Prevence je vždy lepší než léčba. Pravidelné mytí rukou, dostatečný spánek, vyvážená strava s vitamíny a pobyt na čerstvém vzduchu posílí imunitu. Pokud je dítě nachlazené, nechte ho doma, a to nejen kvůli ostatním, ale i kvůli jeho rychlejšímu zotavení. Domácí péče není o zázračných bylinkách, ale o trpělivém pozorování, šetrných metodách a včasném rozhodnutí, kdy je nutná odborná pomoc. Dětský organismus se s většinou běžných virů dokáže vypořádat sám – stačí mu k tomu vytvořit vhodné podmínky.
Největším nepřítelem dětské rýmy je suchý vzduch. Vytápěné pokoje způsobují vysychání nosní sliznice, hlen houstne a dítě se dusí. Řešení spočívá v jednoduchých krocích: zvlhčujte vzduch odpařovačem nebo mokrým ručníkem na topení, pravidelně větrejte. rady pro rekonstrukci uvolnění nosu používejte fyziologický roztok a odsávačku, u větších dětí pak naučte správné smrkání – vždy jednou dírkou, nikdy oběma najednou, aby se hlen nedostal do Eustachovy trubice. Vyhněte se nosním kapkám s obsahem dekongestiv, pokud nejsou výslovně doporučeny lékařem; jejich dlouhodobé užívání může sliznici trvale poškodit.
Na co se zaměřit při výběru a jaké chyby vás mohou stát hodně sil Hmotnost kočárku není jen číslo v katalogu. Pokud bydlíte v paneláku bez výtahu, každý kilogram navíc poznáte při každém vynášení do schodů. Lehké konstrukce bývají skladné, ale často mají menší kola a horší odpružení. Těžší kočárky zase oceníte v terénu, ale zaskočí vás při manipulaci. Ideální je najít rovnováhu mezi hmotností a stabilitou. Srovnejte si, kolik času strávíte přenášením kočárku a kolik ho budete tlačit po nerovném povrchu. Nechte si poradit od zkušených rodičů, ale rozhodujte se podle svých podmínek.
Když rodiče chtějí děti odtrhnout od obrazovek, často začnou poučovat. Zákazy a časové limity ale fungují jen do chvíle, než se dítě naučí je obcházet. Mnohem silnější nástroj je vlastní příklad. Nejde o to, abyste se stali digitálními askety. Jde o to, abyste dětem ukázali, že telefon, tablet a televize jsou nástroje, ne pánové domu. A právě to se dá naučit jen tím, co děláte vy.
Důležité je také sledovat varovné signály, které vyžadují okamžitou lékařskou pomoc. Patří sem dušnost, sípání, neschopnost pít či polykat, kašel s krví, vykašlávání zeleného hlenu s horečkou, nebo pokud dítě jeví známky dehydratace (suché pleny, propadlá fontanela u kojenců, pláč bez slz). U kojenců do tří měsíců je jakýkoliv kašel nebo rýma důvodem k vyšetření, protože jejich dýchací cesty jsou úzké a stav se může rychle zhoršit.
Vytvořte z běžných předmětů překážkovou dráhu Ideální start je překážková dráha v obýváku. Použijte polštáře, židle, provaz nebo igelitové tašky naplněné novinami. Dítě musí prolézat pod stolem, přeskočit polštář nebo přejít po čáře z lepicí pásky. Nechte ho, ať si dráhu samo postaví – to zabaví dvojnásob. Pozor na ostré hrany a kluzké podlahy, proto dráhu umístěte na koberec nebo gymnastickou podložku. Klíčové je zapojit dítě do přípravy, jinak ho aktivita rychle omrzí. Častá chyba: rodič postaví vše sám a dítě jen plní příkazy. Místo toho se ptejte: „Kam dáme židli? Co bude těžší přejít?”
Poslední aktivita je kreslení na velký papír. Rozbalte balicí papír nebo starý plakát a položte na zem. Dítě může kreslit celým tělem – prsty, loktem, dokonce i nohou, pokud máte barvy, které se snadno smývají. Pro starší děti zkuste hru „obkresli svůj stín”: jedno dítě svítí baterkou na druhé a fixou obkreslí na papír. Dávejte pozor na fixy, aby neskončily na stěnách nebo nábytku – používejte výhradně omyvatelné a starší děti učte, že kreslíme jen na papír. Tato aktivita rozvíjí představivost a zabaví na dlouhé minuty, aniž by cokoliv stála.
Když už jsou děti z pohybu unavené, zkuste tichou hru s předměty. Dejte dítěti misku, lžíci a sušené těstoviny nebo čočku. Má za úkol přemístit těstoviny do jiné nádoby pomocí lžíce, aniž by je vysypalo. Pro starší děti přidejte pinzetu nebo kolíček na prádlo – to trénuje jemnou motoriku. Nebezpečí: malé děti si mohou dát těstoviny do úst nebo nosu, proto dohlížejte. Místo těstovin můžete použít větší knoflíky nebo korálky, ale jen pro děti nad tři roky.
Základem je společné čtení, ale důležité je, jak na to. Nečtěte mechanicky, ale komentujte děj, měňte hlas podle postav a nechte dítě, aby občas převzalo roli vypravěče. U batolat fungují leporela s výraznými obrázky, u předškoláků příběhy s jasnou zápletkou. U starších dětí se ptejte: „Co myslíš, že se stane dál? Proč to postava udělala?” Tím podporujete předvídání a dedukci, které jsou pro čtení klíčové.
If you adored this article and also you would like to collect more info with regards to discuss please visit our web-site.
