Začněte tím, že si před odchodem vyjasníte, co vlastně hledáte. Vytipujte si dva nebo tři druhy, které bezpečně poznáte ve všech stádiích růstu — od mladé plodnice po starou. U každého si zapamatujte tři znaky: kde roste (pod jakým stromem, v jaké půdě), jak vypadá zespodu (lupeny, rourky, póry) a co se stane po rozříznutí (barva, mléko, vůně). Pokud jeden ze znaků nesedí, druh opusťte. Většina otrav vzniká u hub, které mají jedovatého dvojníka právě v jednom z těchto znaků.
Typická chyba je spoléhat na jedno vodítko. „Roste na stejném místě jako loni, tak to bude ono” neplatí, protože podhoubí se mění a plodnice se mohou objevit i tam, kde dřív nebyly. Stejně tak neplatí, že houba ohlodaná zvířaty je bezpečná — zvířata mají jinou toleranci a něco jiného je nezajímá. Nedávejte na barvu klobouku samotnou, protože déšť, slunce a stáří ji mění. A nikdy nemíchejte neznámé plodnice do jednoho košíku s jistými druhy, abyste si je doma nepletli.
Co si skutečně všímat Rozhodující je kombinace znaků, ne jen barva klobouku. Pod kloboukem najdete bílé, husté a volné lupeny, které se nedotýkají třeně. Třeň je bílý až nažloutlý, nahoře má výrazný bílý prstenec, který ale u starých plodnic může chybět. Na bázi třeně je ukrytá v pochvě půdy hlízovitá bulva s několika šupinatými pásky. Právě tato bulva je klíčovým znakem — bez ní houbu za muchomůrku červenou nepovažujte. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu, chuť je mírná, vůně nevýrazná.
Nejčastější chyba při sběru hub není neznalost druhů. Je to spěch. Lidé vidí plodnici, která se podobá tomu, co znají, utrhnou ji a doma ji porovnávají s obrázkem. Jenže právě v té chvíli už je pozdě: záměna s jedovatým dvojníkem se řeší v lese, ne v kuchyni. Pokud si nejste jistí, nikdy plodnici neberte. Nejde o zbabělost, ale o jediné spolehlivé pravidlo, které drží.
Nejlepší ochranou je muchomůrku červenou nesbírat vůbec. Pokud si nejste na sto procent jisti, houbu nechte v lese. Ani sušení ani vaření účinné látky zcela nezničí. Při jakýchkoli pochybnostech platí, že zdraví je cennější než jediná houba v košíku.
Při zpracování dávej pozor na dvě věci: houby nikdy nenechávej dlouho v igelitové tašce, protože se zapaří a rozpadnou. A druhá věc — kozák březový se nehodí k nakládání do octa, protože jeho třeň zůstává i po uvaření tuhý. Naopak skvěle funguje v mleté podobě jako základ pro houbovou sekanou nebo do směsi s jinými hřibovitými houbami. Pokud si nejsi jistý druhem, raději houbu neber — záměna s nejedlými druhy rodu Leccinum je sice vzácná, ale existuje. Sbírej jen plodnice, které máš stoprocentně určené, a vždy si všímej celého habitu včetně třeně.
Nebezpečná je především záměna s jedlými druhy, které rostou ve stejných lesích. Mladá muchomůrka červená s nerozevřeným kloboukem může připomínat žampion, ale ten má lupeny zbarvené růžově až tmavě hnědě a nikdy nemá bílou pochvu s bulvou. Další častá záměna hrozí u muchomůrky růžové, která je rovněž jedovatá, a u některých druhů holubinek. Typickou chybou je spoléhat se na „očichání” nebo na to, že houba „voní jako jedlá”. Muchomůrka červená nevoní nijak výrazně, takže čich není spolehlivý pomocník.
Plodnice muchomůrky červené začíná jako bílé vajíčko, které se postupně roztrhne a uvolní červený klobouk. Ten má v dospělosti průměr obvykle 8 až 20 centimetrů, je nejprve polokulovitý, později plochý až mírně prohloubený. Povrch kryjí bílé až krémové skvrnky, které jsou zbytky plachetky. Tyto skvrnky se mohou deštěm smýt, takže stará plodnice může být téměř jednobarevně červená. To je první past na houbaře.
Teplota a vrstvení rozhodují o tom, zda houby uschnou, nebo zplesniv
Když už máte sběr doma a u některé plodnice váháte, oddělte ji. Nepřidávejte ji do jídla, nesušte ji, nezavařujte. Zabalte ji zvlášť a pokud možno ji vezměte k někomu, kdo druhy skutečně zná — mykologovi, zkušenému sběrači, na konzultaci. Ukažte celou plodnici, ne jen klobouk. Fotka z mobilu bývá nedostatečná, protože nezachytí vůni, barvu dužiny ani reakci na vzduch. A pokud nikoho takového nemáte, plodnici vyhoďte. Ztráta jedné houby je nesrovnatelně menší než riziko.
Postup, když máte plodnici v ruce a nejste si jistí Položte houbu na novinový papír nebo na čistou podložku a prohlédněte ji z obou stran. Otočte ji, abyste viděli celý spodní povrch, a zkontrolujte, zda lupeny nebo rourky sahají až k třeni, případně jak jsou připojené. Potom houbu rozřízněte podélně. Sledujte, zda se dužina barví, zda vytéká mléko, jak voní. Teprve pak ji porovnejte s atlasem — ne naopak. Nikdy nezkoušejte chuť ani nepolykejte kousek na „test”. Některé toxiny působí i v nepatrném množství a chuť nic neprokazuje.
If you have any type of questions relating to where and ways to utilize Nábytek na míru, you could call us at the site.
