Nejčastější chybou je mazat málo, nebo naopak příliš. Ložiska a kluzné plochy potřebují tenkou, ale souvislou vrstvu maziva. Pokud dáte maziva příliš, začne se na něj lepit prach a vzniká brusná hmota. Pokud nedáte žádné, kov se dře o kov a dochází k zadření. Ideální je aplikovat mazivo v tenké vrstvě po každém čištění, případně po každé jízdě v mokrém nebo prašném prostředí. Používejte mazivo určené pro daný typ zatížení – na ložiska jiné než na řetězy či převody.
Pokud topíte mokrým dřevem, poznáte to podle černého kouře, dehtu v komíně a skla kamen, které se rychle špiní. Dehet v komíně je navíc riziko vzplanutí sazí. Suché dřevo naopak hoří jasným plamenem, méně kouří a popela je méně. Před každou topnou sezónou si udělejte zásobu na dva roky dopředu. Dřevo, které koupíte letos, bude ideální až příští zimu. Kdo tohle podcení, topí dvakrát tolik paliva za poloviční teplo.
Množství popela také závisí na tahu komína. Slabý tah způsobuje nedokonalé spalování a vyšší produkci zbytků. Před každou topnou sezónou zkontrolujte průchodnost komína a těsnost kamen. Pokud kouř vychází pomalu a plamen je oranžový místo světle žlutého, chybí vzduch, ne dřevo.
Nejčastější chybou je spoléhat na to, že déle skladované dřevo je automaticky suché. Pokud leží na volné ploše bez přístřeší, déšť a vlhkost vzduchu ho opět nasytí. Skladujte proto dřevo pod střechou, ale s volným průvanem ze všech stran. Řezné plochy nechte odkryté, štípané kusy se suší rychleji než celé kmeny. Před topením zkontrolujte vlhkost vlhkoměrem zapíchnutým do čerstvě naštípnutého kusu, ne do povrchu. Hodnota pod 20 procent je pro běžné topení spolehlivým vodítkem.
U kamen se sklem lidé často sahají po agresivních čisticích prostředcích. Zbytečně. Zaschlý nános nejlépe povolí hadr namočený ve vodě s trochou popela nebo sody. Vlhký hadr přiložte na sklo, nechte pár minut působit a pak setřete. Nepoužívejte prostředky s abrazivem, poškrábou sklo nevratně. A pokud sklo po vyčištění okamžitě znovu zčerná, není problém ve skle, ale ve vlhkém dřevu nebo v příliš přiškrceném vzduchu.
Kouřovody a komín: kde vzniká nejvíc požárů Kouřovod je nejzanedbávanější část sestavy. Po každé sezóně ho rozpojte a vykartáčujte. Saze v horizontálním úseku se usazují mnohem rychleji než ve svislém komíně a stačí jiskra, aby se vznítily. Spoje při zpětné montáži zajistěte proti posunutí a zkontrolujte, že trubky do sebe zapadají správným směrem — horní trubka musí vždy přesahovat spodní, aby dehet nestékal po vnější stěně. Komínové dvířka a revizní otvory nechte přístupné, ucpané dvířko nábytek nezakryje.
Způsob přikládání rozhoduje o tom, zda dřevo shoří čistě, nebo zanechá hromadu popela. Nikdy nepřikládejte na rozpálenou vrstvu popela bez jejího prohrábnutí – popel izoluje a brzdí hoření. Vždy nechte mezi poleny prostor pro vzduch, přikládejte po menších dávkách a nechte plamen rozhořet, než přidáte další. Škrcení přívodu vzduchu na minimum je častá chyba: dřevo pak doutná, kouří a produkuje několikanásobně více popela.
Hustota dřeva a velikost polen mění vše Tvrdé dřevo, například dub, buk nebo habr, hoří pomaleji a vydává teplo delší dobu. Měkké dřevo, jako smrk nebo borovice, vzplane rychle, ale shoří za krátkou chvíli. Pokud topíte pouze měkkým dřevem, budete přikládat často a popela bude více, protože méně dokonalé spalování vytváří více nespálených částic. Ideální je kombinace: měkké dřevo na rychlý start, tvrdé na udržení žáru.
Začněte u topeniště. Popel nechte vychladnout alespoň dva dny, nikdy ho nevybírejte do plastového kyblíku. Škrabkou odstraňte zbytky přiškvařeného dehtu ze stěn, ale nepoužívejte ocelový kartáč na litinové rošty. Tvrdý kartáč je vhodný na šamot, ne na kov. Šamotové cihly čistěte jen měkkým kartáčem a nikdy na ně netlučte, praskají. Pokud je šamot popraskaný přes celou tloušťku, vyměňte ho — prasklina snižuje teplotu spalování a zvyšuje tvorbu sazí.
Sálavé teplo z kamen není totéž co horký vzduch, který ucítíte, když si stoupnete přímo před rozpálená kamna. Sálání je přenos energie prostřednictvím elektromagnetického záření, které vnímáte jako teplo na kůži, aniž by ho musel zprostředkovat vzduch. Kamna s velkou akumulační hmotou proto hřejí ještě dlouho poté, co v nich vyhasl oheň. Pokud chcete tento princip využít, musíte pochopit, že rozhoduje hmotnost, tloušťka stěn a způsob, jakým kamna obložíte.
Velikost polen ovlivňuje průběh hoření stejně jako druh dřeva. Příliš velká polena se uvnitř nedostatečně prohřejí, doutnají a produkují mnoho popela i dehtu. Příliš malá polena naopak shoří příliš rychle a teplo uniká komínem. Polena o průměru přibližně sedmi až dvanácti centimetrů a délce odpovídající topeništi jsou kompromis, který drží plamen stabilní.
For more in regards to zdroj stop by the page.
