Jak správně kartáčovat, aby to kočku nebolelo Než sáhnete po kartáči, projeďte srst prsty, abyste našli případné chuchvalce. Začněte kartáčováním od hlavy směrem k ocasu, ale vždy po směru růstu srsti. Používejte kvalitní hřeben s dlouhými, zaoblenými hroty, který pronikne až k pokožce, ale neškrábe ji. U koček s hustou podsadou je vhodný kovový hřeben, který zachytí i odumřelé chlupy. Pracujte po menších částech – rozdělte srst na pramínky a pročesejte je jeden po druhém. Pokud narazíte na zacuchané místo, netahejte za něj násilím; podržte srst u kůže a jemně rozplétejte prsty nebo použijte rozčesávací sprej, který zklidní statickou elektřinu a usnadní rozplétání.
Běžnou chybou je kartáčovat pouze vrchní vrstvu srsti. Povrchová úprava sice vypadá upraveně, ale podsada zůstává slepená a vytváří se z ní plstnaté chuchvalce, které se časem ztvrdnou a přilnou ke kůži. Proto se vždy zaměřte na hloubkové pročesání. Důležité je také zvolit správný tvar kartáče: hřeben s otočnými hroty je šetrný, ale méně účinný na hustou srst; kartáč s jemnými drátky (tzv. slicker) je lepší pro rozčesávání, ale vyžaduje jemný tlak, aby nedošlo k podráždění pokožky. Pro kočky s velmi jemnou srstí se vyhněte ostrým hrotům – mohly by způsobit mikroporanění, která se zanítí.
Dlouhosrstá kočka je krásná, ale její srst vyžaduje pravidelnou péči. Bez ní se tvoří chuchvalce, které vedou k bolestivým zánětům kůže a zažívacím potížím. Kartáčování není jen o estetice – je to prevence zdravotních problémů. Ideální frekvence závisí na délce a hustotě srsti, ale obecně platí: česejte alespoň třikrát týdně, v období línání klidně denně. Pokud si nejste jistí, kdy začít, sledujte, zda se kočka nadměrně olizuje nebo zda v srsti nacházíte drobné smotky.
Pokud zvíře kartáček nesnese ani po týdnech tréninku, existují alternativy. Na trhu jsou enzymatické gely, které se nanášejí na zuby a dásně bez kartáčování, a jejich účinek spočívá v rozkladu zubního plaku. Dále můžete nabídnout žvýkací tyčinky, dentální pamlsky nebo hračky určené k čištění zubů. Důležité je vybírat je podle velikosti a způsobu žvýkání – příliš tvrdé materiály (například pravé kosti nebo parohy) mohou způsobit praskliny zubů. U koček často fungují kousky masa nebo ryby, které musí delší dobu trhat a žvýkat.
Typickou chybou je použít přepravku jen ve chvíli, kdy jdete k veterináři. Pokud kočka zažije přepravku poprvé až v okamžiku stresu, zafixuje si ji jako negativní podnět. Stejně problematické je nechávat kočku v přepravce delší dobu než nezbytně nutné – i když už si na ni zvykla, neměla by v ní trávit hodiny, pokud to není nutné. Důležité je také nemíchat přepravku s jinými stresovými situacemi, jako je hlasitá hudba, křik nebo přítomnost cizích zvířat. Všechny tréninky by měly probíhat v klidném prostředí a nejlépe ve chvíli, kdy je kočka spokojená a sytá.
Typickým projevem hladu je neklid, otáčení hlavičky, otevřená pusinka nebo hledací reflex. Pláč je až pozdní signál, kdy už je miminko zbytečně rozrušené. Pokud kojíte, nabízejte prs alespoň 8 až 12krát za 24 hodin. U umělé výživy připravte menší dávky přibližně každé 2–3 hodiny, ale vždy respektujte individuální potřebu dítěte. Důležité je nenechat novorozence spát déle než 4 hodiny bez jídla, zejména v noci.
Začněte tím, že přepravku necháte trvale přístupnou v klidné části bytu, nejlépe tam, kde kočka ráda odpočívá. Otevřete dvířka a vložte dovnitř měkkou deku nebo ručník, ideálně s pachy, které kočka zná. Pokud má přepravka odnímatelný vrchní díl, sundejte ho, ať se kočka může seznámit s prostorem bez pocitu uzavření. První dny nemusíte dělat nic dalšího – nechte kočku, ať si sama zjistí, že přepravka není nebezpečná.
Pokud vše proběhne správně, přepravka se stane pro kočku jakýmsi doupětem, kam se ráda uchýlí i bez vaší výzvy. Tento proces může trvat týden i déle, záleží na povaze kočky. Pamatujte, že každá kočka je jiná – některá přijme přepravku za pár dní, jiná potřebuje celý měsíc. Nespěchejte, nechte kočku, ať si určuje tempo, a vy jen vytvářejte pozitivní zážitky. Tak dosáhnete toho, že přepravka přestane být zdrojem stresu a stane se běžnou součástí života – bez boje, slz a zbytečného tlaku.
V prvních dnech po porodu je normální, že miminko hubne. Po pátém dni by se váha měla začít zvyšovat a do dvou týdnů by se měl vrátit k porodní hmotnosti. Pokud ne, poraďte se s pediatrem. Stejně tak sledujte známky dehydratace – propadlá fontanela, suché rty, tmavá moč. Tyto stavy vyžadují okamžitou konzultaci. Zároveň nezapomínejte, že každé dítě je jiné, a co platí pro jedno, nemusí platit pro druhé.
If you cherished this article and you also would like to get more info relating to Bbs.wj10001.Com please visit our web-page.
