Pracujte se dvěma rovinami: co je doložené a co je interpretace. Doložené je, že gól padl, že rozhodčí jej uznal a že argentinský tým nakonec zvítězil. Interpretace je, jaký podíl na tom měla úmyslnost, jaký tlak byl na rozhodčího a co z toho plyne pro fotbalová pravidla. Když tyto vrstvy smícháte, vzniká text, který zní silně, ale je zranitelný. U každého tvrzení si položte otázku: odkud to vím a lze to doložit nezávisle?
Kopačky: tvar nohy je důležitější než barva Kopačky se vybírají podle typu povrchu a podle šířky chodidla. Na tvrdém přírodním trávníku používej pevné kolíky, na umělé trávě kratší a hustší kolíky nebo speciální podrážku pro umělý povrch. Na suchém a tvrdém hřišti se hodí nižší počet kolíků, na měkkém a rozbahněném vyšší. Zkus kopačky vždy na konci dne, kdy má noha přirozeně větší objem, a nech si v nich asi půl centimetru místa před prsty. Příliš těsné kopačky způsobují otlaky a modřiny na nehtech, příliš volné vedou k puchýřům a nestabilitě kotníku. Nikdy nekupuj kopačky s tím, že se „roztáhnou” – kůže se mírně poddá, ale tvar se nezmění.
U voleje platí, že méně je více. Mnoho hráčů se snaží do míče opřít celým tělem, ztratí rovnováhu a míč pošlou vysoko nad branku. Začněte tím, že si před střelou zkrátíte krok a mírně pokrčíte koleno stojné nohy. Tělo nakloňte mírně dopředu, ale neprohýbejte se v pase. Oko držte na míči až do okamžiku kontaktu. Střelecká noha se švihá z kolena, ne z kyčle, a nárt se protáhne do směru letu. Kontaktní plocha je nárt, nikdy špička – ta posílá míč nekontrolovatelně vzhůru.
Pro oba způsoby zakončení platí, že rozhoduje opakování. Bez něj se technika neuloží do svalové paměti a v zápase převládne panika. Stačí dvacet minut třikrát týdně, kdy střídáte volej pravou, levou a hlavičku po centru. Sledujte přitom, kam míč letí, a podle toho upravujte postavení těla. Pokud míč opakovaně přelétá branku, nechte koleno výš a trup níž. Pokud ho posíláte vedle, zpomalte švih a soustřeďte se na kontakt. Technika se nezlepší silou, ale přesností pohybu.
Co rozhoduje u rohových kopů a přímých kopů U rohového kopu platí, že míč musí mít razanci i přesnost zároveň. Přehnaná síla znamená, že míč přeletí celé vápno. Naopak pomalý centr obránci snadno odhlavičkují. Exekutor by měl mít dvě varianty: ostrý centr na přední tyč a stažený míč na penaltu. Útočníci se rozestavují do bloku — jeden sbíhá na přední tyč, druhý na zadní, třetí zůstává na hranici vápna pro odražené míče. Nejčastější chyba je, že všichni běží na stejné místo a nikdo nekryje prostor před brankářem.
Typická chyba je výstup v nesprávný moment. Obránci vyběhnou příliš brzy, útočník si toho všimne a zůstane stát. Nebo naopak vyběhnou pozdě a útočník se dostane do souboje jeden na jednoho. Další častá chyba je příliš vysoká obranná linie bez tlaku na míč. Pokud soupeř může přihrávat klidně a přesně, past nefunguje, protože má dost času poslat míč za obranu. Bez aktivního presinku ve středu hřiště je ofsajdová past jen riskantní sázka.
U voleje je klíčové čtení letu míče. Rozhodněte se brzy, zda budete střílet přímo, nebo si míč zpracujete. Pokud míč letí proti vám a vy ho trefíte v nejvyšším bodě, získáte největší kontrolu. Naopak střela na padající míč je nejtěžší a často končí nad brankou. Trénujte proto opakovaně přihrávky do vzduchu a střelbu z prvního kontaktu. Začněte na krátkou vzdálenost, teprve potom prodlužujte.
Vhazování se podceňuje. Pokud vhazující nemá dlouhý aut, nemá smysl házet míč do vápna. Lepší je rychlá rozehrávka na nejbližšího spoluhráče a okamžitý postup do útoku. U vlastní branky platí: nikdy nevhazovat do rizika, raději míč poslat po zemi do bezpečného prostoru. U penalt platí jednoduché pravidlo — rozhodnout se před rozběhem a neměnit směr.
Jak past funguje v praxi Rozhodující je okamžik přihrávky, ne okamžik, kdy míč k útočníkovi dorazí. Jakmile noha přihrávače změní směr míče, obránci musí vyrazit kupředu jako jeden muž. Pokud jeden zůstane o krok pozadu, drží soupeře v platné pozici a past se rozpadne. Proto se při nácviku používá metronom nebo hlasový povel: všichni vystupují ve stejné desetiny sekundy. Bez toho je celá taktika jen hromadný úprk, který soupeř snadno přečte.
Základem je čistá komunikační osa mezi brankářem a stopery. Brankář vidí celé hřiště, a proto jako jediný dokáže včas zakřičet pokyn k výstupu. Obránci zase musí sledovat nejen míč, ale i postavení útočníků periferním viděním. Jakmile začnou otáčet hlavu za každým náznakem přihrávky, ztrácejí přehled o vlastní linii a vznikají mezery, které soupeř okamžitě trestá.
If you have any thoughts regarding exactly where and how to use http://quanbixuetang.com/home.php?mod=space&Uid=333808, you can contact us at our page.
