Co připravit večer a co rá
Všímejte si celkového stavu. U angíny teplota rychle stoupá vysoko, dítě je malátné, bolí ho hlava a někdy i břicho, může i zvracet. Typicky chybí rýma a kašel — čím méně je „nachlazení” a čím víc je jen horečka s bolestí v krku, tím spíš jde o bakteriální záležitost. U menších dětí se přidává nechutenství, u starších pocit „škrábání” při polykání i naprázdno. Zapište si, kdy teplota začala a jaké hodnoty naměříte, protože tyto údaje lékaři ušetří čas.
Kostky a stavebnice také přirozeně podporují řeč. Během stavby pojmenovávejte barvy, tvary a polohy: „červená kostka je pod modrou”, „kolečko je vedle, ne na”. Dítě slyší předložky v souvislosti, kterou samo prožívá. Po chvíli ho vyzvěte, ať popíše, co postavilo, kamarádu nebo vám. Nemusí to být dlouhé. Stačí věta „Postavil jsem garáž, aby auto nezapadlo”.
Druhá častá chyba je hrát pořád to samé. Člověče, nezlob se je klasika, ale po třetí partii během jednoho odpoledne přestává bavit i trpělivé rodiče. Zkuste místo toho obměňovat princip, ne jen název. Když děti baví házení kostkou, přidejte hru, kde se kostkou rozhoduje o pohybu po místnosti. Když je baví skládat, vsaďte na karetní hry s přiřazováním. Trik je v tom, že každá hra má jiný typ rozhodování: náhoda, paměť, odhad, spolupráce. Během odpoledne prostřídejte aspoň tři různé typy, jinak se dostaví nuda a hádky o pravidla.
Poslední zásadou je zvládnout cestu domů. Právě tam se často rozhoduje o tom, zda dítě bude příště spolupracovat. Nevyčítejte mu pláč ani strach, naopak pojmenujte, co zvládlo. Až se uklidní, zopakujte mu jednoduše, co lékař řekl, a co se bude dít dál. Zapište si termín další kontroly nebo čas, kdy máte zavolat. Pokud se stav zhorší nebo se objeví něco neočekávaného, nečekejte a volejte znovu – to není selhání, ale součást péče.
Když hry omrzí, přichází na řadu tvořivá část. Deštivé odpoledne je ideální pro výrobu vlastní hry. Vezměte čtvrtku, pastelky a několik figurek z jiné hry. Děti navrhnou cestu s poli, vy vymyslíte pravidla – třeba že na modrém poli se couvá o dvě a na červeném se bere karta s úkolem. Úkoly pište jednoduché: zazpívej písničku, udělej pět dřepů, řekni tři zvířata na M. Tvorba zabere klidně hodinu a výsledek se hraje celý zbytek odpoledne. Chyba je nechat děti vymýšlet pravidla úplně samotné, protože se v tom utopí a přestane je to bavit.
Většina rodičů řeší deštivé odpoledne stejně: vytáhne krabici deskových her, rozdá karty a doufá, že vydrží aspoň hodinu. Jenže první chyba přichází dřív, než padne první kostka. Hry se vybírají podle toho, co je doma, ne podle věku a nálady dětí. Pětileté dítě u strategie na hodinu a půl prostě odejde od stolu a zbytek odpoledne se nese ve znamení dohadování. Začněte tím, že si rozdělíte hry na tři hromádky: rychlovky do deseti minut, střední na půl hodiny a dlouhé na večer. Déšť obvykle znamená unavené a mírně podrážděné děti, takže sahejte nejdřív po rychlovkách.
Třetí zásadou je načasování. Ordinační hodiny mívají špičky hned po otevření a pak znovu odpoledne. Pokud to jde, objednejte se na klidnější čas nebo přijďte s předstihem, ale ne příliš brzy – čekání v plné čekárně děti vyčerpá. Vezměte s sebou pití, malou svačinu, oblíbenou hračku nebo knížku a náhradní plenu či oblečení. Nic z toho není zbytečnost, ale nástroj, jak předejít pláči z nudy nebo hladu.
Nakonec si držte jednu zásadu: hra má bavit i dospělé. Pokud se u stolu nudíte, děti to poznají a přestanou se snažit. Vyberte proto hry, které mají aspoň malý prostor pro taktiku a vtip. Nemusíte mít třicet krabic, stačí šest až osm dobře zvolených a střídat je podle nálady. Deštivé odpoledne pak není čas, který je třeba přežít, ale chvíle, na kterou se dá těšit.
Návštěva lékaře s dítětem bývá náročná i pro zkušené rodiče. Dítě neví, co ho čeká, často je unavené nebo má hlad, a vy potřebujete mít volnou hlavu na to, abyste dokázali odpovídat na otázky a zapamatovali si doporučení. Klidný průběh nezařídí náhoda, ale příprava. Následujících pět zásad vychází z běžné praxe a pomáhá snížit stres na obou stranách.
Pravidla si pište na papír, ne do hlavy Největší zdroj konfliktů u stolu nejsou děti, ale nejasná pravidla. Jakmile se začne diskutovat o tom, jestli se smí táhnout dvakrát, hra je mrtvá. Řešení je jednoduché: před první partií si pravidla přečtěte nahlas a klidně si je napište na papír, který leží na stole. Když nastane spor, podíváte se na papír a jedete dál. Zároveň platí, že domácí úpravy pravidel jsou v pořádku, pokud je stanovíte předem a pro všechny stejně. Děti potřebují cítit, že výhra i prohra mají stejná pravidla pro každého, jinak se příští déšť ponese ve znamení „to není fér”.
In case you loved this article and you would love to receive more details relating to kompletní návod kindly visit our own web-site.
