Textilní obvazy, náplasti a gáza se v mokrém stavu stávají živnou půdou pro mikroorganismy. I když je vysušíte, lepivost náplastí už nebude spolehlivá a sterilita je pryč. Stejně tak papírové nálepky a letáky – pokud se rozmočily, přepište si důležité informace jinam a papír vyhoďte. Nůžky, pinzeta a zavírací špendlíky stačí otřít lihem a nechat uschnout. Termofolie, izotermické přikrývky a plastové dlahy vydrží, pokud je properete v čisté vodě a necháte volně uschnout ve stínu. Nikdy je nedávejte do sušičky ani na přímé slunce, materiál zkřehne.
Poslední věc, kterou lidé podceňují, je výška rukojeti. Čím výš držíte, tím víc pracujete ramenem. Většina holí má prodlouženou spodní část rukojeti. Při stoupání ji využijte a držte níž. Získáte lepší páku a ramena se tolik neunaví. Když se naučíte délku měnit podle terénu a stisk uvolňovat, ruce přestanou být slabým článkem. Nejméně unavené ruce má ten, kdo nechá hůl pracovat, místo aby ji svíral.
Všímejte si také hmotnosti samotného batohu. Čím víc má batoh zbytečných kapes, přihrádek a popruhů, tím je těžší a dražší. Pro první batoh stačí dvě až tři komory, boční síťované kapsy na láhev a kompresní popruhy, kterými stáhnete objem, když nenesete všechno. Odnímatelný vrchlík je příjemný, ale není nutný. Pokud batoh nemá kompresní popruhy, bude se při menším nákladu houpat. To je jedna z věcí, kterou výrobci rádi zamlčí.
Zásadní je zjistit si jízdní řády předem, ne až na místě. Vlaky jezdí v různé dny různě, o víkendu bývá spojů méně a některé zastávky na malých tratích obsluhují jen několik vlaků denně. Pokud plánujete okruh, potřebujete vědět, kdy se vracíte. U delších tras se vyplatí mít v záloze druhou zastávku, odkud se dá odjet, kdyby se pochod protáhl nebo přišlo špatné počasí. Typická chyba je spoléhat na to, že „něco pojede”. Někdy nejede nic a zbývá jen dlouhý návrat pěšky.
Naplánovat turistickou trasu tak, aby začínala i končila u vlakové zastávky, vypadá jednoduše. Většina lidí si otevře mapu, najde dvě zastávky a mezi nimi nakreslí čáru. Jenže právě tady vzniká nejvíc problémů. Železniční síť v Česku má hustou síť zastávek, ale ne všechny leží v místě, odkud se dá rozumně vyjít. Některé jsou uprostřed polí, jiné na okraji města bez napojení na turistické značení. Prvním krokem je proto ověřit, jestli vůbec existuje pěší přístup od nádraží k prvnímu rozcestí.
Poslední pravidlo je jednoduché: mapa je nástroj, ne rozhodnutí. Rozdíly mezi mapami berte jako vodítko, ne jako důkaz. Když si nejste jistí, raději se vraťte a hledejte jinou cestu. Slepá ulička vás nezdrží jen o pár minut — může vás dostat do místa, odkud je návrat dlouhý a únavný. Odhalit ji včas znamená ušetřit síly i čas.
Jak sladit trasu s jízdním řádem a terénem Vyberte si nejprve vlakové spojení, teprve pak k němu hledejte trasu. Opačný postup vede k tomu, že trasa je hezká, ale návrat nemožný. Zjistěte si převýšení a typ povrchu. Vzdálenost na mapě nic neříká o tom, jestli půjdete po asfaltce, nebo po kamenité cestě. U vlakových zastávek v horách počítejte s tím, že nádraží bývá v údolí a výstup na hřeben zabere víc času, než ukazuje odhad. Naplánujte si také místo na oběd a pití. Obchody u malých zastávek často nejsou nebo mají zavřeno.
Většina turistů řeší výstup, ale kolena ničí sestup. Při chůzi dolů působí na každé koleno tlak odpovídající několikanásobku tělesné hmotnosti a každý neošetřený krok se sčítá. U dlouhých túr se vyplatí změnit techniku dřív, než se objeví bolest — ne až ve chvíli, kdy už je pozdě.
Dalším krokem je časová rezerva. Když má vlak přijet v pět, neplánujte příchod na zastávku na půl pátou. Terén, fotografování a odpočinek vždycky zaberou víc času. U delších tras počítejte s tím, že poslední úsek bývá nejpomalejší. Pokud jdete ve skupině, tempo se přizpůsobuje nejpomalejšímu. Na zastávce pak zjistíte, že čekáte zbytečně dlouho, nebo naopak dobíháte vlak. Lepší je mít dvě varianty návratu a rozhodnout se podle sil.
Praktické je trasu rozdělit na úseky mezi jednotlivými zastávkami. Každý úsek si projděte na mapě a označte si body, kde se dá zkrátit nebo odkud se dá odejít. Turistické značení v Česku je spolehlivé, ale ne všude. Některé spojky mezi značkami nejsou zakreslené a místní cesty mohou být sezónně zavřené. Ověřte si, jestli není potřeba přecházet přes soukromé pozemky nebo přes železniční trať mimo přejezd. To je častý a nebezpečný omyl.
Na co si dát pozor: nádraží bez osvětlení, zastávky na znamení, kde vlak nezastaví, pokud nedáte znamení, a přestupy s krátkou dobou na přestup. Také se vyhněte plánování trasy přes noc. Většina turistických cest není na noční pochod stavěná a vlakové zastávky bývají večer prázdné. Pokud už musíte jet za tmy, mějte jasně daný plán, jak se dostanete z nádraží domů. A ještě jedna věc: vždycky si zkontrolujte, jestli vlak, kterým se vracíte, skutečně zastavuje ve vaší cílové stanici, ne jen projíždí.
For those who have any kind of inquiries about where by in addition to how to work with zdroj informací, it is possible to e-mail us with our own web-site.
