Důležité je i to, jak destičky vypadají, nejen kolik mají milimetrů. Praskliny, odlupování materiálu od nosné desky, mastnota nebo rezavé okraje znamenají výměnu bez ohledu na tloušťku. Stejně tak když destička sedí ve vodítkách nakřivo nebo se nevrací, je potřeba vyčistit a namazat vodicí čepy speciálním tukem na brzdy — ne obyčejnou vazelínou, která se v horku rozteče a zateče na třecí plochu.
Zimní nafta se prodává od podzimu a má nižší bod filtrovatelnosti, ale ani ta nemusí stačit při náhlém poklesu teplot o dvacet stupňů. Do nádrže přidejte aditivum proti srážení parafínu, které vosk udrží v rozpuštěné formě. Nepřidávejte ho do téměř plné nádrže – nejprve ho nalijte do prázdné nádrže a potom teprve čerpejte naftu, aby se pořádně promíchalo. Pozor na univerzální „zázračné” přípravky do benzinu i nafty; do naftového motoru patří jen aditivum určené pro vznětové motory.
Barva kapaliny prozradí stav soustavy. Červená, modrá, zelená nebo růžová je v pořádku, pokud je čirá. Zakalená, hnědá nebo s černými usazeninami znamená, že kapalina zestárla nebo se dostal olej do vody. Olejová emulze na víčku nebo v nádržce ukazuje na prasklé těsnění pod hlavou. Kapalina se mění podle specifikace výrobce, obvykle po několika letech nebo po určitém počtu kilometrů, i když hladina drží. Zkontrolujte také hadice a spoje, zda nejsou mokré, zpuchřelé nebo s bílými krustami zaschlé kapaliny.
Jak správně postupovat při měření Měřte vždy za studena, ideálně ráno před první jízdou. Pokud to nejde, zapamatujte si jednoduché pravidlo: z teplého tlaku odečtěte přibližně deset procent a dostanete orientační studenou hodnotu. Například naměříte-li po jízdě 2,4 baru, studený tlak je kolem 2,2 baru. Přesnější je ale prostě počkat, až kola vychladnou. Měřič tlaku mějte vlastní a občas ho zkontrolujte proti jinému – levné přístroje mohou ukazovat o dvě desetiny vedle.
Nejčastější chyba je čistit za horka. Na rozpáleném plastu prostředek zasychá a zanechává šmouhy, které se špatně odstranňují. Druhá chyba je příliš mnoho vody a třetí je přeskočení interiéru střechy – ta se špiní od rukou a vlasů stejně jako sedadla. Nakonec vyvětrejte a zkontrolujte, že nikde nezůstala vlhká místa. Pravidelnost jednou za měsíc zabere méně času než jednorázové velké gruntování dvakrát ročně.
Výrobce vozu udává předepsaný tlak vždy pro studené pneumatiky. To je jediná směrodatná hodnota, kterou najdete na štítku ve dveřích řidiče, v krytu palivové nádrže nebo v manuálu. Pokud tedy měříte tlak po jízdě, naměříte vyšší číslo, které ale neznamená, že máte málo vzduchu. Typická chyba je, že řidič po dálnici dofoukne na „předepsanou” hodnotu – ve skutečnosti přefoukne kola. Po vychladnutí pak mají o deset až patnáct procent vyšší tlak, než je správné. Pneumatiky se pak sjíždějí uprostřed, auto hůř drží stopu a hrozí prasknutí.
Po výměně destiček jezděte prvních pár set kilometrů opatrně. Nové destičky se musí usadit na kotouč a jejich brzdný účinek není hned plný. Několikrát zvolna zabrzděte z vyšší rychlosti, ale nikdy nezastavujte úplně — přehřátý materiál by se na kotouč připekl a vznikl by nerovnoměrný film způsobující vibrace. Pokud po ujetí pár set kilometrů cítíte pulzování pedálu nebo auto táhne při brzdění na jednu stranu, vraťte se ke kontrole: nejčastěji jde o zaseknutý třmen nebo špatně usazenou destičku.
Výměna žárovky v předním světlometu vypadá jako banalita, dokud se do toho nepustíte. U některých aut je to práce na pět minut, u jiných musíte sundat nárazník nebo vyndat baterii. Než začnete, zjistěte si v manuálu, jaký typ patice vaše auto používá a jak se k žárovce dostat. Většina výrobců předepisuje konkrétní typ, například H4, H7 nebo H11, a záměna znamená buď nesvítící světlo, nebo oslnění protijedoucích.
Tlak v pneumatikách se mění s teplotou vzduchu uvnitř kola. Studený tlak znamená, že vůz stál alespoň tři hodiny nebo ujel méně než dva kilometry. Teplý tlak naopak vzniká po jízdě, kdy se vzduch v pneumatice zahřeje třením a okolní teplotou. Rozdíl mezi oběma hodnotami bývá deset až patnáct procent, ve výjimečných případech i více. To není málo – u osobního auta to dělá rozdíl klidně desetiny baru.
Prostředek na plast nesmí být agresivní Palubní desku a výplně dveří čistěte hadříkem z mikrovlákna lehce navlhčeným. Příliš mokrý hadr zatéká do spár a do ovládacích prvků, odkud se vlhkost odpařuje pomalu a může poškodit elektroniku. Vyhněte se prostředkům s ředidly, acetonem a abrazivními částicemi – naleptají matný povrch a ten pak na slunci leskne nerovnoměrně. Na tvrdohlavé skvrny stačí nechat prostředek chvíli působit, ne drhnout silou.
If you loved this write-up and you would like to acquire more info relating to https://gpsites.win/story.php?title=jak-pripravit-auto-na-zimni-provoz-bez-zbytecneho-plytvani kindly visit the web page.
