Co skutečně dělá Bábu výjimečnou Na rozdíl od Hradčan nebo Malé Strany, kde historická zástavba vznikala po staletí, Baba je jednorázový urbanistický celek navržený na zelené louce. Tady nehledejte středověké uličky ani barokní paláce. Síla spočívá v tom, že se celá čtvrť postavila během necelých tří let na začátku třicátých let a dodnes si zachovala jednotný charakter. Tato koncentrace funkcionalistických staveb na jednom místě je v Evropě ojedinělá, proto je od roku 2000 památkově chráněná. Při procházce si všímejte, jak se domy liší v detailech, ale drží společnou řeč – ploché střechy, bílé fasády, velká okna a důraz na slunce a vzduch.
Schody si zaslouží zvláštní pozornost, protože jejich konstrukce prozrazuje stáří. Staré schody bývají nepravidelné – různě vysoké stupně, hrubě opracované hrany, mezery vyplněné drobnými kamínky. Typický je také „schodový práh”: poslední stupeň bývá vyšší a širší, aby sloužil jako nástupní plocha před dveřmi. U vchodu do sklepa nebo chléva se schody zužují. Když narazíte na schodiště, které má všechny stupně stejně vysoké a přesně řezané, jde téměř jistě o novodobou úpravu, třeba lesní cestu z minulého století. Skutečné staré schody poznáte i podle opotřebení – prostředek stupně bývá vyleštěný do běla, protože po něm chodili lidé celá desetiletí.
Pokud vás téma zaujme, zkuste si vyhradit jedno odpoledne na procházku bez cíle. Nejdřív si ale nastudujte základní mapy historického vývoje města – jsou volně dostupné v knihovně nebo v informačních centrech. Poté vyrazte do ulic a ověřte si je na vlastní oči. Nezapomeňte si vzít foťák, ale nesnažte se zachytit vše. Lepší je vybrat si tři místa a prozkoumat je do detailu. Za hodinu tak objevíte víc než celodenní běhání po památkách. Až příště půjdete kolem Národního divadla, zkuste se podívat na dlažbu před vchodem – možná tam najdete stopu, kterou jste dosud přehlíželi.
Při průzkumu si všímejte i souvislostí s vodou. Zaniklé usedlosti potřebovaly zdroj pitné vody, a tak cesty často mířily k prameni nebo studánce. Kolem těchto míst se dochovaly i jiné stopy – kamenné žlaby, kovové skoby ve skalách pro upevnění okovů, nebo vysekané stupně přímo do břehu potoka. Pokud najdete cestu, která vede k vodě a zároveň k zarovnané terase, je to velmi silný důkaz. Typickou chybou bývá zaměnit starou cestu za stezku pro dobytek. Dobytčí stezky jsou širší, mají rozježděné okraje a vedou po hřebenech, kdežto cesty k usedlostem preferují údolí a mírné svahy.
Když se řekne funkcionalistická architektura v Praze, většinou padne jméno vily Tugendhat nebo Müllerova vila. Dejvická kolonie Baba se ale drží stranou velkých turistických proudů, a přitom nabízí mnohem živější obraz moderního bydlení. Na rozdíl od osamocených vil zde uvidíte celou čtvrť, která vznikla jako experimentální projekt družstva a dodnes funguje jako funkční obytná lokalita. Než se sem vypravíte, stojí za to vědět, jak se v ní pohybovat, co si všímat a čemu se vyhnout.
Rozhodně se nevyhýbejte ani tomu, co dnes vypadá jako nevzhledné dodatky. Řada domů prošla renovacemi, a právě ty nejstarší úpravy ze sedmdesátých a osmdesátých let ukazují, jak se památková péče měnila. Místo zklamání z toho, že něco nesedí, si všímejte, co se povedlo zachovat a co se naopak ztratilo. Tím získáte reálnější pohled na to, co funkcionalismus skutečně znamená – ne ideální představa, ale živá architektura, která se musí vyrovnávat s každodenním životem. A právě tenhle rozpor dělá z Báby mnohem zajímavější cíl než dokonale zrestaurované muzejní vily.
Stačí sejít z hlavní turistické trasy do lesa a narazíte na kamenné stupně, které nikam nevedou, nebo na mělké rýhy v terénu, jež se ztrácejí v houští. Tyto stopy často znamenají jediné: kdysi tady stála usedlost. Klíčem k jejímu nalezení není hledání základů, ale čtení starých cest a schodišť, která k ní vedly. Jak na to, aby se z vašeho pozorování nestala jen romantická procházka?
Při rekonstrukci takového paláce se vyplatí postupovat obezřetně. Nejprve zdokumentujte každou vrstvu omítky, kterou sundáváte, a nechte si poradit od památkáře. Typickou chybou je odstranění mladších štuků, pod nimiž se objeví původní renesanční sgrafito. To je cenné, ale pokud je poničené, je lepší ho konzervovat, než ho nechat úplně sešít. Stejně tak nezakrývejte původní kamenné ostění novými špaletami – místo toho je očistěte a nechte vyniknout.
Kde hledat stopy původní podoby Prohlédněte si ostění dveří a oken. Renesance miluje tvar sedlového nebo půlkruhového záklenku, často s profilovaným kamenickým článkem. Pokud jsou rámy symetrické, z kamene a bez zdobných štuků, jde pravděpodobně o původní prvek. Pozdější přestavby vsazovaly dveře nižší, obíhaly je šambránami a přidávaly nadsvětlíky. Všímejte si také podlah: renesanční paláce měly terakotové dlaždice nebo kamenné desky, mladší vrstvy přidávaly parkety.
In the event you adored this article and you wish to be given more information about Justbookmark.Win generously check out our own website.
