Houby neházejte na sebe, ale skládejte je kloboukem dolů nebo na bok, aby se nelámaly a netlačily. Mezi jednotlivé vrstvy vkládejte prodyšný materiál – ideálně papír, mech nebo listy. Nikdy je nemačkejte do plné přepravky až po okraj. Nechte přibližně třetinu prostoru volnou, aby vzduch mohl proudit. Pokud vezete houby v batohu, dejte je do horní přihrádky, kde na ně netlačí ostatní věci.
Kromě denní doby rozhoduje i to, jak plodnici odeberete. Nikdy ji nevytrhávejte ze země, protože tím poškodíte podhoubí a často i celý trs. Houbu podržte u báze, nakloňte a opatrně vykruťte, případně seřízněte těsně nad zemí. Okamžitě odstraňte zbytky hlíny a jehličí, které na třeni ulpívají. Špinavé houby se v košíku rychleji kazí, protože nečistoty zadržují vlhkost a podporují hnilobu.
Nejčastěji tu narazíte na druhy vázané na rozkládající se listí a na trouchnivějící kmeny olší a vrb. Typicky to jsou holubinky, růžovky, čirůvky a v chladnějších úsecích i lišky. Na holé zemi mezi kořeny roste hlíva, ale také závojenka, na kterou pozor. Právě záměna s jedovatou závojenkou je nejčastější chyba začátečníků v okolí potoků: mladé plodnice si jsou podobné tvarem i barvou a rozdíl je vidět až na výtrusném prachu a na prstenu. Pokud si nejste jistí, neberte. U potoka roste i mnoho druhů, které jsou sice jedlé, ale jen po tepelné úpravě, a syrové způsobují zažívací potíže.
V lese odstraňte především to, co jde dolů bez vody: velké zbytky hlíny, jehličí, listí, mech, písek a zbytky dřeva. Klobouk otírejte prsty nebo hadříkem z přírodního materiálu, ne mokrým ubrouskem. Voda z hub smývá ochrannou vrstvu a urychluje kažení. U hřibů a kozáků stačí seříznout spodní část třeně a klobouk otřít. U lišek, které rostou v mechu, je lepší je nejdřív očistit na sucho a teprve doma krátce opláchnout. Bedly a další lupenaté houby se v lese nečistí do hloubky, protože se snadno rozlámanou. Červivé kusy nechte v lese, ne v košíku. Jeden zkažený kus nakazí ostatní.
Sucho je druhý nepřítel. Mykorhizní houby nesnášejí vysychání, proto mladé výsadby zalévejte méně často, ale vydatně, a to až ke kořenům. Mulč z listí nebo větviček udrží vlhkost a zároveň dodá organickou hmotu. Naopak černá fólie a holá půda symbiózu brzdí.
Typická chyba je snažit se plodnici „zachránit” a nechat ji vyrůst do velikosti, kdy už zasahuje do okolních klobouků. Tím se zvyšuje riziko plísní a hniloby. Další chybou je řezat plodnici uprostřed, čímž zbytek zůstane v substrátu a stane se živnou půdou pro bakterie. Někteří pěstitelé se snaží plodnice potlačit chemicky, což je zbytečné a často to poškodí i hlavní mycelium.
Mykorhizní houby nejsou doplněk, ale základ. V českých lesích tvoří síť, která propojuje kořeny stromů s půdou a rozhoduje o tom, jestli sazenice přežije první léto, nebo uschne. Bez této symbiózy kořeny nedosáhnou na vodu a živiny v dostatečném množství. Smrky, buky i duby na ni spoléhají od prvního roku života.
Vyhněte se dvěma častým chybám. První je chemické hnojení v prvních letech – dusík a fosfor v lehce rozpustné formě mykorhizu potlačují. Druhou je hluboké kypření a vytrhávání plevele i s kořeny v okolí sazenice. Tím přerušujete podhoubí, které se teprve vytváří. Plevel raději sekejte těsně u země, půdu nechte co nejvíc v klidu.
Jak mykorhizu vrátit do půdy Nejúčinnější je přenést lesní půdu z místa, kde už mykorhiza funguje. Stačí hrst vzrostlého humusu z pod staršího zdravého porostu stejného druhu stromu. Tuto půdu vmíchejte přímo ke kořenům sazenice při výsadbě, ne na povrch. Houby potřebují kontakt s jemnými kořínky, jinak se neuchytí. Stejně dobře poslouží i kořenový bal z mateřského stromu, pokud ho dokážete získat bez poškození.
V praxi to znamená, že holina po těžbě není připravená půda, ale mrtvé prostředí. Slunce ji vysuší, déšť spláchne humus a půdní struktura se rozpadne. Kdo sází stromky do takového místa bez podpory, často po pár měsících zjistí, že jehličí žloutne a semenáčky stagnují. Není to nedostatkem hnojiva, ale absencí hub.
Kontrola je jednoduchá: po roce vykopejte jednu sazenici a podívejte se na kořeny. Zdravé jemné kořínky mají bílé až krémové obaly nebo jemné vlášení. Pokud jsou kořeny tmavé a bez povlaku, mykorhiza chybí. Náprava spočívá v dodání čerstvé lesní půdy a vyloučení hnojení. Výsledek se nedostaví přes noc, ale během dvou až tří sezón se porost zpevní a růst se zrychlí.
In case you have any inquiries relating to where in addition to the way to employ zdroj, you’ll be able to call us from the web-site.
