoměru to odhadnete tak, že rozštípnete poleno a vložíte třísku do ohně. Pokud praská a vydává suchý zvuk, je připravené. Pokud syčí a kouří, ještě počkejte.
Třetí zásadní chybou je ignorování stavu spalinových cest. Když se v komíně usadí vrstva sazí o tloušťce jen půl centimetru, snižuje tah a zvyšuje riziko vznícení. Čistěte kamna a komín pravidelně — minimálně jednou za topnou sezónu, ideálně dvakrát. K čištění použijte ocelový kartáč s dostatečně dlouhou násadou a projděte celou spalinovou cestu. Nezapomeňte také na popelník: pokud je přeplněný, brání proudění vzduchu a dochází k přehřívání roštu. Popel odstraňte, když dosahuje poloviny výšky popelníku.
Poslední a nejdůležitější bod se týká samotného podpalu. NIKDY nepoužívejte tekuté podpalovače, pokud nechcete, aby se vám oheň vymkl kontrole. Místo toho sáhněte po přírodních pomocnících, jako jsou suché větvičky, hobliny nebo kousky kůry. Dejte je na dno a teprve na ně položte měkké dřevo. Když oheň chytí, nechte ho hořet bez přikládání tak dlouho, dokud nevytvoří souvislou vrstvu žhavého uhlí. Teprve pak přidejte větší poleno tvrdého dřeva. Tímto postupem získáte stabilní oheň, který vám vydrží celý večer, a spotřebujete přitom minimum paliva.
Důležitý je také způsob skladování. Dřevo by mělo být na slunci a v průvanu, ale chráněné před deštěm. Pokud ho dáte do těsné kůlny bez proudění vzduchu, hrozí plíseň a hniloba. Ideální je otevřená konstrukce s mezerami mezi prkny, která umožní cirkulaci vzduchu. Dřevo neskládejte na zem – podložte ho paletou nebo dřevěnými hranoly, aby nečerpalo vlhkost z půdy. Vršek zakryjte střechou, ale boky nechte volné.
Jak poznat správně suché dřevo a proč vlhkost ničí celý proces Další častá chyba spočívá v tom, že lidé podceňují vlhkost. Měkké dřevo sice schne rychleji než tvrdé, ale i suchý smrk potřebuje čas. Pokud koupíte čerstvě nařezané dřevo a uložíte ho na jaře, do podzimu není připravené. Poznáte to podle hmotnosti a zvuku. Suché poleno při poklepání vydává čistý, zvonivý tón, kdežto vlhké zní dutě a tlumeně. Na řezu by se neměly objevovat žádné skvrny od vlhkosti a kůra by měla jít snadno oddělit.
Pokud dřevo sušíte příliš rychle, praská do hloubky a ztrácí výhřevnost. K tomu dochází, když je skladujete v extrémně suchém a horkém prostředí, třeba hned u kamen. Přirozené praskliny na koncích nejsou problém, ale když se trhliny objeví po celé délce polena, dřevo se předčasně drolí a hoří méně účinně. Optimální je sušit dřevo venku pod přístřeškem, kde se teplota mění pozvolna a vlhkost vzduchu kolísá.
Sušení dřeva na topení není jen o tom, že dřevo položíte na hromadu a počkáte. Většina lidí dělá zásadní chybu, že řeže dřevo na metrové polena a hned je skládá do kůlny. Ve skutečnosti rozhoduje nejen délka sušení, ale také to, kdy a jak dřevo naštípete, jak ho skladujete a jaká je okolní vlhkost. Pokud chcete, aby dřevo mělo pod 20 % vlhkosti, musíte se připravit na to, že to nebude otázka pár týdnů, ale spíše měsíců až dvou let.
If you have any inquiries pertaining to where and ways to make use of ProměNa Bytu, you could call us at our website.
