Montáž začněte roštem. Pro příčku použijte profily 50 nebo 75 mm, pro strop 60 mm. Rozteč svislých profilů je 600 mm, u stropu 400 mm. Do roštu dejte minerální vlnu, zlepšíte tím zvukovou izolaci i požární odolnost. Desky šroubujte samořeznými šrouby do sádrokartonu, ne do dřeva. Šrouby zapusťte asi 1 mm pod povrch, ale karton neprotrhněte. Mezi deskami nechte 2–3 mm spáru a tu vyplňte tmelem a výztužnou páskou. První vrstva tmelu se nechá zaschnout, pak přijde druhá, jemnější. Po zaschnutí přebruste a natřete penetrací.
Orientační ceny se liší podle rozsahu. Zpevnění několika závěsů je nejlevnější, výměna celé desky je nejdražší. U rozsáhlejších prací se vyplatí spočítat, zda se nevyplatí podhled demontovat a postavit znovu. Pokud se podhled vlní na více než třetině plochy, je přestavba často rychlejší a levnější než záplatování.
Anglický termín pro sádrokarton je „drywall” nebo „plasterboard”. V obchodech se setkáte i s označením „gypsum board”. Rozdíl je hlavně regionální: v USA uslyšíte drywall, v Británii plasterboard. Oba výrazy označují stejnou věc — desku ze sádrového jádra obalenou kartonem. Pro kutily je důležité vědět, že pod tímto názvem najdete i speciální varianty: impregnované (do vlhka), protipožární a akustické. Pokud hledáte materiál na běžnou příčku v suchém interiéru, vystačíte se standardní deskou.
Praktické pravidlo zní: čím delší příčka, tím menší tolerance na chybu. U krátkých příček do jednoho metru stačí běžný profil a běžné kotvení. U delších příček je nutné kotvit do nosné konstrukce, ne do dutých cihel nebo sádrokartonu. Pokud to podmínky nedovolí, rozdělte příčku na dvě kratší části s vlastními podpěrami. Výsledek bude tužší a předvídatelnější než jeden dlouhý profil natažený přes celou místnost.
Pozor na prostupy komínem a světlíky. V těchto místech se sádrokarton snadno přehřeje a vlna se může vznítit. Dodržte odstup od komínového tělesa a použijte nehořlavou izolaci. Stejně tak nenechte vlhkost z koupelny unikat netěsnou fólií. Pokud podkroví větráte, dělejte to krátce a intenzivně, ne na mikroventilaci celý den. V zimě vlhký vzduch z bytu stoupá vzhůru a hledá každou skulinu.
Poslední věc, kterou lidé podceňují, je úklid. Vysavač bez HEPA filtru prach znovu rozvíří do vzduchu. Použijte vysavač s jemným filtrem nebo nejprve povrchy lehce navlhčete a teprve pak setřete. Suché zametání je nejhorší možnost – jen přesune prach z podlahy do plic. Když dodržíte respirátor, větrání, ochranu očí a správný úklid, snížíte riziko dýchacích potíží a podráždění očí na minimum.
Jaké tloušťky a typy vybrat Nejčastější tloušťky jsou 9,5 mm, 12,5 mm a 15 mm. Tenká deska se hodí na obklady nebo zakřivené plochy, silnější na příčky a stropy. Na strop vždy volte alespoň 12,5 mm, jinak se při montáži ohne a časem popraská. Pro koupelny použijte impregnovanou desku, i když nejde o přímý styk s vodou — vlhkost v vzduchu stačí. Na obklady kolem krbu nebo kotle berte protipožární. Akustická deska má vyšší hustotu a lépe tlumí zvuk, ale je těžší, takže potřebuje hustší rošt.
Pokud si nejste jistí názvem, v obchodě řekněte „sádrokartonová deska” a upřesněte, zda chcete do vlhka nebo obyčejnou. Prodavač vám podle toho nabídne správný typ. Před prací si připravte hmoždinky do sádrokartonu, tmel, pásku, šrouby a nůž na desky. S trochou trpělivosti zvládnete příčku i strop sami a výsledek bude pevný a čistý.
Před nákupem si spočítejte plochu a přidejte deset procent na prořezy. Desky se prodávají v rozměrech 1200 × 2000 mm nebo 1200 × 2600 mm. Delší desky znamenají méně spojů, ale hůř se s nimi manipuluje v malých místnostech. Pokud nemáte dodávku, kupte kratší a spojujte je na nosném profilu. Nikdy nespárujte desky na volném prostranství — vždy na profilu, jinak spoj praskne.
Typické chyby: příliš utažené šrouby, které protrhnou karton; vynechaná páská ve spáře; nedostatečná dilatace u stěn; montáž desek na vlhký podklad. Pokud děláte příčku až ke stropu, nechte u stropu mezeru a vyplňte ji pružným tmelem. U podlahy použijte pásku proti vodě. Sádrokarton není nosný — nepřipevňujte na něj těžké skříňky bez speciálních hmoždinek. Na malé opravy stačí tmel v tubě a kousek pásky, na větší díry vyřízněte čtverec a vsaďte záplatu.
Řezání je nejrizikovější část. Desky se mají řezat na stabilní podložce, ne na koleni nebo na zemi, kde se čepel snadno ohne a sklouzne. Když se deska láme přes hranu, hrozí, že se zlomí nepředvídatelně a okraj řízne do ruky. Proto se vyplatí držet desku oběma rukama mimo linii lomu a používat rukavice s dobrou přilnavostí. Rukavice chrání i před papírovými hranami, které jsou po řezu ostré jako žiletka. Při práci ve výškách je nutné zajistit stabilní lešení nebo plošinu, nikdy nestoupat na kbelík či převrácenou desku.
If you liked this posting and you would like to obtain a lot more details with regards to tato stránka kindly check out our own web site.
