Na co si dát pozor při prvním sestupu kaňonem První pravidlo zní: vždy jděte s průvodcem. Skalní terén je nepředvídatelný a i zkušený turista může snadno chybovat. Průvodce nejen zná trasu, ale také umí posoudit aktuální stav vody a počasí. Kaňon se totiž může během pár minut změnit z poklidné říčky v divokou vodu, pokud začne pršet v horách. Proto se předem informujte na předpověď a nikdy nevstupujte do kaňonu, pokud hrozí bouřky.
Canyoning je jednou z nejintenzivnějších letních aktivit, které můžete vyzkoušet. Než se ale necháte unést představou skákání do tyrkysových tůní, je důležité vědět, co vás skutečně čeká. Nejde jen o sestup korytem řeky – jde o kombinaci lezení, skákání, plavání a klouzání po skalních skluzech. Pro začátečníka může být překvapením, že první výprava není o výkonu, ale o zvládnutí techniky a překonání vlastních hranic.
Základní technika začíná u sedu a držení pádla. Sedněte si na nafukovací val, nohy opřete o dno lodi a kolena mírně pokrčte. Pádlo držte jednou rukou za hlavici a druhou asi třicet centimetrů pod ní, přičemž lopatka musí být natočená tak, aby se její plocha postavila kolmo ke směru jízdy. Typická chyba začátečníků je pádlovat pouze rukama – správný záběr vychází z rotace trupu, ne z ohýbání loktů. Představte si, že chcete břichem dosáhnout na lopatku.
Pamatujte, že bezpečnost při slaňování není o kuráži, ale o disciplíně. Vždy si ověřte, že vaše kotva je skutečně pevná, a to i v případě, že jste na místě, kde slaňovali jiní. Nechte si čas na kontrolu, protože ukvapenost je tvůj největší nepřítel. Pokud si nejste jistí uzlem nebo kotvou, raději slanění přerušte a najděte alternativní způsob sestupu – ostuda je lepší než úraz.
Co si tedy sbalit? Kromě neoprenu budete potřebovat přilbu, sedací úvazek a pevné boty do vody – ideálně speciální canyoningové boty s dobrou přilnavostí. Rukavice jsou také užitečné, protože skály bývají ostré a kluzké. Všechno si ale nemusíte kupovat hned napoprvé. Většina půjčoven základní vybavení nabízí, takže se soustřeďte spíše na to, co si vezmete sami: rychleschnoucí oblečení pod neopren, dostatek pitné vody a malou energeticky bohatou svačinu. Oceníte i suchý vak na mobil nebo doklady, ale nezapomeňte, že uvnitř kaňonu nebývá signál.
A na závěr to nejdůležitější: nechte doma strach z neznáma a vychutnejte si to. Canyoning je o důvěře k sobě samému i k ostatním. Jakmile zvládnete první skok, přestanete se bát a začnete si užívat krásu míst, kam se běžný turista nedostane. Po dokončení sestupu budete unavení, ale plní zážitků, na které budete vzpomínat celý rok. Stačí se jen dobře připravit a respektovat přírodu.
Typická chyba je vstupovat do proudu tam, kde je voda nejvíc rozbouřená, protože to vypadá „akčně”. Jenže divoká voda není o adrenalinu, ale o kontrole. Pokud si nejste jistí, začněte na klidnější části řeky a teprve poté se přesouvejte do dynamičtějších míst. Další častá chyba je vstupovat sám – na divoké vodě byste nikdy neměli být sami, vždy mějte parťáka na břehu, který vás vidí a může v případě potřeby zavolat pomoc. Před vstupem si také vždy zkontrolujte, zda nemáte volné tkaničky, řemínky nebo jiné části oblečení, které by se mohly zachytit o překážku.
Canyoning je pohyb v prostředí, kde se kombinuje lezení, slaňování, skákání a plavání. Klíčem k bezpečnosti je pochopení jištění, které se zásadně liší od běžného horolezectví. Zatímco na skále jistíš spolulezce přes stanoviště, v kaňonu jistíš primárně sám sebe a celou skupinu proti pohybu vody. Základní pravidlo zní: každý účastník musí být neustále připoután k lanu, a to i při chůzi po suchém korytě – stačí jeden krok na kluzkém kameni a voda tě strhne.
Základním předpokladem je fyzická připravenost. Nemusíte být vrcholový sportovec, ale určitá kondice se hodí. Canyoning zahrnuje i výstupy po skalách, které vyžadují sílu v rukou a nohou. Dobré je také zvládnout plavání v tekoucí vodě, i když v některých soutěskách vás čeká spíše brodění. Nejdůležitější je ale odolnost vůči chladu. Voda v kaňonu mívá jen několik stupňů, i když venku panuje třicetistupňové horko. Proto si nezapomeňte přibalit neopren, který vám zajistí tepelný komfort.
Druhým častým jevem je jištění přes takzvaný „belay” zespodu. To se používá v místech, kde hrozí, že slaňující ztratí kontrolu nad lanem – typicky při vodopádu. Jistící stojí pod slaňujícím a drží lano, které vede od slaňovacího prostředku k dalšímu jisticímu bodu. Pokud slaňující pustí lano z ruky, jistící lano zachytí a zabrzdí. Vyžaduje to ale cvik: musíš držet lano vždy v rukavici, protože mokré lano klouže a může popálit. Chybou je stát přímo pod padající vodou – voda tě oslepí a lano vytrhne z ruky.
When you loved this article and you would like to receive details with regards to Rady Pro Rekonstrukci generously visit the web-page.
