Základem je mít připravený plán, ale zároveň být flexibilní. Zdraví matky a dítěte je vždy na prvním místě, a pokud lékař doporučí císařský řez, neberte to jako osobní prohru. Současně platí, že přirozený porod není „nuda” – je to aktivní proces, který vyžaduje vaši účast a rozhodování za pochodu. Připravte si seznam otázek pro vašeho gynekologa týkající se rizik, rekonvalescence a péče o novorozence, a to pro obě cesty. Jen tak se můžete rozhodnout s čistou hlavou, bez tlaku okolí a s vědomím, že jste udělala maximum pro to, abyste se cítila bezpečně.
Základem je pravidelný rytmus jídel. Nabízejte jídlo ve stejnou dobu, ideálně pětkrát denně – tři hlavní jídla a dvě svačiny. Mezi nimi nedávejte dítěti nic kalorického, ani džusy nebo slazené čaje. Hlady je přirozený spouštěč chuti k jídlu. Pokud dítě u jídla pouze sedí a jídlo ignoruje, po dvaceti minutách talíř klidně odneste bez komentáře. Nebojte se, že vyhladoví – zdravé dítě si řekne. Typickou chybou je neustálé nabízení jídla mezi hlavními chody, což vede k tomu, že dítě nikdy nemá skutečný hlad.
Záchvat vzteku na veřejnosti je okamžik, kdy se rodič ocitá pod tlakem nejen vlastního dítěte, ale i pohledů kolemjdoucích. Zkuste si nejdřív ujasnit, že nejde o selhání vaší výchovy, ale o běžnou vývojovou fázi. Dítě se učí zvládat emoce, a to nejde bez chyb. Vaším úkolem není záchvat okamžitě zastavit, ale zvládnout ho tak, aby se situace nevyhrotila a dítě se postupně naučilo samo se uklidnit.
Další skvělou technikou je malování houbičkou na nádobí. Houbičku nastříhejte na menší kousky, které se dítěti dobře drží. Namočte je do barvy a tupujte na papír – vznikají jemné, strukturované plochy. Dítě tak zjistí, že barva nemusí být nanášena tahy, ale může být „ťukaná”. Tato technika je vhodná pro malé děti, protože nevyžaduje přesnost a podporuje uvolněný pohyb ruky. Typická chyba? Příliš mnoho barvy na houbičce – papír se nasákne a trhá se. Stačí houbičku lehce otřít o okraj misky.
Při malování prstovými barvami mějte na paměti bezpečnost. Vyberte barvy, které jsou určené pro děti a snadno se smývají. Vždy zkontrolujte, zda dítě netáhne ruce do pusy – pokud ano, zvolte techniku s houbičkou nebo štětcem, které se nedrží v dlani. Učte dítě, že barva se nesmí jíst, ale netrestejte ho za to, že si olízne prst. Místo toho mu nabídněte pití a přesměrujte jeho pozornost na další otisk. Tím se vyhnete stresu a dítě si zachová radost z objevování.
Nezapomínejte na atmosféru u stolu. Vypněte televizi, odložte telefony a věnujte se jídlu. Mluvte o tom, co jíte, jak to chutná, odkud to pochází. Dítě, které se u jídla cítí dobře, má přirozeně větší chuť. Naopak křik, vyhrožování a neustálé komentáře typu „jez, nebo nebudeš mít dezert” vyvolávají stres. Stres blokuje trávení i chuť k jídlu. Pokud dítě odmítá, nechte to být. Nechte ho odnést si talíř a vrátit se ke stolu, až bude mít hlad. Není ostuda, když dítě občas vyhladoví – jeden den bez pořádného jídla nic nezpůsobí.
Nejdůležitější je vaše vlastní klidná hlava. Dýchejte pomalu, počítejte do deseti, zařaďte zpátečku. To, co si myslí ostatní lidé, ve skutečnosti neovlivní vaše dítě ani jeho vývoj. Když vy zvládnete vlastní reakci, dítě se to od vás učí. Po skončení záchvatu se k dítěti přitulte a řekněte, že ho máte rádi. Ne proto, že se uklidnilo, ale protože je vaše. Tím posilujete důvěru, která příště pomůže záchvatu předejít.
Dítě by mělo jíst stejné jídlo jako zbytek rodiny. Pokud mu vaříte zvlášť, posilujete jeho výjimečnost a ono se naučí, že může vybírat. Vyzkoušejte takzvané „předkrmové menu”: na talíř dejte malé porce z více jídel – tři kopečky bramborové kaše, dvě kolečka okurky, kousek pečeného masa. Malé porce nezahlcují a dítě si může vybrat, co ho láká. Vyhněte se ale tomu, abyste mu dovolili jíst pouze přílohu a maso odmítnout. Ideální je nechat dítě, aby si samo řeklo, co chce, ale v rámci toho, co je na stole.
Typickou chybou je slibovat odměnu za to, že přestane. „Když přestaneš, koupíme ti bonbón” je sice rychlé řešení, ale učí dítě, že vztek je cesta k výhodám. Místo toho odveďte pozornost něčím neutrálním — „Podívej, támhle je kočárek s miminkem” nebo „Pomůžeš mi vybrat jablka?”. Pozornost malého dítěte se dá snadno přesměrovat, ale jen pokud to uděláte dřív, než se záchvat plně rozjede.
Když se blíží termín tábora, rodiče obvykle začnou přemýšlet, co všechno musí dítě dostat do kufru. Častou chybou je balení bez ohledu na délku pobytu – výsledkem jsou buď přeplněné tašky, nebo naopak chybějící nezbytnosti. Množství oblečení, hygienických potřeb i léků se liší podle toho, jestli tábor trvá týden, dva týdny nebo celý měsíc. Klíčem je připravit sezoně i délce odpovídající výbavu, která nezatíží ani dítě, ani vás při odvozu.
If you treasured this article so you would like to acquire more info relating to informace i implore you to visit our own webpage.
