Závěrem si zapamatujte, že kvalitní zabalení a manipulace prodlouží životnost matrace o několik let. Investujte čas do přípravy, a ne do řešení následků – poškozená matrace se nedá snadno opravit a nová stojí nemalé peníze. S těmito pravidly přežije matrace nejen stěhování, ale i případné nárazové uskladnění.
Místo klasické fólie použijte netkanou textilii (např. vatelín nebo balicí deku). Ta sice nechrání před vlhkostí, ale zato pohlcuje nárazy a nezpůsobuje kondenzaci. Pokud nechcete kupovat speciální textilie, můžete klidně použít staré čisté prostěradlo nebo bavlněné utěrky. Dřevo potřebuje dýchat – proto je vrstva textilu vždy lepší než jakýkoli plast.
Při nakládání do auta vždy matraci pokládejte na plocho, ne na hranu. Pokud to rozměry vozidla neumožňují, mírně ji prohněte do oblouku, ale nikdy ne skládejte do vícenásobných záhybů. Připevněte ji popruhy k bočnicím, aby se při jízdě neposouvala. Pozor také na ostré předměty v kufru – nářadí, lyže nebo jiné tvrdé věci mohou fólii protrhnout a poškodit potah. Ideální je naložit matraci jako poslední, aby byla na ničem tvrdém.
Při balení celých kusů postupujte tak, že textilii přiložíte na povrch a přichytíte ji samolepicí páskou – ale nikdy ne přímo na lak. Papírová nebo textilní páska zanechává na laku stopy, které se dají odstranit ředidlem, ale to zbytečně poškozuje vrchní vrstvu. Používejte raději nebojové gumové pásky nebo provázek, který utáhnete bez tlaku. A pozor: nikdy nelepte pásku přes plochy, které mají být vidět.
Častou chybou je přenášení matrace pouze za úchyty na bocích – ty jsou určeny pouze pro manipulaci, ne pro zvedání celé váhy. Matraci vždy zvedejte oběma rukama ze spodní i horní strany, nejlépe ve dvou lidech. Při stěhování také nezapomeňte na ochranu schodišť a rohů – fólie sice pomůže, ale tření o hrany může i tak povrch poškodit. V takovém případě přidejte další vrstvu kartonu.
Stěhování dřevěného nábytku není jen o zvedání těžkých kusů. Nejčastější škody nevznikají při přepravě, ale při samotném balení – konkrétně při použití nevhodné fólie. Pokud obalíte leštěnou skříň nebo stůl obyčejnou stretch fólií, která se používa na palety, může dojít k nevratnému poškození povrchu. Fólie totiž nepropouští vzduch, a pokud pod ni zůstane byť jen kapka vlhkosti, vytvoří se na laku bílé skvrny nebo mapa.
Při balení myslete na to, že nejzranitelnější jsou plastové části a páčky ovládání sklonu. Pokud máte originální krabici, použijte ji. Nezdá se to, ale síla kartonu a tvarované vložky jsou ideální. Vlastní balení začněte zabalením sedáku do pevné fólie, poté každou část zvlášť obalte bublinkovou fólií a uložte do krabice. Mezi jednotlivé díly dejte recyklovaný papír, aby nedocházelo k otěru. Kolečka a šrouby vložte do igelitového sáčku a přilepte páskou k sedáku – nepřijdou tak o ně.
Zeštíhlete a zpevněte každý kus zvlášť Základní pravidlo: každou poličku nebo lištu balte samostatně. Nikdy nedávejte dvě na sebe bez proložení. I když se to zdá jako úspora materiálu, při otřesech do sebe narazí a vzniknou škrábance. Omotejte každý kus bublinkovou fólií tak, aby byla alespoň dvě vrstvy, a okraje zalepte páskou. Pak přidejte vrstvu lepenky – ideálně z rozřezané kartonové krabice. Tato tvrdá vrstva chrání před nárazy, které by měkkou fólii lehce prodrtily. Celý balík zajistěte stretch fólií, která drží tvar a zabraňuje posunu.
Když se stěhujete nebo posíláte nábytek, poličky a lišty bývají tím nejzranitelnějším zbožím. Dlouhé, štíhlé a často z křehkého materiálu – stačí jeden špatný náraz a máte po práci. Přitom správné zabalení není žádná věda, pokud víte, na co se zaměřit. Nejde jen o folii a lepenku; rozhoduje způsob vrstvení, výběr obalů a to, jak jednotlivé kusy zafixujete uvnitř krabice.
Nakonec si rozmyslete, kam krabici s poličkami umístíte. Ideální je suché a chladné prostředí, tedy ne přímo u topení nebo na slunci. Vlhkost by mohla nabobtnat dřevo a poličky by se zkroutily. Až balíček dorazí na místo, nechte ho před vybalením dvě hodiny aklimatizovat – předejdete tím praskání materiálu. Rozbalení provádějte opatrně, nejlépe řezákem, ale s mírným tlakem, abyste nepoškodili povrch. Když budete postupovat podle těchto zásad, vaše poličky a lišty dorazí v pořádku a vy si ušetříte nervy i peníze za opravy.
Automatické linky, zejména ty s kartáči, jsou častým zdrojem mikroškrábanců. Nečistoty z předchozích vozů se usazují na kartáčích a při mytí pak působí jako brusný papír. Pokud už linku používáte, vybírejte bezkontaktní varianty, které pracují pouze s vodou a chemií. I tak ale počítejte s tím, že silně znečištěný lak nemusí být dokonale čistý a na laku zůstane tenký film nečistot, který časem zmatní. Nevýhodou je také nemožnost ošetřit detaily, jako jsou spáry nebo kola.
Here is more in regards to úložNé prostory v malém bytě take a look at our page.
